Ve třech kostelech v Pardubicích se k výročí rozezní ve 12:17 hodin kostelní zvony. Ty tak zazní přesně v čase, kdy dopadly v srpnu na město první bomby. Od 10. do 15. hodiny také magistrát bezplatně zpřístupní stálý úkryt civilní ochrany na Dubině na adrese Erno Košťála 1012, kde je část expozice věnována právě bombardování města.
„Návštěvnicí mohou zažít také pocity lidí při bombardování, a to v replice sklepního prostoru, do kterých se ukrývali. Večer od 19 hodin se bude konat v kostele sv. Bartoloměje chrámový koncert věnovaný tehdejším obětem,“ uvedla mluvčí magistrátu Alexandra Tušlová.
Pardubice zasáhly v roce 1944 tři nálety. Všechny byly součástí rozsáhlé celoevropské operace spojeneckých sil, jejímž cílem bylo zničit rafinerie, které zásobovaly německou armádu palivem. To se týkalo i pardubické rafinerie Fanto-Werke, dnes se firma jmenuje Paramo.
První skutečný dotek letecké války dopadl na Pardubice po půlnoci 22. července 1944. Nad městem se objevily britské bombardéry, které měly za úkol zlikvidovat dnešní Paramo. Záměr se však hrubě nezdařil.
„Britové se při nočním náletu netrefili. Značkaři, kteří měli označit cíl světlicemi, vyhodili světlice buď příliš brzo, nebo pozdě a tak označili prostor mezi Chrudimkou a dnešní věznicí. Štěstí pro Pardubice bylo, že v té době bylo dané místo málo osídlené. Přesto po zásazích čistě civilních objektů a věznice zemřelo 43 lidí,“ popsal před lety pro MF DNES první nálet na Pardubice historik Jan Tetřev z Východočeského muzea.
Německá propaganda si útok na město nenechala ujít. Na Pernštýnském náměstí za účasti zástupců wehrmachtu i gestapa uspořádala velkou tryznu, jež měla vybudit Čechy k odporu vůči spojencům. „Městem projížděla spousta pohřebních vozů, Němci z toho udělali velkou parádu,“ uvedl Tetřev.
Přes dvě stovky letadel
Britové a Američané se tak nad Pardubice museli vrátit. Rafinérie totiž vyráběla dál. Ovšem to se změnilo během pár minut slunečného 24. srpna 1944, kdy proběhl druhý a zároveň největší a hlavně nejtragičtější nálet na Pardubice a okolí.
„Američané vyslali nad město přes 200 bombardérů, které stejně jako předtím britské přiletěly z Itálie. Byly rozděleny do dvou skupin. První, „létající pevnosti“ B-17, útočila na letiště. Stroje B-24 Liberator shazovaly pumy na rafinérii. Nálet byl součástí velké celoevropské akce spojenců, která totálně rozložila německou vzdušnou obranu. I proto mohl být nálet velmi přesný. Bombardéry nebyly obtěžovány stíhačkami. Hned první dvě vlny závod zlikvidovaly,“ uvedl historik.
Ovšem zdaleka ne všechny pumy zasáhly svůj cíl. Spojenci trefili mnoho civilních domů, ale i letiště či okolí železnice, kde sídlilo několik firem. Útok zasáhl třeba cukrovar, továrnu Kapo, nádražní halu i veřejné kryty. Pumy padaly na město ve čtyřech vlnách.
„Bomby zasáhly i přilehlé obce Svítkov, Popkovice a Nové Jesenčany. Celkem bylo úplně zničeno 83 domů a více než 600 dalších bylo různě poškozeno,“ řekla Šárka Kuchtová z Institutu Paměti národa v Pardubicích.
Náročné záchranářské práce navíc značně komplikoval rozsáhlý požár dnešního Parama. I při hašení umírali lidé. To prý trvalo celkem pět dní. Nakonec jich padlo v souvislosti s náletem 24. srpna jen v Pardubicích 213. „Existuje dokonce záznam, že při odletu bombardérů byla náhodně zasažena i Chrudim, kde byli také mrtví,“ doplnil historik Tetřev.
Němci nahnali po devastujícím náletu stovky lidí z města do rafinérie, aby se co nejdříve povedlo obnovit provoz. To se sice podařilo, ale jen na chvíli. Už 28. prosince přišel třetí nálet na Pardubice, který Paramo pro tu chvíli vymazal z mapy.
„To byl chirurgický řez. Bomby dopadaly velmi přesně a tak zemřelo jen sedm lidí. Ovšem továrna byla totálně rozmlácená a do konce války už vyrábět nezačala,“ uvedl Tetřev, podle kterého si lidé silně pamatují hlavně druhý nálet.
„Ten první lidi aktivizoval. Do té doby si mysleli, že se jich bombardování, které znali jen z filmových týdeníku, netýká. Po 22. červenci už nikdy nebrali sirény oznamující útok na lehkou váhu. Třetí nálet byl menší. Ovšem ten druhý byl velmi silný a tragický. Ten si pamatuje každý, kdo tady žil,“ dodal Tetřev.
I proto radnice kulaté výročí tragédie poprvé v historii výrazně připomíná. Ostatně během náletů z roku 1944 umřelo v Pardubicích více lidí než za celou heydrichiádu.
„Naše město si zaslouží, abychom nezapomínali na tragické události, které ovlivnily jeho historii. Před osmdesáti lety 24. srpna 1944 ve 12 hodin a 17 minut dopadly na Pardubice a okolní obce smrtící pumy ze spojeneckých letadel. Během minut vyhasly životy 213 lidí, co do počtu obětí tak tento den patří k nejtragičtějším v historii Pardubic,“ řekl primátor Jan Nadrchal.
My měli štěstí. Sousedy nálet zabil, líčí pamětniceDevadesátiletá Dáša Grieblová z Pardubic si na 24. srpen 1944 pamatuje velmi dobře. Tehdy jí bylo deset let a hrála si na dvorku, protože bylo pěkné počasí. Pak začaly houkat sirény, které obyvatele města varovaly před leteckými nálety. Ona i její rodina se schovaly do sklepa a se štěstím vyvázly bez zranění. „Bomby spadly na vedlejší dva rodinné domy a tři lidi zabily,“ vzpomínala. Rodina Dáši Grieblové bydlela v Teplého ulici, kde její dědeček postavil na počátku 20. století domek. V něm v roce 1944 žilo sedm lidí. V den náletu bylo slunné počasí, a tak si dívka s jinými dětmi hrála na dvoře, babička na ně ještě volala, aby děcka zbytečně nepumpovala vodu ze studny a neplýtvala jí. „My si hráli a začaly houkat sirény, tak jsme šli do sklepa, bylo nás tam sedm a náš pes Lesan. Tatínek po zkušenostech, co se stalo v červenci po náletech na Židově, chránil okna ve sklepě bednou s pískem, někde zatloukl prkna. Pak se dům otřásl, zatlučená prkna tlakem spadla a zabilo to našeho psa,“ řekla Grieblová. Všichni obyvatelé měli v paměti červencový nálet, který v noci z 21. na 22. července zničil obytnou čtvrť Židov. Stalo se to chybou v navigaci, pumy původně mířily na rafinérii. Zemřelo 43 lidí. Po otřesu, který způsobil srpnový nálet, ve sklepě domku rodiny Dáši Grieblové všechno popadalo. Rozbily se zásoby. Po náletu se otec se strýcem snažili otevřít dveře od sklepa a nešlo jim to, protože byly zkřížené. „Když se jim to povedlo otevřít, jako teď to slyším, že volali: „Sluníčko svítí, to je vysvobození.“ Spadl z nich ten stres, ulevilo se jim,“ řekla Grieblová. Dospělí šli obhlédnout škody. Dům byl poškozený, ale ne fatálně. Vedlejší dva domky byly zasažené. Hned ve vedlejším domě zemřeli tři lidé. Z dalšího domu volali lidé o pomoc, protože byli zasypaní a nemohli ven. Poničené domy se potom nechaly zdemolovat a do dneška je tam jen proluka. „Všude byl písek, všude vytlučená oka. Přijela stráž, odvezla mrtvé. V našem domě se nedalo bydlet, teta nás nechala u sebe bydlet, zpátky jsme se vrátili až na Vánoce,“ řekla Grieblová. Do oprav domu se zapojila celá rodina. Protože nebylo sklo, dávala se místo něj do oken náhražková fólie. Vánoce strávila rodina už doma. Jenže 28. prosince Pardubice zasáhly další nálety a rodina se bála, že se vše bude opakovat. Naštěstí se jim nic nestalo. „Ale maminčiny sestry manžel přišel v prosinci při náletu o život. Jel na kole do města, při náletu se musel schovat do veřejného krytu, který bomba zasáhla,“ řekla Grieblová. (ČTK) |
