Její tatínek byl dlouholetým učitelem na gymnáziu v Ústí nad Orlicí, bratr je spoluzakladatelem spolku Brandýs ve světě a teď se do povědomí veřejnosti dostane i ona. Řeč je o Čechoholanďance Janě Schrevel Truhličkové, jejíž jméno nově obohatí detektivní žánr.
Její prvotina Bunkr čtenáře zavede až na holandský venkov do pustých dun na pobřeží Severního moře. Hlavní postavou je svérázný, ale duchem laskavý inspektor Dex Slort, kterému rodinnou cestu do Čech překazí vyšetřování brutálně zavražděného bezdomovce. Profesí učitelka a překladatelka se k psaní odhodlala po tragické nehodě syna.
„Snila jsem o tom napsat detektivku již od studií. Nikdy jsem na to ale neměla odvahu. Potom, co v roce 2015 zemřel můj syn, jsem dlouho hledala nějaký záchytný bod a v psaní jsem ho našla. Neměl šanci dospět, a tak chci, aby se mu to alespoň v mých knihách povedlo.“
Co pro vás znamenají detektivky?
Detektivky provázejí celý můj život. Nejvíc mě jako mladou čtenářku ovlivnil Raymond Chandler, měla jsem ráda i celou řadu detektivek od Ed McBaina, Arthura Upfielda a dalších. Četla jsem prostě všechno, co mi přišlo pod ruku. V pozdějším věku jsem si oblíbila švédského detektivkáře Henninga Mankella. Inspiruje mě jeho slovník a postava jeho detektiva Kurta Wallandera je zcela uvěřitelná. Ráda mám i Donnu Leon a inspektora Brunettiho.
Jak jste se dostala ke psaní?
Do ničeho jiného než detektivek bych se nepouštěla. Nejenže mě bavily, ale formovalo mě i domácí prostředí. Můj taťka měl doma na pět tisíc knih. Bavila jsem se s ním o knížkách, o politické situaci a všem dění kolem. Takže zájem o psaní u mě byl vždycky. V hlavě jsem v sobě knihu nosila asi 15 let, napsat mi ji trvalo dva roky. Když jsem před 20 lety začala učit na gymnáziu v Holandsku, měla jsem tam dva kluky a ti se jmenovali Dex Slort a Michael Bron. Už tenkrát jsem jim říkala, že až jednou napíšu detektivku, tak chci, aby jeden z nich byl detektivem a druhý jeho pomocníkem.
Jana Schrevel TruhličkováŽivotní optimistka, milovnice napětí, tenisu a politiky. Vyrůstala ve východních Čechách obklopena knihami svého otce – doktora filozofie a učitele českého jazyka na gymnáziu v Ústí nad Orlicí. Je absolventkou Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Po dokončení vysoké školy pracovala jako průvodkyně a tlumočnice. V této době potkala svého budoucího manžela, se kterým se usadila v Nizozemsku. Nikdy se však nedokázala zcela vzdát života v Čechách, a proto dnes žije částečně v Nizozemsku, kde učí angličtinu a překládá, a v Česku, kde píše. |
Před necelými deseti lety vás zasáhla tragická smrt syna. Byl to ten spouštěcí impuls pro napsání knihy?
Musím říct, že ano. Přestože většina díla je fikce, tak jak Dex Slort, tak jeho žena a syn mají autobiografické prvky.
Přestože se jedná o detektivku, kromě dramatických scén z ní vyznívá i určitá pohoda. Je vaše holandská detektivka pozitivnější, než jaké znají čtenáři ze Skandinávie?
Ponurejší počasí má velký vliv na všechno i v Holandsku, tedy i na povahu lidí, ale myslím si, že moje detektivka je daleko, jak bych to nazvala…, laskavější, přestože popisuje dvě poměrně brutální vraždy. Zprvu jsem neměla představu, jaká bude hlavní postava Dexe Slorta. Nakonec se z něj vyprofiloval sice někdy bručounský, ale taky hodný člověk. Je prostě normální, má normální rodinný život se všemi jeho trabli.
Kniha se jmenuje Bunkr. Pevností, které byly součástí Atlantického valu, je Severní Holandsko plné. Je prostředí plné dun svědkem vraždy?
Přímo v tom bunkru, ale víc prozrazovat nemohu.
Prozradit však můžete, že jste knižní vraždy konzultovala s holandskými kriminalisty, aby fáze vyšetřování vyzněla co nejautentičtěji. Jak jste se k nim dostala?
Je to skutečně tak. Chtěla jsem, aby příběh fungoval se vším všudy. Přes jednoho známého policistu jsem se dostala k detektivovi, který dělal u Interpolu i v New Yorku u newyorské NYPD. Jde o vyšetřovatele, který v Holandsku běžně vystupuje v televizi a řeší skutečně nevyřešitelné případy. Řekl mi, co jde a co ne. Můžu prozradit, že detaily jsem konzultovala i s jedním patologem z Hradce Králové.
Kniha je už na knižních pultech. Křtít vám ji byla Nora Fridrichová. Bude mít pokračování?
Určitě. Už mám nasbíraný materiál pro další díl a hodně se na to těším. Dex Slort má vazbu na Česko, protože má českou ženu. Umí dobře česky, ale tohle všechno se v první knize zatím neobjevilo. Doufám, že v Julianadorpu, kde žiju, lidé z čím dál většího počtu vražd neznervózní. (smích)
V Holandsku žijete už od roku 1990. Neplánovala jste napsat knihu rovnou v holandštině?
Ne, to by nešlo. Zkusila jsem to, a přestože na holandské škole učím angličtinu, ten cit pro jazyk jako v češtině nemám. Rozhodně si chci nechat knihu přeložit. Detektivek v Severním Holandsku se moc neodehrává. Když už, tak jde vždy o Amsterodam.
Jak často navštěvujete Česko?
Každý měsíc jezdím za maminkou do Brandýsa nad Orlicí. Můj muž je na volné noze, takže si může vzít dovolenou, kdy chce. Trávíme tady skoro celé léto.
A kde jste víc doma?
V Česku jsem vyrůstala do svých 28 let. Samozřejmě jsem o tom mockrát uvažovala. Holandsko miluji, i když jsem si prožila své. Domovinu ale mám jen jednu.
