„Zařadil jsme do knihy do druhého dílu pět kriminálních případů z let 2013 až 2017. Opět je líčím tak, jak se skutečně odehrály a jak jsem je osobně vnímal, když jsem se na jejich objasňování podílel s kolegy. Jen jména a místa jsou změněné, samotný popis událostí a citace z protokolů odpovídají realitě,“ shrnul Müller.
I Štoček napsal dvě knihy a v současné době přemýšlí, jestli začne psát další. „Když jsem psal, striktně jsem se držel toho, co jsem dělal. Psát dál? Možná, uvidíme,“ nevylučuje muž, který u policie sloužil 43 let.
Müller podle svých slov dlouho zvažoval, po jakých případech sáhnout. „První dva jsou o nepříčetných pachatelích, druhá dvojice o vraždách novorozených miminek. Vraždy novorozenců nejsou až tak vzácné, setkáváme se s nimi prakticky každý rok. Pátý z případů je útok kyselinou na mladou dívku,“ popsal Müller stručně všech pět kauz. Letos v létě odešel po 28 letech od policie.
Bývalý vyšetřovatel v jednom z případů líčí výslech podezřelého, který chladnokrevně zastřelil na Plzeňsku oběť před jinými lidmi. Tvrdil jim, že odstranil teroristu. Při výslechu pak překvapenému vyšetřovateli oznámil, že je tajným agentem číslo 02 a v USA zachránil v metru Ivanu Trumpovou, kterou tam chtěli zabít teroristi. Psychicky nemocný pachatel neskončil ve vězení, ale v uzavřeném detenčním ústavu.
Při křtu knihy vyšlo najevo, že kmotra Jana Štočka a Františka Müllera spojuje i to, že ani jeden nechtěl být v mládí policistou. Štoček v Plzni pracoval v doudlevecké škodovce a byl tu podle svých slov spokojený. Musel však na vojnu.
„Poznal jsme tu známého v restauraci. Ten mi poradil, že jediná cesta je se přihlásit k policajtům, odsloužit 18 měsíců a pak odejít do civilu, což zákon umožňoval. Tak jsem to zkusil. Byl jsem asi jedinej, který sám přišel na náborové středisko, že chce sloužit. Prošel jsem testy a nastoupil. Odsloužil jsem potřebnou dobu a šel za velitelem roty pohotovostního oddílu VB v Hrdlořezích, aby mi dal formulář do civilu. Seděl ke mně zády, a když jsem řekl, co chci, pronesl: ‚Vypadni!‘ Řekl jsem mu, že na to mám nárok. Otočil se, zařval na mě: ‚Řekl jsem ti vypadni!‘ a já sloužil 43 let,“ popsal Štoček s úsměvem.
Müller přiznal, že jeho osud byl podobný. „Vyloženě to byla náhoda,“ podotkl František Müller.