Zaniklá cesta byla objevena v Zelenobranské ulici při výkopových pracích v rámci opravy historické dominanty města. „Nejspíše to byla cesta, ale kvůli malému rozsahu nelze vyloučit, že plocha takto zpevněná dřevy mohla být i větší. Bohužel kvůli pozdější stavební činnosti se nám více nedochovalo,“ uvedl vedoucí archeologického oddělení Východočeského muzea Tomáš Zavoral.
Archeologové přibližně v metru a půl narazili na pozůstatky vrstvy větví a kuláčů se zbytky říčního štěrku. Jde o tzv. hatě neboli starou techniku, která se používala zejména ve středověku ke zpevnění cest a ulic v bahnitém terénu. Aby byl povrch cest pevnější a odolnější, doplňoval se mezi dřevěné zpevnění štěrk.
Oprava Zelené brány začala, dominanta je na tom zle. Jaro ukáže jak moc |
„Podle uložení vrstev a charakteru hmotných nálezů, jako jsou keramické střepy, je zřejmé, že jsme v období 14. století, tedy v Pardubicích před příchodem Pernštejnů. Je to obdobně stará archeologická situace jako ty, které jsme již dříve zaznamenali při záchranných výzkumech vedle budovy Komerční banky nebo před zvonicí na náměstí Republiky. Ty však měly jiný charakter a nedochoval se v nich organický materiál,“ dodal Zavoral.
Nález může podle archeologů obohatit poznání o vývoji městského prostoru, neboť přesná podoba města před přeměnou na reprezentativní sídlo Pernštejnů stále zůstává neznámá.
Nejstarší nálezy v centru města
„Tyto nálezy jsou v podstatě to nejstarší, co lze v historickém jádru města najít. Zatím jich je jen velmi málo a nelze tedy jasněji popsat podobu města patřícího ve 14. stoletím pánům z Pardubic, tedy Arnoštovi z Pardubic a jeho synům, především pak jeho známějšímu synovi stejného jména, který se stal prvním pražským arcibiskupem,“ vysvětlil Jan Musil, archeolog Východočeského muzea.
Nález pod Zelenou bránou postavenou v roce 1507 dokresluje i další historické souvislosti. „Situace jasně prokazuje, že tehdejší městskou bránu stavitelé umístili do již vybudovaného obranného příkopu města. O něm víme od roku 2013, kdy jsme ho zdokumentovali v prostoru mezi zadním traktem knihovny a zvonicí. Také víme, že pokračuje severním směrem pod zvonicí. Ve druhém směru byl pak dokumentován pod domem čp. 63 na jižní straně Pernštýnského náměstí,“ dodal k významu nálezu Zavoral.
Na základě dosavadních nálezů je zřejmé, že tehdejší Pardubice obepínal mohutný příkop hluboký až čtyři metry a široký kolem 13 metrů.
Archeologové budou pokračovat ve zkoumání a dokumentaci nálezu, který může významně obohatit poznání o vývoji městského prostoru.