„Už teď se v hokejových kuloárech šušká o tom, jaký to může mít dopad. My všichni, co se kolem hokeje pohybujeme, věříme, že to nakopne mladé lidi zase sportovat,“ míní trenér hokejového Prostějova Martin Janeček.

„Je totiž hodně těch, co nezažili Nagano nebo byli ještě mladí. Určitě doufáme, že to lidi k hokeji přitáhne. Viděli jste to i na stadionech, nový divácký rekord, plno dětí v ochozech, určitě je to dobře,“ dodává.

„Já s tím určitě souhlasím, vidím to na příkladu mého syna. Je mu patnáct, takže si vlastně nepamatuje ani poslední zlato z roku 2010. Teď to velmi prožíval. Finále dokonce sledoval v Přerově na náměstí, kde bylo veřejné promítání, takže si to moc užil,“ přidává se sportovní manažer mládeže v týmu HC Zubr Přerov Vladimír Kočara.

„Je pravda, že naše generace pamatuje zlaté časy, brali jsme to jako něco automatického, ale tak už to rozhodně není. Takže věříme, že to bude znamenat nějaký nový impuls příchodu hráčů k hokeji,“ doplňuje.

Politý Červenka, Pastrňák na střeše autobusu. Jak Staromák slavil s mistry

Tak velkou akci, jako je domácí mistrovství světa, si nemohli trenéři nechat ujít. „Sledovali jsme ho celé. S kolegou Lukášem Majerem jsme byli i na trenérském sympóziu, kde jsme se zase dozvěděli nové věci, které určitě zúročíme i při naší práci v Prostějově. A navštívili jsme pár zápasů v O₂ areně, takže paráda,“ libuje se Janeček.

„Byl jsem na prvním zápase našich proti Finsku, finále jsem si užil doma. Syna jsem vezl na Kanadu s našimi a do Ostravy na zápas Švédů, takže jsem byl spíš takový taxikář,“ směje se zase Kočara.

I slza ukápla

Zlatá medaile byla pro odborníky překvapením, jak ale šampionát pokračoval, tím víc se zdála pravděpodobnější.

„Věřil jsem v úspěch, podařilo se sestavit skvělý realizační tým, nebylo to jen o trenéru Rulíkovi, měl k ruce spoustu kvalitních asistentů a dalších trenérů, kteří třeba nebyli tolik prezentování,“ oceňuje Kočara.

Klíčovou roli sehrál brankář Lukáš Dostál, jehož jméno skandovali lidé v hospodách i ve fanzónách. Gólman Anaheimu Ducks vychytal ve čtvrtfinále i finále čisté konto.

16 fotografií

„Dosty od prvního zápasu chytal fantasticky, navíc jsme byli vlastně jediný tým, který posiloval. Přijeli nadstandardní hráči, kteří nám vytvořili rozdíl. Když jsme přešli přes čtvrtfinále, věřil jsem, že to bude mít zlatou tečku,“ říká Kočara.

„Myslím, že tohle nečekal nikdo. Já v koutku duše věřil v úspěch, ale že by mohl být až zlatý, to je příjemné překvapení,“ neskrývá Janeček. „Semifinále i finále jsem sledoval v rodinném kruhu, a byť máme malé děti, stejně jsme to hodně prožívali. I když to člověk sleduje s nadhledem, jako fanoušek, emoce byly velké a musím říct, že i slza ukápla.“

Podporující SMS pro Rulíka

Během své trenérské kariéry prošlo Janečkovi pod rukama také několik letošních mistrů světa. Například Davida Pastrňáka vedl v jeho začátcích v mládežnických kategoriích v Havířově.

Nejčerstvější zkušenost má ale s Liborem Hájkem z Pardubic a Ondřejem Palátem z New Jersey. Oba totiž loni trávili letní přípravu ve Frýdku-Místku, kde v tu dobu Janeček trénoval.

„Tampa se musí bít do hlavy, že si Ondru Paláta nechali utéct. On je skvělý člověk, neuvěřitelně skromný. I když k němu všichni ve Frýdku vzhlíželi, on se vždy ptal, jestli něco může udělat. Je hrozně tichý, kolikrát v kabině ani nepromluvil, ale na ledě byl při každém cvičení precizní,“ přibližuje Janeček.

„Dával tomu hodně, měl svého fyzioterapeuta v Ostravě a pak dojížděl k nám do Frýdku na led. Navíc měl po minulé sezoně velké problémy s třísly, takže obrovský klobouk dolů. On i Hájek jsou velcí profesionálové,“ říká kouč.

Během své kariéry se Janeček mihl také ve Spartě, kde spolupracoval s nynějším reprezentačním koučem Radimem Rulíkem.

„Jsme spolu v kontaktu, psali jsme si i v průběhu šampionátu. Chodily mu ode mě podporující SMSky a musím říct, že je to pro ně velké zadostiučinění. Zejména po nominaci, kdy se na ně hrnula kritika ze všech stran, ale stáli si za svým. Teď jsou po zásluze odměněni. Jak znám i asistenta Jirku Kalouse, tak pracovali opravdu tvrdě,“ chválí Janeček.

Zkušenosti smíchali s obětavostí

Úspěšné počínání reprezentačních kolegů sledovali i extraligoví hokejisté Olomouce. Například nová posila Martin Kohout.

„Tohle by chtěl zažít každý hokejista. Já to klukům upřímně přál. Už kvůli té kritice před mistrovstvím a tlaku. Ještě na domácím šampionátu,“ povídá. „Obdivuju kluky, že to dokázali. Ani jsem nevěděl, že se to nepovedlo zlaté generaci Nagana, a oni to dokázali. Lehká závist ve mě zase roste. Kvůli tomuhle chcete dělat hokej.“

Podobně jako většina hokejové veřejnosti, byl i Kohout po oznámení nominace mírně překvapený. „Myslel jsem, že některá jména, co chyběla, si zasloužila jet. Kritizovat jsem si však nedovolil. Říkal jsem si, že se vše ukáže až v Praze a ono to tak bylo,“ podotýká.

Závěr šampionátu sledoval s rodinou. „Udělali jsme si to hezké, připravili občerstvení, měli to jako v kině.“

A na koho myslel po závěrečném hvizdu? „V nejživější paměti jsem měl tři kluky. Ondru Beránka, Honzu Ščotku a Kubu Fleka, se kterými jsem toho nahrál za poslední dobu nejvíc. S nimi jsem žil nejvíc. U nich to ale nekončí, vždyť mistry světa jsou z většiny moji vrstevníci z mládežnických nároďáků. Hráli jsme s Davidem Kämpfem, Dominikem Kubalíkem, Davidem Pastrňákem,“ prozrazuje.

Nynější zlatý úspěch přináší podle Kohouta rovněž důkaz, že i hráči z české extraligy mohou vyhrát mistrovství světa. „Všichni experti připomínali, že naší slabinou má být obrana z extraligových beků. Jenže už neříkali, že to jsou kluci, co byli venku a nabrali obrovské zkušenosti, které smísili s ohromnou obětavostí.“