Milan Čapek měl poraněnou krční tepnu a krvácel do mozku, k tomu se musí připočítat i propíchnuté obě plíce, zlomené oba kotníky, pravé zápěstí a pravá paže, zlomené měl i páté a šesté žebro, zpřetrhané vazy v koleni a rozbitý obličej. Tři týdny bojoval společně s lékaři ve Fakultní nemocnici v Plzni (FN) o život.
Muž ve FN podstoupil kompletní rekonstrukci obličeje, operaci nohou i rukou a řadu dalších lékařských výkonů. Za čtyři roky se proto stačil nejen zvednout z invalidního vozíku, ale také si vzít za ženu přítelkyni Alici, která po nehodě strávila dlouhé týdny u jeho nemocničního lůžka.
Navíc se jim v době, kdy se bývalý strojvůdce dával dohromady, narodila dcera, z které je dnes krásný plavovlasý kudrnatý andílek. Když prý dnes vidí tátovy jizvy – jeden z mála viditelných následků nehody, ptá se ho, kdo mu to udělal.
 |
Milan Čapek ožil natolik, že už chodí po zahradě, pozoruje dům a rozmýšlí, co by se ještě mělo opravit. Plánuje také novou práci elektroprojektanta. Sednout si na stanoviště strojvedoucího, což byl jeho celoživotní sen, už totiž kvůli následkům nehody nemůže.
„Když se dívám na poslední čtyři roky, zdá se mi, že se stal zázrak, je to nejlepší vánoční dárek,“ říká přes všechny strázně, které za poslední roky podstoupil. „Štěstí, vyšší moc a výborní lékaři, to mě zachránilo,“ dodává muž, který od svého úrazu nedá dopustit na lékaře plzeňské FN a všem jejich um doporučuje.
Chválí i rehabilitační pracovníky v berounské nemocnici, na rehabilitačním oddělení ostrovské nemocnice a léčivou vodu v Lázních Jáchymov. Také by chtěl poděkovat všem složkám integrovaného záchranného systému, včetně letecké záchranné službě Plzeňského kraje.
„Podle jednoho mého kolegy mě zachránilo to, že jsem při srážce zůstal sedět na sedadle a neutíkal jsem. Když totiž člověk sedí, má opěradlem chráněnou páteř. Kdybych třeba ležel, mohlo to dopadnout úplně jinak,“ analyzuje Milan Čapek několikasekundový okamžik z doby před více než čtyřmi lety. Srovnává ho s nehodou u Studénky, kde železniční neštěstí způsobil spadlý most. „Strojvedoucí se zachránil tak, že utekl do strojovny a já tím, že jsem neutekl, protože jsem neměl čas. Na případný útěk jsem totiž měl prý jen čtyři vteřiny,“ vypráví Milan Čapek.
Při srážce vlaků na Karlovarsku zemřeli dva lidé (7. 7. 2020)
Poprvé se prý začal orientovat v den svých narozenin, 30. července, tedy 23 dnů po nehodě. „Ze srážky si ale dodnes nepamatuji nic. Někde v hlavě to asi schované je, ale nějak to neumím najít, takže se o to ani nepokouším, protože vytěsnění zlých věcí je pro psychiku asi to nejlepší,“ vypráví.
Jednu věc prý však před sebou stále vidí. Když se asi měsíc po nehodě díval ve FN v Plzni na Borech na oddělení dlouhodobé intenzivní péče na televizi, viděl tam záběry z Perninku včetně konstatování, že měla srážka oběti na životech. Tehdy manželce zavolal a ptal se, zda nehodu způsobil. „Musela jsem mu dát k telefonu jeho kolegu, pana Ing. Alešu Dáňu, který mu potvrdil, že nehodu způsobil strojvedoucí protijedoucího vlaku,“ vzpomíná manželka Alice.
Ta si naopak pamatuje vše hodinu po hodině. V době srážky se na kole vracela z práce na Krajském úřadě v Karlových Varech, viděla nad hlavou vrtulník a kolem jezdila jedna sanitka za druhou. Ani ve snu ji tehdy nenapadlo, jaké martyrium bude muset v následujících měsících a letech prožívat. Šla tedy v klidu do nedalekého lesa se psem na procházku. Najednou však vše změnil telefonát od Milanových rodičů, že se u Perninku stala nehoda dvou vlaků a zda neví jestli ten vlak řídil.
Tři čtvrtě hodiny trvalo, než zjistila, že ve vlaku její přítel byl, v sedm hodin večer prý ještě nevěděla, kde se Milan nachází a v jakém je stavu. Jen tušila, že by mohl být jedním ze dvou pacientů, které dopravil do plzeňské FN vrtulník. „Na blind jsem tedy jela se svými i Milanovými rodiči do plzeňské fakultní nemocnice,“ vzpomíná.
Všichni čekali v čekárně ARO kliniky. „Po půlnoci někdo vyšel, že tam mají dva lidi a neví, kdo je kdo. Někdy v jednu hodinu v noci nás vzali k lůžku, jestli je to Milan. Po 11 hodinách hledání a čekání jsem ho tedy našla,“ vzpomíná manželka.
Hejtmanství v čele s Petrem Kubisem jí vyšlo vstříc a na propustku jezdila každý den ve 12 hodin do Plzně, kde sedávala u svého přítele, který byl v umělém spánku. Stále dokola si opakovala přání, aby byl její Milan zase v pořádku. „Dlouho nebylo jisté, jak to vše dopadne. Trvalo to asi 14 dní. Během té doby podstoupil dvě velké přibližně desetihodinové operace,“ vypráví manželka v pokoji, kterému vévodí velká fotografie manžela z doby asi před deseti lety. I když je dnes po rekonstrukci obličeje, kterou provedli lékaři stomatologické kliniky FN, kromě mírného zestárnutí, se jeho tvář od fotografie neliší. „Tak to asi lékaři udělali dobře,“ usmívá se Milan Čapek.
Pomáhá mu zřejmě i to, že vůči kolegovi z branže, který mu opomenutím převrátil život naruby, necítí nenávist. Když ho strojvedoucí z protijedoucího vlaku, chtěl před časem přijet navštívit, souhlasil. „Celý život musí žít s tím, že způsobil smrt několika lidí, asi to pro něj není jednoduché,“ říká Milan Čapek, který od svého kolegy z branže přijal omluvu.
Velkým povzbuzením prý pro něj v době hojení duše i těla bylo narození dcery Aničky, které je dnes 2,5 roku. „A protože všechno zlé je k něčemu dobré, za štěstí považuji fakt, že jsem byl u toho, když dcera vyrůstala. Kdybych sloužil dlouhé turnusové směny na dráze, přišel bych o to,“ říká Milan Čapek. „A nikdy jsme nemuseli řešit hlídání,“ usmívá se manželka Alice.
A co má ještě Milan Čapek před sebou? Čeká ho operace kolene, které se mu při chůzi občas podlomí, zašívání horního patra, navíc lékaři čekají, jak se zahojí levá ruka, kterou mu operovali ve Vysokém nad Jizerou. „Snad to bude dobré, když si tam poradili i s rukou wimbledonské vítězky Petry Kvitové,“ usmívá se Milan Čapek ve vánočně nazdobeném domě v Zálesí.
Prý už se docela těší na práci elektroprojektanta, s kterou už má zkušenosti, protože ji vykonával pět let po maturitě, než začal řídit autobus a později vlak. „Mám v oboru kamarády, kteří mají práce hodně a mohou mi v začátcích pomoci. Výhodou je, že práci můžu dělat z domova,“ plánuje muž, který přežil svou smrt.
Hasiči zveřejnili video po nehodě vlaků na Karlovarsku (8. 7. 2020)