Rozšířit nabídku pro samosběr o melouny se Kašparovi rozhodli proto, aby zákazníkům ukázali, jak má vyzrálý plod správně chutnat.
„Zvolili jsme odrůdu, která se vyznačuje velmi sladkou dužinou a šťavnatostí. Jmenuje se Bedouin, plody mají světle zelenou barvu s pruhy. I když patří k nákladnějším odrůdám pro pěstování, vyplatí se, protože je opravdu výjimečně dobrá,“ sdělil Kašpar.
„Melouny vypěstované u nás se nedají vůbec srovnat s tím, co člověk koupí v obchodech. Sám je mám rád, už jsme je dříve pěstovali pro sebe a třeba pro brigádníky. Na samosběr jsme je původně nabídli na zkoušku,“ přiblížil.
„Soustředíme se hlavně na kvalitu, nikoliv na kvantitu. Lidé to poznají a mnozí se k nám na samosběry vracejí. Takový zájem jsme ale nečekali a samotné nás to překvapilo. Pro představu, lidé si za několik hodin odnesli desítky tun melounů,“ dodal pěstitel.
Nejdůležitější je stabilní teplota
Ačkoliv byla podle něj úroda dobrá, poptávka ji násobně převyšovala. Na pole totiž zákazníky k samosběru vylákala i cena, kilogram vyšel na deset korun.
„Příští rok možná pro melouny ještě nějaký hektar přidáme, ale zároveň je to v porovnání s cibulí nebo česnekem určitý risk. I když si mnoho lidí myslí, že melouny potřebují hlavně velké množství vody, nejdůležitější je stabilní teplota,“ podotkl pěstitel.
Vhodnější plodiny mohly následky povodní zmírnit, řekl Výborný. Farmáři nesouhlasí |
„Letošní rok byl pro jejich pěstování velmi dobrý, právě proto, že nebyly velké teplotní výkyvy. Pokud však teplota klesne příliš nízko, plody zůstanou malé,“ doplnil.
Melouny si už letos sice lidé z pole Kašparových neodnesou, vyrazit ale mohou na samosběr cibule, který začne podle plánů příští týden. Kilogram na uskladnění přijde na devět korun, samosběr bude otevřený od sedmi hodin ráno do pěti odpoledne.
Sója prospívá půdě, je po ní poptávka
Na polích v Topolanech u Olomouce dozrává jiná netypická plodina. Teprve od roku 2021 ji mohou zájemci také ochutnat, protože se pěstitel Roman Koutek pustil i do jejího zpracování. Lokální produkty ze sóji si lidé mohou koupit přímo ze dvora.
„Rozhodli jsme se část naší produkce zpracovat, pořídili jsme lis a lisujeme za studena oleje,“ vysvětlil Koutek.
Pro pěstování sóji se zemědělec rozhodl už před osmnácti lety, na jeho polích se zároveň odehrává testování odrůd. Na Hané se rovněž daří pěstovat kvalitní osivo, které putuje k dalším pěstitelům.
„Hledal jsem alternativu k hrachu jako bílkovinné plodině. Sója zlepšuje půdní strukturu a obohacuje půdu o dusík. Ve své domovině, tedy v Asii, a pak i přeneseně v Severní Americe, je to nejpěstovanější olejnina. Pokrutiny jsou hodnotné krmivo, které se do Evropy dováží. Takže i v tom je pro nás místo na trhu,“ popsal Koutek.
Zatím končí většina sóji jako krmivo dobytka
V České republice patří sója k netradičním plodinám, pěstuje se zatím jen přibližně na 28,5 tisících hektarů polí.
„Má ráda teplo, ale ne úplně horko, zároveň potřebuje vláhu, proto jsou pro ni vhodné úrodnější nížiny. Sklízí se na přelomu září a října, kdy jsou podmínky velmi nejisté a záleží na tom, zda je pro sklizeň sucho. Proto se do toho někteří zemědělci nechtějí pustit,“ zmínil pěstitel.
Rodinný statek ze Šumperska je farmou roku, jejich řezník byl původně svářeč |
Oleje z lokální produkce jsou jedinečnou příležitostí, jak sóju pěstovanou v regionu ochutnat.
„V republice nám chybí následné zpracování sóji, většina jí proto končí jako krmivo pro dobytek. Bohužel nemáme další možnosti zpracování tak, aby se mohla využívat ve větším množství pro lidskou spotřebu. K tomuto účelu sóju stále dovážíme,“ přiblížil Koutek.
Na zahrádky pronikají fíky i kiwi
Doplnit záhony s běžnými plodinami či ovocný sad o méně obvyklé druhy neváhají lidé ani na menších zahrádkách. Umožňuje jim to dostupnost osiva a sazenic i jejich výběr, mnohé rostliny navíc ustojí i lehčí mrazíky. Například důchodkyně Miluše, která si nepřála uveřejnit příjmení, na své zahradě na Olomoucku pěstuje fíkovník.
„Vysadili jsme ho už před šesti lety, ročně vyroste až o jeden metr. Každý rok sklízíme zralé a sladké plody. Letos jsme jich měli už přibližně padesát a jsou velmi chutné. Dozrávají postupně, takže na část úrody se můžeme těšit ještě v září,“ popsala žena.
Plody, které jsou typické spíše pro subtropické polohy, vysazují lidé často jako experiment, k fíkovníku tak i zahrádkářka Miluše po několika letech přidala kiwi.
„Viděli jsme jej nejdříve na výstavě na Floře v Olomouci, tak jsme se ptali, jestli se v našich podmínkách pěstovat dají. Prodejce nás ujistil, že rostlina bude plodit. Tak jsme nejdřív zkusili jednu, teď máme už dvě. Plody jsou sice velké asi jako švestka, skutečně ale dozrají a chutnají přesně jako kiwi,“ popsala žena.
Olomoucké sdružení Českého zahrádkářského svazu uvažuje, že do budoucna osloví své členy, aby vznikl ucelenější přehled o tom, co se v kraji dá na zahrádkách vypěstovat.
„Objevují se lidé, kteří mají na zahradách fíky, kiwi nebo jiné rarity. Zkušenosti a výsledky pak předávají jen ve svých základních organizacích, takže by bylo určitě zajímavé zjistit, kdo se na co zaměřuje,“ uvedl předseda Rudolf Dvořák.
