„Musíte hlídat, zda máte naloženo tolik dřeva, kolik potřebuje, jestli je správný přísun vzduchu, zda je tah komína v pořádku, sledovat počasí, protože to má velký vliv na to, jak komín táhne. A taky vědět, zda péct v horní nebo spodní troubě, v každé je jiná teplota,“ řekl Bušta, když koncem ledna představoval zámecký sporák po kompletní rekonstrukci. Novinářům však servíroval tak výborné povidlové buchty, že se dost dobře nemohl tvářit jako začátečník.
Kachlový sporák od vídeňské firmy Josefa Viktorina znamenal na konci 19. století pro knížecí kuchyň ve Slatiňanech cosi jako přestup z koňského povozu do parní lokomotivy. Umožňoval na jednom topeništi vařit v hrncích, smažit na pánvích, péct ve třech troubách, ohřívat vodu. Hned vedle stál a dodnes naštěstí stojí mohutný francouzský rožeň a kamna na roštění ryb se zatahovací roletou.
Po roce 1945 knížecí rodina odešla, vybavení zámku bylo rozvezeno na všechny strany, z kuchyně se stalo odkladiště nepotřebných věcí. „Jsem nesmírně rád, že po válce tento prostor nikoho nezajímal, podle původního plánu se mělo všechno, co kolem sebe teď máme, vyházet a měl tady být sklad,“ řekl Bušta.
První opravy se sporák dočkal v devadesátých letech minulého století, ale ani po ní nebylo možné zde vařit. Místnost, které chyběl pravidelný přísun tepla, napadla dřevomorka. Zařízení kuchyně bylo ještě loni v havarijním stavu. Teprve nejnovější milionová investice do komína, sporáku a dalšího vybavení vrátila kuchyni její vzhled i původní funkci.
V kuchyni se nyní pravidelně topí, to pomáhá nejen samotné budově, ale oceňují to i návštěvníci zimního okruhu. „Nechceme však jen topit, rádi bychom návštěvníkům připravili sérii přednášek o opravě kuchyně, o tom, jak sporákové zařízení fungovalo, k čemu byly jednotlivé nádoby a jak vypadala gastronomie v minulosti,“ řekl Bušta.
Kastelán by navíc chtěl lidem ukázat kuchyň v chodu a nabídnout jim i pokrmy, na které byli zvyklí Auerspergové. Podle archivních materiálů měla knížecí rodina ráda pečené kaštany, silné vývary, zvěřinu, ale především mistrovskou francouzskou kuchyň. Bušta proto chce přesvědčit kuchařské mistry, aby sem přišli a předvedli lidem na opraveném sporáku své umění.
„Zatím si tady můžeme péct buchty a jednoduché pokrmy, ale je to něco, s čím bychom se zde v minulosti jen tak nesetkali,“ řekl Bušta.
