Tři velké reklamní plochy se objevily na fasádě nádražní budovy v Ústí nad Orlicí, která byla postavena podle návrhu architekta Rudolfa Freye. Historická staniční budova, kterou se díky aktivistům podařilo v roce 2010 prohlásit za kulturní památku a zabránit její demolici v souvislosti s budováním koridoru, se tak utápí ve vizuálním smogu.
Ze sytě fialového billboardu přeje cestujícím na Prahu šťastnou cestu nejenom hejtmanovo uskupení 3PK, ale do okének projíždějících vlaků se z průčelí budovy usmívá i realiťák roku 2022. Až skoro agresivně působí i třetí reklamní plocha, která svého inzerenta zatím hledá.
Zpeněžit takto jednu z nejstarších nádražních budov v zemi bylo rozhodnutím dvou ze tří jednatelů společnosti Oustecké nádraží, která památku vlastní.
„Musíme se nějak živit. Když musíte platit státu skoro 30 tisíc ročně na dani z nemovitosti, někde na to vydělat musíme,“ řekl Pavel Prchal, jeden ze dvou jednatelů společnosti Oustecké nádraží. Ten třetí, viceprezident Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví Martin J. Kadrman, už jednatelem od letošního ledna není. Zůstal jen v pozici společníka. Na vlastní žádost odstoupil, mimo jiné i kvůli billboardům.
„Nemohl jsem s tím souhlasit, je to rozhodnutí zbylých vlastníků. Byl to jeden z důvodů, proč jsem se tak rozhodl. Nemohl jsem s tím nic dělat. Je to naprosto nevkusné a svědčí to o jejich estetickém cítění,“ řekl Kadrman k dalšímu sporu kolem nádraží.
Situace už je poněkolikáté zablokovaná
Podle tohoto společníka Ousteckého nádraží ekonomický přínos reklamy nevyvažuje zásah do historické budovy takovým vizuálním smogem, který musejí cestující snášet. Situace je zablokována stejně jako v roce 2021, kdy dva společníci chtěli budovu prodat, Kadrman však byl proti. O budovu měla zájem i Správa železnic, která chtěla objekt přeměnit na školicí středisko.
Co teď bude s budovou dál, nikdo neví. „To bych taky rád věděl, protože čas letí, uteklo hodně nervů a peněz a já mám už taky nějaké roky. Navíc jsme si s rodinou museli vyřešit bydlení jinde. Z toho vznikla hypotéka a kvůli tomu i moje menší bonita do nádraží. Bohužel s panem Kadrmanem domluva není,“ řekl Prchal, který v budově s rodinou ze začátku bydlel.
I kvůli možným půjčkám a finančním závazkům firmy Martin Kadrman ze společnosti odešel. Avšak z hlediska nakládání s budovou se nic nemění. Svůj podíl prodat nehodlá. „Ten boj o záchranu budovy jsem s mnoha dalšími lidmi, kteří pomáhali, začal. Nemůžu si už kvůli svému jménu dovolit za vším bouchnout dveřmi a odejít,“ dodal.
Svému účelu přestala nádražní budova sloužit už v březnu roku 2014, stavaři vybudovali v sousedství novou skleněnou výpravní budovu. Když památku o dva roky později režisérka Olga Sommerová a Kadrman se dvěma společníky za půldruhého milionu koupili, plánovali, že bude zase sloužit lidem.
Pro objekt se jim ale nepodařilo najít využití, a to i proto, že stojí uprostřed kolejiště železničního koridoru, kam nevede veřejně přístupná cesta pro auta. Sommerová svůj podíl ve společnosti Oustecké nádraží v roce 2018 odprodala. Kadrman, hlavní postava petiční akce s 16 tisíci podpisy, už na osud budovy nemá podstatný vliv. Rozhodující slovo tak mají dva zbylí společníci Pavel Prchal a Ladislav Růžička.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
