Čtvrť Nová Tesla, velkolepý projekt Smilova, nedávno zrekonstruované přednádraží nebo třeba nová poliklinika MeDiLa. Míst, která dostala kabát z dílny kanceláře Med Pavlík architekti, je v Pardubicích celá řada. V letošním ročníku soutěže Stavba Pardubického kraje navíc uspěl bytový dům na rohu ulic Devotyho a Železničního pluku, který architekt Tomáš Med navrhl pro společnost Maxware Re. „Cílem bylo zacelit proluku a vytvořit nové nároží,“ říká oceněný architekt.
Není to první a zřejmě ani poslední ocenění, které jste získal. Přesto, co pro vás znamená?
U podobných cen jsem vždycky hodně rád i kvůli investorům a zhotovitelům. Je to ocenění celého realizačního týmu. Vnímám to jako uznání toho, že jsme společně odvedli kvalitní práci. Že investor dal dobré zadání, že zhotovitel odvedl perfektní práci. Což v tomhle případě skutečně byla radost.
Jaké vlastně bylo zadání v tomhle případě?
Investor koupil stávající dům, vedle kterého byla proluka. Zadání bylo postavit nájemní bytový dům, tak aby zacelil proluku a vzniklo nové nároží. Měli jsme hodně volnou ruku, mohli jsme navrhovat podle svého nejlepšího svědomí. Udělali jsme koncept a investor na to dal palec nahoru. Byla to velmi snadná spolupráce. Svižná a plná důvěry.
Tomáš Med (41)Vystudoval obor Architektura a stavitelství na Fakultě stavební ČVUT v Praze, kde získal i doktorát. Zkušenosti sbíral i v zahraničí na TU Eindhoven. Na částečný úvazek působí jako odborný asistent na ČVUT. S architektem Lukášem Pavlíkem založil v roce 2010 ateliér Med Pavlík architekti. Je ženatý a má dvě děti. |
Byly i nějaké požadavky na vnitřní uspořádání, ze kterých jste musel vycházet?
Od začátku se vědělo, že to bude nájemní dům, z toho taky trochu plyne velikost jednotek. Je tady paleta od garsonek po byty 3+1. Nahoře jsou dva mezonetové byty se střešními terasami. Tam byla mírná obava, jestli to není pro nájemní bydlení příliš, ale nakonec se ukázalo, že ne a tyto byty jsou oblíbené.
Takže pěkné nájemní bydlení…
Tento dům je postavený v dobrém technickém a materiálovém standardu. Pěkné podlahové krytiny, dveře, koupelny a další věci, všechno je kvalitní. I materiály použité na fasádách v lodžiích jsme volili tak, aby byly příjemné na dotek, aby to nebyla obyčejná omítka.
Zmínil jste materiály. Dá se říct, že už se i v Česku používají stále kvalitnější?
Velmi se to zlepšuje. Ať děláte nájemní bydlení nebo byty na prodej, tak jste v konkurenci. Developeři po sobě koukají, ten dělá to a ten zase tohle, jde se krůček po krůčku dál a je to čím dál lepší.
Podle čeho se materiály vybírají?
Často je na prvním místě cena. Ale vidíme, že zákazníci a investoři, ať už ze soukromé nebo veřejné sféry, víc a víc dbají na to, aby materiál byl trvanlivý. To je důležité kritérium. Snaží se vybírat materiály, které stárnou přirozeně.
Vraťme se k oceněnému domu a nároží. Z čeho jste při návrhu vycházel?
Nároží pro nás bylo hlavní téma. V každém projektu se snažíme najít leitmotiv, nějaký příběh. Vnímal jsem hezký prostor, kde ale chybělo to nároží. V okolí je velmi rozdílné měřítko staveb. Každý dům je jinak vysoký, jsou tam různé tvary střech, je to hodně pestré a v tom je to zajímavé. Takže jsme přišli se štíhlým kvádrem, který je trochu předsazený tak, aby na nároží mohli chodci pohodlně projít a aby to na okolní domy navazovalo jen křehkými lodžiemi. Od první skici jsme také spolupracovali s odborem hlavního architekta a dostávali jsme podnětnou zpětnou vazbu.
Vizionář z Automatických mlýnů. Procházel jsem to tady dva dny, líčí architekt |
Je pro architekta lepší, když je okolí různorodé?
Já to beru vždycky jako danost. To je prostě fakt a k tomu se potřebujeme nějak postavit. Obecně mám pocit, že se lépe navrhuje do prostředí, které je nějak definované. Nejtěžší práce je, když máte bílý papír a není se čeho chytit. Ale tady mi přijde, že dům doplňuje tu různorodost. Domy okolo vznikaly v různých obdobích, dobová estetika je tam otisknutá a tady teď bude otisknutý rok 2022. Tato architektonická diverzita mi přijde zajímavá. Čtvrti, které vzniknou celé během jednoho období, jsou většinou trošku uniformní.
Měl jste hned jasnou představu, nebo jste pracoval s různými variantami?
Měl jsem hned tuhle vizi a nijak jsem neváhal. Ale když navrhujete třeba novou čtvrť pro tisíce lidí, stovky bytových jednotek, což je vlastně kus města, tam už varianty vznikají. Musí se promyslet velká témata. Dopravní obslužnost, nástupy do území, lokální centra se službami, parky, aby v té čtvrti byly třeba nějaké zajímavé průhledy do okolní krajiny nebo okolního města.
Stává se vám, že se výsledek liší od vašeho návrhu?
Obecně ne. Liší se občas nějaké architektonickostavební detaily, třeba jiný typ zábradlí a podobně. Ale že by se něco úplně lišilo, to se nám neděje.
A v průběhu let? Třeba když se stavby rekonstruují?
To se nám ještě nestalo, protože naše nejstarší domy mají okolo patnácti let, ale už se to asi blíží. Po těch dvaceti či pětadvaceti letech se začínají dělat modernizace.
Má architekt nějaké páky na to, aby pohlídal, že do jeho díla nikdo nějak zásadně nezasáhne?
Autorský zákon na to sice myslí, ale my většinou udělujeme klientům licenci na to, že mohou dál se stavbami nakládat dle svého uvážení. Spoléháme na to, že když je to dobrý dům, majitelé si jej oblíbí a rádi jej udržují. A osvědčuje se to. Když vidíte, že se lidé o domy starají, že vypadají pořád jako nové, tak je to pěkný pocit. Podobně třeba pardubické přednádraží, které jsme navrhovali. O to se taky pěkně starají. To dělá architektovi radost, když jeho dílo někdo s láskou a péčí udržuje.
Daří se v Česku nové stavby zasazovat do prostředí?
Hodně se to zlepšuje, dbá se na to. A nejen ve velkých městech. I malé obce o pár obyvatelích vypisují architektonické soutěže, třeba na obecní dům, a je to vidět. Kolikrát jedete někam na výlet a překvapí vás zajímavá stavba. To mě baví.
Architekt Pleskot: Automatické mlýny jsou nádherné, ale kde je náplavka? |
A když se detailněji podíváme na Pardubice?
Obecně mám rád Tyršovy sady. Je to perfektně udržovaný park, příjemný, má jasnou architektonickou i krajinářskou vizi. Nebo Památník Zámeček, to je silný zážitek. A především Automatické mlýny, to je realizace na evropské úrovni.
V Automatických mlýnech jste měli sídlo kanceláře. Nemrzí vás, že jste se kvůli rozsáhlé rekonstrukci museli odstěhovat?
To je život. Já jsem moc rád, že takový projekt vznikl, a moc bych mu přál, aby žil. Aby se dostal na turistickou mapu. Aby zahraniční turisté z Prahy nejezdili jen do Krumlova, ale i do Pardubic. Aby v galerii byly tak zajímavé výstavy, že se přijedou podívat. Protože fotografie v průvodci bude vypadat jistě lákavě. V okolí je zámek, Tyršovy sady, Pardubice mají co nabídnout. Kdykoli provádím nějakou návštěvu, všichni jsou překvapení, jak je město hezké a příjemné. Třeba to, co se povedlo odboru hlavního architekta, že na třídě Míru nejsou zahrádky s ohrádkami, ale sedí se rovnou na ulici, z toho jsou všichni úplně paf.
Už jste zmínil přednádraží, kudy denně projdou tisíce lidí. Ale i další vaše stavby jsou vidět. Nová Tesla, Smilovka, poliklinika MeDiLa, ekocentrum Paleta, školka ve Svítkově a další. Máte pocit, že Pardubice dostávají váš obtisk? Zkrátka že tady zanecháte nějakou stopu?
To zhodnotí někdo po nás. Ale vážíme si toho, že můžeme dělat velké projekty. Velkou inspirací je nám odkaz pana architekta Řepy.