„Neztratit hlavu a taky ji použít. Mít po ruce boty, KPZ a fólii… Už jste někdy viděli nějakého Evropana, aby dokázal běžet bez bot?“ ptal se rázným hlasem účastníků přednášky v plzeňském Božkově.
Stejně tak dal všem přítomným jasně najevo, že na slova jako děkuji či prosím není v krizových situacích čas. Ani na přednáškách. „To zdržuje, škoda energie,“ vysvětloval přítomným dvaaosmdesátiletý muž, který ještě nedávno pořádal kurzy přežití pro ty, kteří plánují výpravy do problematických míst.
Poté, co před několika měsíci musel na akutní operaci kyčle, s experimenty na vlastní kůži přestal. „Nesmím to přehánět. Chodím už jen na semináře, a když mě pozvali do Plzně, s radostí jsem nabídku přijal. Na Slovanech mám nové příbuzenské vztahy,“ vysvětlil cestovatel, proč se vydal z bydliště v Písku až do západočeské metropole.
Jako správný horal si Božkov i za podpory hůlky před hodinovou přednáškou prošel. Delší podle něj nemá smysl. „Musí se mluvit stručně,“ vysvětlil.
Šetřit vším, tedy i mluvením
Odborník na přežití v extrémních podmínkách zaúkoloval během lekce samotné její účastníky, aby postavili nouzový stan, vyzkoušeli slonici, což je speciální spacák, nebo vlezli do igelitové roury. Nikdo se neodvážil drsnému muži s bohatými zkušenostmi z přírody odmlouvat. „KPZ obsahuje minizapalovač, svíčku, lepidlo, jehlu a nit, zavírací špendlík, skelný knot, tuhu, náplast a pilkonožík,“ vyjmenoval nezbytnosti muž, který poznatky z drsné přírody sbíral několik desetiletí.
Do Plzně přijel jako správný trosečník bez mobilu, jen se svojí příručkou. Světoznámou malou knížku se zásadními informacemi, které mohou rozhodnout o přežití, a která vyšla v angličtině, němčině a čínštině, Jaroslav Pavlíček neustále doplňuje. „Spíš ji zbavuji zbytečností,“ uvedl na pravou míru spisovatel, jenž byl v roce 1980 členem polské expedice na Mount Everest, přešel několikrát Aljašku a Grónsko a deset let nosil na Téryho chatu v Tatrách na zádech 65kilogramový náklad.
Neopomněl připomenout fakt, že si ženy dokážou poradit v krizových situacích daleko lépe než muži. K tomuto zjištění dospěl během svých kurzů přežití. „Všechno je to v hlavě. Důležitá je vůle nevzdat to. Ženy mají větší odolnost vůči bolesti. Mají větší odolnost například proti hladu. Prostě si řeknou, že nebudou jíst a nejí. Na rozdíl od chlapů. A nefňukají,“ je přesvědčen výzkumník.
Ten současnou generaci mužů nazývá měkkýši. „Každý chlap by měl jít na vojnu a myslím, že i děvčatům neuškodí. Šest měsíců by stačilo,“ míní polárník a iniciátor polární základny Eco-Nelson na Nelsonově ostrově v souostroví Jižní Shetlandy na Antarktidě.
Mezi jeho osm rad, jak přežít v krizové situaci, je životně důležité zajistit si teplo a vodu, pracovat, pomáhat druhým a spát, mít rezervní řešení, šetřit vším, tedy i mluvením, jednat rázně a nezapomínat, že se padá na blbostech.
