Poněkud neobvyklý způsob sečení trávy vybraly Služby města pro podzámčí za Tyršovými sady. Dopoledne zde hřebci, čtyřletý Radegast a šestiletý Spartakus, zapřaženi do lištové sekačky sekali vysokou trávu.
„Koňská sekačka“ k sobě kromě kočího, který sedí na kovové sedačce a určuje koním směr do vysoké trávy, potřebuje ještě dva pomocníky. Oba se mají dost co otáčet, aby hráběmi odhrabali trsy pokosené trávy. Sekací lišty musí mít před sebou čistý prostor, aby dobře sekaly.
„Toto jsou květnaté louky. Aby si zachovávaly květnatou pestrost, tak je třeba je sekat navysoko, takže zůstává vyšší stéblo, pak nechat posečenou hmotu uschnout, aby se vysypala semínka a pak teprve sebrat. Sečení pomocí koní je pro květnatou louku optimální způsob, aby zůstaly zachovány květy,“ řekla mistrová divize Agroservis Služeb města Jitka Češková.
Květnatá louka zde vznikla při opravě Tyršových sadů, roste na ní přes sedmdesát druhů trav a bylin. Zda nemizí, kontroluje botanička Východočeského muzea.
Mechanickým sekáním se z luk vytrácí trsy kopretin či zvonků. „Květnatých luk moc není, i když v Pardubicích jsou v Polabinách. Sušení sena je pak na nás. Kdyby měl o seno někdo zájem, může se přihlásit, jinak skončí na kompostárně,“ řekla Češková.
Služby města se tak vrátily ke staré osvědčené metodě. Problémem bylo najít v okolí zemědělce, který umí s koňmi a ještě v zápřeži se sekačkou. Přišlo se na něj náhodou v lese, kde Josef Hradec stahoval se svými koňmi dříví.
„Sekačku vyrobila firma Knotek Jičín a pochází z 50. let. Dostal jsem ji od souseda, byla ve stodole. Jezdil jsem s podobnou doma, ale s touhle se učím pořád. Musím štelovat kosu, aby sekala, když naberu krtinec nebo kámen, tak neseká. Žabky v kose musí být dobře nabroušené a dobře k sobě přimykat. Jakmile se o milimetr rozejdou, scvaknou se do sebe a kosa přestane sloužit,“ popsal Josef Hradec, který přijel se svými koňmi z Dolního Jelení na Pardubicku.
Nejčastěji s nimi ale stahuje dříví. Oba koně jsou hřebci plemene český norik, které je vyšlechtěno na práci v horském terénu.
„Jsou takoví příjemně temperamentní, aby s nimi práce odsýpala. Když přišla možnost sekat louky, šel jsem do toho, abychom ukázali nějaké know-how, tohle už se běžně nevidí, zvlášť ve městě,“ řekl Hradec. Jeho hřebci mají licenci, mohou tedy připouštět klisny stejného plemene.
„Chovatelů ale ubývá, kolem patnácti kobyl za sezonu připustí, někdy míň, podle toho, jak si majitelé řeknou, že si potřebují vychovat nástupce a chtějí tedy hříbě,“ řekl Hradec. Do louky vyjede ještě jednou v září, kdy bývá druhý senoseč.
Tady seká robot, pozor „žere“ deky
Jen o kus dál, kde stále ještě prochází bílé hradby zámku, je to jiné. Po anglickém trávníku nehlučně jezdí dvě robotické sekačky, novinka ve stáji Služeb města.
„Robotické sekačky jezdí v Tyršových sadech po pobytových trávnících od letoška. Stály dohromady 450 tisíc. Dneska je problém sehnat lidi na práci. Sekačka přijde každý den ráno, nebo i v noci. Nechce dovolenou, ani moc často nebývá nemocná. Navíc seká trávník velmi šetrně. Žiletky trávu opatrně uříznou. Tím, že seká prakticky nepřetržitě, tak uřízne vždy jen malý kousek trávy a travní rostlina netrpí stresem,“ řekl vedoucí divize Péče o zeleň ve Službách města Vlastislav Šanda.
A ještě jednu výhodu nepatrné seříznutí má – drobný travní úlomek slouží k mulčování a lidé přitom nemají bosé nohy od trávy. Pochůzka po něm představuje příjemnou procházku po měkkém travním koberci.
Sekačky zůstávají na místě i přes noc. Nejezdí od půlnoci do rána, kdy jsou puštěny automatické závlahy. „Mají svůj vymezený prostor, vědí, kam můžou a kam už ne. Používáme je pouze v Tyršových sadech na třech hektarech pobytových trávnících,“ řekla Češková.
Režim sekačky je takový, že dvě až tři hodiny seká, pak se jede do dokovací stanice nabít a opět seká. Pozor na její činnost si musí dát především skupinky na piknikových dekách. Ty se sekačky, připomínající obří žabí hlavu, pokoušejí „schlamstnout“. Protože je deka součástí trávníkové plochy, sekačka se ji snaží zpracovat.
