I když dobrovolníci se čtyřkolkami dojedou do těžko přístupných míst, kam se běžní záchranáři tak rychle nedostanou, muže se jim najít nepodařilo. Hledání pohřešovaného policisty nakonec skončilo tragicky. V neděli ho v lese u Babylonu našli náhodní turisté. Spáchal sebevraždu.
Devětačtyřicetiletý policista se ztratil 24. ledna v České Kubici, tedy v Plzeňském kraji. Proč jste byli přizváni k pátrání vy ze sousedního Karlovarského kraje?
V každém kraji máme své týmy, ale aktuálně je v Plzeňském kraji činných pouze deset lidí. My máme 22 členů. Bylo nutné zapojit do pátrání co největší množství lidí, proto oslovili nás. Od nás se zapojilo 13 kolegů a dvě kolegyně, přivezli jsme také 8 čtyřkolek a dva drony.
Při pátrání hraje roli asi každá minuta, že?
Vždycky jde o čas, jde o to začít pátrat co nejrychleji a co nejefektivněji. Nejdůležitějších je prvních 48 hodin, kdy je stopa takzvaně ještě teplá. Každý další den pak klesá procentuální šance, že osobu najdeme v pořádku, nebo vůbec. Část výjezdové skupiny přijela do České Kubice do hodiny, zbytek pak dle možností a schopností. Je důležité rychle zareagovat a začít pátrat.
Jak dlouho jste policistu hledali?
Z domu odešel v pátek ráno, my jsme byli přizváni v pátek vpodvečer. Mezitím po něm pátrali policisté, členové sborů dobrovolných hasičů, policie nasadila vrtulník, povolala odborníky s drony a kynology se psy. Pátrání jsme přerušili v sobotu ve dvě v noci a ráno v 9 hodin jsme začali pročesávat okolí České Kubice znovu. Díky čtyřkolkám jsme se nejen rychleji přesunuli do oblastí, kam jsme potřebovali, ale dostali jsme se i do těžko přístupných míst. V rojnici jsme prohledali zhruba 15 km čtverečních. V půl čtvrté odpoledne, kdy začala být tma, jsme zásah ukončili. Vyčerpali jsme všechny možnosti, kde hledat. Pátrat donekonečna nemá smysl, víc jsme udělat nemohli.
Turisté našli pohřešovaného policistu z Domažlicka, je mrtvý |
Na pátrání byly nasazeny všechny dostupné prostředky, někteří členové IZS to nevzdávali a hledali i v dalších dnech na vlastní pěst. Už v počátcích policie upozornila, že by jejich kolega mohl být ohrožen na životě. Navíc byl členem pořádkové policie, tudíž znal policejní práci...
Policistu jsem osobně znal, celá ta záležitost mě velice mrzí. V České Kubici žil jen tři měsíce, tedy poměrně krátkou dobu na to, aby okolí znal dokonale. Měl pocit vyhoření, neadaptoval se v novém zaměstnání. Při pátrání po pohřešovaném je velký rozdíl v tom, jestli se ztratí nedopatřením, nebo úmyslně. V druhém případě se jedná o člověka, který se chce ztratit a dělá vše pro to, abychom ho nenašli, včetně případného aktivního skrývání se před pátrači v terénu. Dostali jsme indicie, kterým směrem mohl jít. Věděli jsme, že odešel bez jakýchkoliv prostředků, jen v montérkách a mikině. Bohužel jsme nebyli úspěšní.
Mimo hlavních složek IZS (hasiči, policie a zdravotníci) patříte vy mezi tzv. ostatní složky IZS. Specializujete se zejména na hledání lidí. Neměla policie ze začátku tak trochu pocit, že jim fušujete do práce?
Dostat se do povědomí policie a získat jejich důvěru trvalo hodně dlouho. Ale i jiné složky k nám měly skeptický přístup. Pomyslné dveře nám otevřelo tornádo v červnu 2021 na Moravě, kde poznali, že nejsme parta svéhlavých nadšenců a „Švejků“, co si jen na něco hrají. Je to hodně o pokoře, umíme přijímat rozkazy, umíme se rozhodovat. Absolvujeme školení, účastníme se cvičení na pátrání po pohřešovaných a ztracených lidech, která pořádá policie ČR. Díky čtyřkolkám se dostaneme do těžko přístupných oblastí. Na Moravě nešlo jen o pátrání po lidech, ale právě díky naší technice jsme vozili humanitární pomoc, vyklízeli domy, ulice… Jsme rádi, že nám policie dala příležitost pomáhat. Za náš krajský tým patří poděkování zejména krajskému řediteli Michalu Šavrňovi.
Jak takové pátrání vlastně probíhá? Kdo vás zvedá ze židle?
Jsme zařazeni v poplachovém plánu IZS a zvedají nás hasiči nebo policisté. Na naši linku ale mohou zavolat i tzv. osoby blízké, tedy běžní lidé, kterým se ztratil někdo z rodiny. V tom případě ale vyhodnocujeme, zda máme dostatek informací k tomu, abychom začali pátrat, a zároveň to konzultujeme s policií, abychom se jí nepletli do práce. Řídíme se tedy požadavky policie, ta nás povolává v 90 procentech případů. Na místě dostaneme mapové podklady, sektor, který máme propátrat, a vyrazíme. Po skončení akce vždy akci vyhodnocujeme jednak sami, jako spolek, ale i s policií. Nikdy se totiž nejedná o stejnou situaci. Jsou často podobné, máme tak z čeho vycházet. Pořád se učíme.
Policisté týden hledali vězně na útěku, on zatím ukradl a naboural několik aut |
Kolik akcí jste absolvovali v loňském roce a jakou máte úspěšnost?
Za náš krajský tým to bylo do 10 událostí. Pátrali jsme například po ztraceném lyžaři, houbaři, starším člověku s Alzheimerovou nemocí. Úspěšný konec mělo 90 procent z nich. Připomněl bych, že pátráme jen ve volné krajině. V zastavěných oblastech pátrá policie, v troskách týmy USAR HZS. S těmi si nás veřejnost dost často plete.
Kolik členů má Czech SAR Team po celé ČR a kdo jsou členové?
Máme přes tři sta členů. Jsou to běžní občané, kteří chodí do práce a chtějí pomáhat. Jsme parta dobrovolníků, která není nikým placená, nejsme státní složka. Chceme pomáhat a zachraňovat. Jedinou podmínkou pro vstup do spolku je plnoletost a čistý rejstřík. A také být fyzicky zdatný. Musíte počítat s tím, že budete na nohou třeba 10 až 12 hodin. Nesmí se zkrátka stát, že budeme hledat ještě i člena týmu. Většinu týmu proto tvoří muži, ale může u nás samozřejmě začít každý, kdo má chuť pomáhat.
Z jakých peněz tedy fungujete? Vaše vybavení přece jen něco stojí...
Technika, kterou disponujeme, je z větší části naše vlastní a spolku ji propůjčujeme. Máme sponzory, díky kterým se postupně dovybavujeme.
Co bylo impulzem ke vzniku Czech SAR Teamu v roce 2019?
Využili jsme díry v IZS a zaplnili ji. Chyběla speciální technika do těžko dostupných oblastí a rychle reagující tým.
