„Reaguji na to, co mám pod rukama. Na pocity a možnosti konkrétního žáka,“ odhaluje Švajdová. „Nejdůležitější je pro mě osobní kontakt s žákem, vzájemná důvěra a partnerství,“ podotýká.
Zdůrazňuje také, že prioritou před stanovenými cíli je pro ni cesta, která k nim vede. Zároveň žákovi pomáhá formovat osobnost, názory a postoje.
Hudbu i pedagogiku zná už od dětství, oba její rodiče byli učitelé, otec zároveň houslista. Hudbě se profesionálně věnuje i její bratr, ona sama však původně na žádný nástroj hrát netoužila.
„Chtěla jsem být zpěvačkou, ale přišla jsem o hlas. Poté jsem se chtěla věnovat historii,“ svěřuje se Švajdová.
Nakonec však vystudovala hru na klavír na konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži, odkud pokračovala na Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity. Svá studia završila získáním titulu PhDr. na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Neměla prý ovšem příliš štěstí na učitele.
„Chtěli si mě předělat k obrazu svému,“ vzpomíná žena, která s pedagogy „válčila“ i na vysoké škole. Naštěstí podle svých slov potkala řadu významných osobností, které jí pomohly najít vlastní směr.
Talent je touha
I proto si teď tak zakládá na tom, že každému žákovi pomáhá hledat vlastní cestu. „Díky tomu, čím jsem si sama prošla, mám větší pochopení pro své studenty. Ať už jde o překonání trémy, radost z hraní, nebo kreativní tvorbu,“ přibližuje.
Při své práci hledá u studentů jiskřičky v očích. „Když to zajiskří, tak všechna ta práce stojí za to,“ zmiňuje dvaapadesátiletá pedagožka. „Snažím se každému svému žákovi dopřát jeho úspěch. Zkrátka najít to, čeho může dosáhnout,“ doplňuje.
Někteří žáci vědí o penězích víc než jejich rodiče, říká oceněný učitel![]() |
Důležitou součástí její výuky jsou koncerty, projekty a přehlídky. „I když mají trému, tak je motivuji k tomu, aby vystupovali,“ sděluje Švajdová. Její žáci mají ročně v průměru mezi osmi a deseti vystoupeními, na kterých se učí s trémou pracovat.
K tomu, aby někdo rozvíjel svůj umělecký potenciál, není podle klavíristky potřeba jen talent. „Pravou otázkou je štěstí na lidi v okolí, schopnost překonávat překážky a touha tvořit,“ podotýká.
Například známý pianista Ivo Kahánek říká, že talent je touha, s čímž se Švajdová naprosto ztotožňuje. „Vždy také musí fungovat takzvaný trojúhelník talent – rodina – pedagog,“ upřesňuje.
Svou práci miluje a nejvíce smutno jí je při odchodu jejích žáků. „Většinou za mnou chodí od malička. Sleduji, jak se z malých princezen stávají dospělé slečny a z malých rošťáků gentlemani s vlastním sebevědomím a názory,“ říká s pohnutím v hlase.
Improvizace s krokodýlem
Hru na klavír začala vyučovat už v osmnácti letech na Základní umělecké škole (ZUŠ) Uničov při studiu na konzervatoři a poté při vysoké škole na ZUŠ Slezská Ostrava.
„Když jsem dokončila vysokou, už jsem měla šest let praxi,“ vypichuje svůj hlavní benefit. Za tu dobu si podle svých slov odbyla všechny začátečnické nešvary a věděla, kterým směrem se chce profilovat.
Líbí se nám být svými pány, říkají manželé z farmy. Zabodovali s ovčím sýrem![]() |
Nyní působí na olomoucké ZUŠ „Žerotín“, kde brzy oslaví čtvrtstoletí. Kromě ní na škole učí také téměř osmdesát dalších pedagogů.
„Naše škola je dost velká na to, aby tady mohly být silné individuality, což se mi líbí,“ oznamuje Švajdová. Každý žák si tak může najít učitele, který mu nejvíc vyhovuje.
Kromě klasické hry na klavír vyučuje i skladbu a improvizaci. S tou začala v době koronaviru, kdy byla s dětmi odkázaná na online výuku.
„První téma bylo krokodýl, kdy se mi sešlo přes dvacet různých videí. Dětem jsem to sestříhala a dala na YouTube,“ ohlíží se pedagožka. Díky jejich nadšení začala vymýšlet další improvizační zadání. Nakonec byl její počin tak oblíbený, že se začali zapojovat i starší žáci.
Ráda relaxuje v tichu přírody
Vedle skladeb na míru pro své studenty skládá i komorní hru nebo písňové cykly. Pro sdílení vzájemné inspirace založila pod křídly ZUŠ „Žerotín“ festival Hudba bez hranic.
Ke kvalitní výuce je podle Švajdové potřeba se neustále dál vzdělávat. A tak se učí to, co zrovna její žáci potřebují, nebo si „jen“ rozšiřuje obzory. V tom jí pomáhá také MenArt.
Látková knížka ze Zábřehu získala titul hračky roku pro nejmenší a předškoláky![]() |
„Jako obrovský benefit této akademie vidím hlavně její soustředění na individuální přístup ke každému účastníkovi a poskytnutí výjimečných podmínek pro rozvoj a prezentaci talentu,“ vyzdvihuje.
Z nominace na cenu pro výjimečného pedagoga byla podle svých slov velmi překvapená. „Za ocenění vděčím svým žákům, protože bez nich bych nebyla tam, kde jsem,“ zdůrazňuje.
Akademie MenArt se zúčastnila čtyřikrát, poprvé v klasické hře na klavír se svým žákem Viktorem Skýpalou. Následně se třikrát zapojila v sekci autorské tvorby, a to s Davidem Vlčkem, Danielem Hodgkinsem a loni opět s Vlčkem.
Když Švajdová neučí, nehraje na klavír ani neskládá, občas si zahraje na varhany. „Jinak relaxuji v přírodě. Mám ráda ticho, velmi ráda fotím a věnuji se rodině,“ uzavírá.