Soudci o rehabilitaci rozhodli v neveřejném zasedání 20. března. O den později instituce usnesení zveřejnila na své úřední desce. Rozhodnutí zatím není pravomocné, zveřejněním začala běžet třídenní lhůta pro podání stížnosti.

Pro advokáta Lubomíra Müllera, který podnět na rehabilitaci devíti kněží zpracoval, je rozhodnutí soudu zadostiučiněním. „Je to správné rozhodnutí, protože to, co jim udělali, bylo zcela nezákonné. I když sám nejsem římský katolík, mám za to, že máme činit dobře ve prospěch všech, i když ti lidé mají jinou víru, než máme sami. Proto jsme podnět rád zpracoval. Cílem bylo navrácení občanské cti, kterou člověk uvržením do vězení pozbývá,“ řekl v pátek MF DNES advokát Lubomír Müller.

Návrh soudu dával na základě Müllerových podkladů státní zástupce Petr Brýda.

„Krajský soud dospěl k závěru, že uvedený návrh je zcela důvodný. Nad rámec jeho zcela podrobného a logického zdůvodnění není třeba ničeho dodávat. Proto soud uzavírá, že tam uvedená argumentace musela nutně vyústit v rozhodnutí soudu, jak je uvedeno v usnesení,“ odůvodnil soudce Tomáš Mahr.

Ze spisu Krajského velitelství státní bezpečnosti v Plzni vyplynulo, že komunistická tajná policie podezírala devět duchovních z protistátní činnosti.

„Jmenovaní od počátku roku 1949 do svého zatčení 9. září 1949 vyvíjeli protistátní činnost tím, že podle příkazů nadřízených církevních úřadů ochotně přijímali tajnou kurýrní cestou různé ilegálně rozmnožované oběžníky s protistátním obsahem (tzv. pastýřské listy, pokyny o exkomunikaci, dekret svaté Stolice a jiné). Rozmnožili respektive prostřednictvím svých podřízených rozmnožit nechali petici či prohlášení adresované vládě republiky československé, případně Ústřednímu výboru národní fronty, v níž prohlašují, že se zříkají svých kněžských platů navrhovaných novou osnovou zákona a toto své stanovisko odůvodňují a doprovázejí takovým způsobem, že tato jejich organizovaná činnost zakládá skutkovou podstatu trestných činů...,“ popisovala v roce 1949 státní bezpečnost.

Pokračovala, že text obsahuje hrubé nepravdy týkající se měnové politiky československé vlády a byl svojí rafinovanou stylisací a celkovým obsahem určen k tomu, aby byly nejen rozšiřovány nepravdy mezi lidem, ale aby kromě lidu, s nímž nesporně nižší kněžstvo o prohlášení hovořilo, bylo proti československé vládě, její politice a proti dnešnímu lidově-demokratickému zřízení popuzováno i nižší kněžstvo.

Kněžstvo se snaží popuzovati věřící lid proti vládě, uváděla státní bezpečnost

„Psaní uvedených petic nebylo organisováno a petice zasílány vládě proto, že by sociální poměry kněží byly uspokojivé, nýbrž proto, že církevní hierarchii šlo o veřejný projev protivládní, směřující k rozvracení lidově-demokratického zřízení a společenské soustavy. Při podání petice bylo ze strany kněžstva zřejmě počítáno se shovívavostí vlády a jejích orgánů, stejně jako při podobných akcích podpisování slibu věrnosti arcibiskupovi a dvou známých pastýřských listech, které přes upozornění bezpečnostních orgánů obvinění a jejich podřízení v kostelích četli a ve svých vikariátech čísti nechali, ačkoliv obsah pastýřských listů byl tendenčně zahrocen proti nynějšímu lidově-demokratickému režimu. Kněžstvo se snaží tímto způsobem popuzovati věřící lid proti vládě a úřadům pro jejich činnost a v tomto jednání kromě úkladů o republiku lze spatřovati také trestné počínání i dle § 300 trestního zákona,“ uváděla státní bezpečnost.

Soud rehabilitoval umučeného faráře Toufara, stíhali ho protizákonně

Kněží byli propuštěni z vězení 29. října 1949, kdy bylo jejich stíhání zastaveno po udělení prezidentské milosti. Ta byla odůvodněna většinou vysokým věkem duchovních.

Při rehabilitacích případů starých i tři čtvrtě století musejí soudci podle zákona o rehabilitacích dělat vše, aby došlo k co nejširšímu odškodnění křivd, které byly v období od 25. února 1948 do konce roku 1989 způsobeny konkrétním jednotlivcům nespravedlivým odsouzením nebo nezákonným zbavením osobní svobody nebo majetku.

„V souladu s tímto účelem mají soudy povinnost rehabilitační předpisy interpretovat ve prospěch dotčených osob. Jedině takto mohou být adekvátně naplněny požadavky Listiny základních práv a svobod a ochrana práva na spravedlivý proces,“ nařizuje zákon.

Byli oběťmi provokace v babickém případu. Faráře připomíná pamětní deska

Žalobce Petr Brýda sháněl potřebné dokumenty asi tři měsíce. „V institucích po celé republice, ale nakonec jsem měl štěstí,“ shrnuje Brýda, který hledal v archivech různých stupňů, včetně místního okresního archivu nebo dokumentů někdejší Státní bezpečnosti.

Na otázku, jestli se česká společnost vypořádala s komunistickou minulostí dostatečně, Müller odpověděl, že kdyby tomu tak bylo, podobné rehabilitační procesy by probíhat nemusely.

„Tito lidé měli být z podnětu státu už dávno rehabilitováni, a ne po 35 letech od pádu režimu tyto případy stále řešit. To se mohlo uskutečnit už v roce 1990. Státní zastupitelství by ale muselo být aktivní a zajímat se o podobné případy,“ posteskl si Müller, který má na kontě nejvíce případů vzniklých za minulého režimu kvůli odpírání vojenské služby z důvodu svědomí a náboženského vyznání, zejména z řad svědků Jehovových.