„Toho jsem si vědoma. Může nám to poněkud zmenšit, či dokonce uzavřít manipulační prostor. Přesto jasně říkám, že s ANO určitě ne. Raději být důstojnou opozicí, než jít do koalice se stranou, kterou ovládá jediný muž. Nechci, aby se o Pardubickém kraji rozhodovalo někde jinde než v něm,“ uvedla Michaela Matoušková, která svou stranu vedla do krajských voleb už v roce 2020.

Jste radní pro zdravotnictví. Krajské nemocnice jsou po letech ztrát v zisku. V Pardubicích se dokončil centrální příjem. Ovšem stejně zaznívá spíše kritika resortu. Proč?
Myslím, že třeba v televizních debatách byla vidět schizofrenní situace. Většina lídrů zdravotnictví pochválila a zároveň pohanila. Na tom bylo vidět, jak to téma je křehké, zvláštní. Také to dokazuje, že by to vůbec nemělo být téma politické. Mělo by se řešit automaticky v rámci široké politické shody. Bohužel tak to u nás není a stále v tom hledáme politiku.

Takto zvenku to vypadá tak, že investice se daří, peněz je v systému dost. Jen chybí taková drobnost – personál v nemocnicích.
Pravdu máte v tom, že jsme dotáhli řadu velkých investic. Co se týká personální situace, tak jako krajský úřad toho moc ovlivnit nemůžeme. Přesto se snažíme. Například jsme každý rok vyplatili devět milionů na náborové příspěvky. Cílili jsme právě na stabilizaci personálu. Rozjeli jsme také mentoringové programy.

Další dotační program jsme zavedli pro doktory, kteří by chtěli přijít do našeho kraje pracovat. Zavedli jsme rozcestník krajského zdravotnictví. Ten je rozdělen na část pro pacienty a na část pro zdravotnický personál. To znamená, že třeba lékař, který u nás chce pracovat, tak na první dobrou uvidí, co nabízíme za místa, jaké může získat bonusy. Řekla bych, že se toho dělá dost, byť je třeba uznat, že lékaři chybí v celé republice a není jednoduché nové posily získat.

Nicméně není například v Pardubicích žádná výjimka, že člověk třeba s dítětem dorazí po úrazu na kole do nemocnice a tam si posedí čtyři hodiny. To lidi štve.
Pokud jde o zranění, tak vše záleží na personálu, aby správně vyhodnotil, kdo potřebuje akutní ošetření a kdo může ještě chvíli počkat. To posuzuje lékař nebo sestra. Jde o to, aby třeba automaticky nedostávali přednost pacienti, kteří se nechali dovézt sanitkou, a přitom jim vlastně nic moc není. Byť chápu, že většina lidí není schopna dobře posoudit svůj stav a má o sebe strach.

Před čtyřmi roky jste v kampani mluvila o tom, že pohotovosti přibudou, i třeba v Přelouči. Místo toho pořádně nefunguje ani ta v krajském městě. Proč se to nepovedlo?
Šlo by o systémovou změnu ve zdravotnictví, a ta se bohužel nepovedla. Problém je v tom, že lékaři nemají povinnost sloužit na pohotovosti, tím pádem je tam těžko dostaneme. Shodli jsme se s kolegy na Asociaci krajů, že my jako samospráva těžko v této věci něco vylepšíme, když doktorům nehrozí za odmítnutí pohotovosti žádné sankce. Jsme v roli, že můžeme jenom prosit. Ale stát v této věci nyní připravuje změnu a pohotovosti budou mít pod sebou zdravotní pojišťovny. A ty páky mají. Mohou říct: nepřijdeš sloužit na pohotovost? Ok, nedostaneš zaplaceno. Vedle bonusů mohou dávat i malusy. To za mne může být cesta, jak situaci s pohotovostí řešit.

Mám kamaráda ortopeda a ten říká, že má peněz dost a nepotřebuje jich víc. Jen nechce být pořád v práci tak, že by ani neviděl vyrůstat své děti. To je možná hlavní problém českého zdravotnictví. Přetížení personálu.
Ano, máte pravdu, že to často už není o penězích. Musíme lékařům nabídnout jiné bonusy. Ubytování, školky, příspěvky na strávení volného času, příspěvky na zařízení ordinace a podobně. Nemůžeme se na nikoho zlobit, že chce mít svůj volný čas. Navíc ti lidé ho potřebují, jinak nám vyhoří. Je to celé o posílení stavů a hledání kompromisů. Ale znovu opakuji, je to složitý celorepublikový problém. Doktory a sestry si prostě musíme vychovávat, jinak to nepůjde. A samozřejmě jim ulevit, kde to jde.

Lékaři si hodně stěžují na administrativu, že vlastně více papírují, než léčí.
To je přesně ono. V době umělé inteligence by řadu rutinních úkonů mohla dělat ona. Cestou může být i nábor administrativních pracovníků, kteří by za doktory ty papíry vyplňovali. Tady je docela slušný prostor ke zlepšení.

S čím jdete do voleb? Jaký výsledek by vám udělal radost?
Byla bych ráda, kdybychom i po volbách mohli spolupracovat v této nebo podobné sestavě. Myslím, že jsme si s kolegy sedli, neměli jsme rozbroje, dokázali jsme většinu věcí z programového prohlášení dotáhnout do konce. Nebyli jsme jen partou politiků, ale byli jsme správci, kteří z mého pohledu kraj v mnoha ohledech posunuli dopředu.

Říkáte, že nepůjdete do koalice s ANO. Proč ne?
Když jezdím na mítinky, tak mi tam lidé občas řeknou, že volí ANO. Já jim říkám, v pořádku, to je vaše rozhodnutí. A také po nich chci, aby mi řekli, koho konkrétně budou volit. Kdo je na kandidátce zajímá. A oni mi řeknou, že Babiš. Jenže ten v kraji nekandiduje. Je to pro mne alarmující. Mám obavu, že bude rozhodovat někdo jiný, ne lidé z krajského ANO. Já Dušana Salfického, lídra ANO, respektuji. Byl to skvělý sportovec. Má ale na to, aby byl hejtmanem? Zná kompletní spektrum problémů kraje? Myslím si, že ne. A kraj by měli vést lidé, kteří o něm mají komplexní znalosti.

Nemáte strach, že vám to voliči spočítají za nepopulární vládu Petra Fialy, ve které hraje STAN klíčovou roli?
Nemám. Oproti roku 2020 mám třeba pocit, že se s námi lidé více baví, berou si od nás materiály. Myslím si, že naši voliči vědí, že vláda musí dělat i nepopulární kroky, a že nás ve volbách podpoří.