„Nepomazlíte se s nimi, ale dělá mi radost je sledovat,“ říká Martin Váňa, který s nápadem pořídit včelstva na zámek přišel.
Jako malý se přitom bál každé injekce, natož pak bodnutí hmyzu. Teprve později začal laškovat s myšlenkou, že se pustí do včelaření. Jakmile se mu naskytla příležitost pořídit včelstva do zámeckého parku, neváhal. Nápad na pořízení „zámeckých“ včel se zrodil v debatě při schůzce na krajském úřadě.
„Po jednání jsme se s hejtmanem Josefem Suchánkem bavili o tom, že zrovna přišel o jedno včelstvo v Beskydech. Tehdy jsem utrousil, že by se mi včely na zámku líbily. Už jsem je viděl na hradě Rábí, měli tam k nim i vzdělávací program, tak jsem si řekl, že bych něco podobného rád viděl i u nás na zámku,“ popisuje kastelán.
Jednadvacet hektarů zámeckého parku v Čechách pod Kosířem je pro včely ideálním domovem, mají dostatek prostoru i zázemí kvetoucích stromů a lučního porostu. Správci je na jejich nové loviště přivezli v březnu od včelaře z nedalekého Lutína.
„Zatím je to jenom radost, včelky jsou hodné, nikdo si na ně nestěžuje a nikoho neobtěžují. V parku dělají svou práci a návštěvníků si nevšímají,“ pochvaluje si Váňa.
Kastelán se o včelstva stará od první chvíle, mentorem se mu stal právě olomoucký hejtman.
„Z praxe všechno člověk pochytá mnohem rychleji, než když si začne číst jakoukoliv literaturu. Když jsme poprvé otevírali úl, dostal jsem otázku, zda se bojím. Nebál jsem se. A prý je to dobře, včely to údajně poznají a popíchaly by mě. Je ale pravda, že když k nim člověk přistupuje jako k ostatním zvířatům, není s nimi žádný problém,“ popisuje Váňa, který se s rodinou stará ještě o dva psy, slepice nebo rybičky.
Dárek po návštěvy
V polovině května už ze zámeckých úlů získali první med, podle odhadů by ho mohlo být kolem pětatřiceti kilo.
 Seriál iDNES Můj mazel představuje netradiční chovatele a jejich miláčky. První díl: Druhý díl: Třetí díl: Čtvrtý díl: Pátý díl: Sedmý díl: Osmý díl: |
„Bude to zatím takový netradiční dárek pro vzácné zámecké návštěvy. Pokud by se nám však podařilo nashromáždit dost medu do zásoby, mohli by ochutnat i návštěvníci,“ podotýká.
Péče o včelstva vyžaduje celou řadu znalostí, které Váňa i celý zámecký tým získávají postupně. Společně úly denně kontrolují.
„Zatím jsme se potýkali jen s mravenci, kteří se nám do úlu dostali. Silné včelstvo si s nimi poradí. Dělali jsme ale oddělek, tedy část včelstva jsme oddělili, abychom založili nový úl. Ze začátku je takové včelstvo slabé a mravenci by v něm mohli nadělat paseku. Museli jsme je proto vymést,“ přibližuje kastelán.
Úl poté zajistili plechovkami s vodou, aby se mravenci nemohli k úlu dostat. Jenže pak se zas některé včelky topily.
„Takže jsem se bavil tím, že jsem do nádob dával kousky kůry, aby se mohly dostat ven a osušit se,“ vysvětluje začínající včelař.
Podle Váni mohou být včely koníčkem i poměrně netradičním mazlíčkem, který sice nevyžaduje každodenní krmení či venčení, přesto každý den rád obhlédne, jak se jim daří.
„I když jsou to primárně hospodářská zvířata, vztah si k nim uděláte. Jsem schopný se klidně deset minut jen tak koukat na to, jak si lítají z úlu a zase zpátky, dělá mi to radost,“ říká s úsměvem.
Pro jistotu vybavili lékárničku
O radost z chovu se chce kastelán v budoucnu podělit i s návštěvníky. „Naše akce a programy jsou s přírodou vždy provázané. Vzdělávací program přímo na včely asi hned tak mít nebudeme, protože edukační pracovnice je na ně alergická. Pokud by ale o něj byl zájem, rád si ho vezmu na starost,“ dodává.
O bezpečí se návštěvníci parku obávat nemusejí. Lékárničku na pokladně správci zámku pro jistotu vybavili doporučenými léky a přípravky, stejné vybavení dostali i zahradníci, kteří pečují o rozlehlý park.
Zatím ale nikdo ošetření nepotřeboval. „Já sám vlastně ani nevím, jestli jsem alergický, protože jsem včelí žihadlo zatím nedostal. Až to přijde, nejdůležitější bude nezačít panikařit a zůstat v klidu,“ zmiňuje kastelán známé doporučení zdravotníků.
Doma je v Německu, kde léčí zvířata. Na zámek u Prostějova se šlechtic ale rád vrací |
Klid je podle něho dobré zachovat taky v případě, že včelstvo uletí. „Kdyby se to náhodou stalo, není to nic extrémně rizikového, včely se nejčastěji usadí na nějakém blízkém stromě. Jsme i domluvení, že můžeme na pomoc zavolat právě včelaře z Lutína, od kterého naše včelstva máme. Děláme ale všechno pro to, abychom takové situaci předešli, například to, že včelstva kontrolujeme a taky je včas rozdělíme,“ říká Váňa.
Úly téměř inkognito
Malé dřevěné úly jsou v zámeckém parku umístěné nedaleko cesty, přesto si jich mnozí návštěvníci ani nevšimnou. Dokonce i lidé, kteří park navštěvují pravidelně, novinku zaznamenali až po pár týdnech. Jejich reakce byly pozitivní.
„Spousta místních se začala rozpomínat, jak tu jejich tatínci a dědečkové ve velkém chovali včely. Pak přišlo období různých nemocí, které postihly celá včelstva, odešli lidé, kteří byli dřív schopní se o ně starat, a včelařství se tu utlumilo. S našimi včelstvy se zase vrací,“ vyzdvihuje.
Začít včelařit může podle Váni každý, kdo má jen trochu chuť a vůli se včelám věnovat.
„Pokud má člověk vhodné místo, třeba zahrádku nebo kus pozemku, určitě to není nedostupná záležitost. Pořízení základního vybavení stojí zhruba tolik jako lepší počítač,“ dodává.
Zámecký park i díky vrchu Kosíři a jeho bohaté přírodě obývají kromě včel i veverky, na vrcholy stoletých stromů usedají ptáci a dravci, o přítomnosti žabí populace v proslulých místních rybnících svědčí ohlušující kvákání. Před zraky návštěvníků se také obvykle ukrývají pávi, správa zámku chová dva samce a tři samice.
„Mým velkým snem je dostat sem koně, kteří by se stali další zajímavou součástí našeho areálu,“ uzavírá Váňa.
