Výstava je rozdělena do tří částí. V té první návštěvníci proniknou do krátkého úvodu, který mapuje pečlivou práci odborníků od roku 2017. Za tu dobu jim pod rukama prošla hlína z plochy velké jako 683 fotbalových hřišť a více než 200 tisíc nalezených artefaktů.
„Výstava je také ukázkou komunikace mezi dvěma světy, které se nemají moc rády, tedy mezi stavařinou a archeologií. Je důkazem, že se dá práce obou směrů skloubit a díky tomu i aktuální výzkumy mohou probíhat velmi dobře,“ popsal kurátor výstavy Jan Musil.
Zbylá část představuje další odlišné světy, a to svět živých a mrtvých. Ve středu místnosti je kruhovitou zdí oddělena část skrývající významné nálezy ze dvou hrobů, které vybudovaly kmeny na území Slatiňan v období stěhování národů. Kosterní nálezy zhruba 40letého muže a 35leté ženy doplňují dary, které jim dali pozůstalí na jejich poslední cestu. Mezi nimi je kromě opaskové spony nebo skleněného poháru také meč z nepravého damašku, který byl v té době vysoce kvalitní a drahou zbraní určující jejich vyšší postavení ve společnosti.
Expozice je unikátní svým rozsahem, který návštěvníka nezahltí. „Nemáme zde spoustu předmětů nasekaných vedle sebe. Výstavu jsme chtěli udělat výběrově a ukázat nejen to, co se našlo, ale také to, co práce archeologa obnáší,“ představil ředitel muzea Tomáš Libánek.
Studna odpočívala v cukru
Tvůrci ukazují, co se děje od samotného kopnutí do země přes hledání artefaktů až po další vědecké metody a jejich zkoumání. Více přibližují například metodu laserového skenování. Ta byla původně určená na hledání partyzánů Vietkongu během studené války, archeologům dnes pomáhá popisovat povrch krajiny bez nutnosti zásahu do země a lze díky ní určit, co se nachází pod terénem.
Největším lákadlem výstavy, která v zámeckém Kaňkově sále potrvá až do ledna 2026, je nejstarší dřevěná studna na světě. Pochází z období neolitu a v roce 2018 ji odhalili během stavebních prací v Ostrově na Chrudimsku. Skrytá byla pod zemí ve třímetrové hloubce více než sedm tisíc let, na výstavě je k dispozici její přesná replika.
Originál konzervovali experti z fakulty restaurování pardubické univerzity tím, že ji na 16 měsíců naložili do cukerného roztoku. „O její originál návštěvníky neochudíme, k vidění jsou tři dřevěné desky přímo ze studny ze šestého tisíciletí před naším letopočtem. Výstava je navíc zčásti interaktivní, každý si tak může zkusit ostrost sekery, která byla použita na výrobu repliky,“ doplnil Tomáš Zavoral, vedoucí archeologického oddělení muzea.
