O strojírenské obory je v posledních letech na středních školách a učilištích v Plzeňském kraji malý zájem. „Je to škoda, protože tyto obory budou mít pořád velké uplatnění. Vždycky totiž budeme chtít jezdit v autech, budeme si chtít dělat kávu v automatu a ať se to někomu líbí nebo ne, bez strojírenství to nejde,“ uvedl Lukáš Förster, pro kterého se stal obor koníčkem a nejeden zaměstnavatel v kraji by ho chtěl mít v týmu.
Cenu v celostátním kole soutěže České ručičky si převzal 19. června v Brně. Na otázku, jak prožívá svůj úspěch, odpověděl, že mu to zatím nedochází.
Čerstvý maturant ocenil pomoc domovského učiliště na jeho cestě k úspěchu. „Ve škole mě naučili základy a pak už bylo jen na mě, jestli se zdokonalím, nebo ne. Když viděli, jak mě to baví, snažili se, abych se zdokonaloval, za to bych jim chtěl poděkovat. Je to super, že se o mě starali a nebylo jim jedno, co se mnou bude,“ poznamenal Förster, který děkoval hlavně mistrovi Jiřímu Divišovi, který ho učil pracovat na stroji a učiteli Pavlu Trefancovi, který ho učil stroje programovat.
Bez pomoci otce by v soutěžích nebodoval
Nezapomene prý ani na spolupráci se spolužákem Štěpánem Knopfem, o kterém laureát ceny České ručičky řekl, že je ještě o dva levely lepší než on sám. „Na praxích jsme spolu vyráběli různé zakázky, hodně jsem se od něj naučil,“ řekl o spolužáku Knopfovi, který v krajském kole Českých ručiček skončil těsně na druhém místě.
„Měl jsem tentokrát víc štěstí,“ uvedl s pokorou Lukáš Förster, který se spolužáky uspěl i v loňském ročníku soutěže v CNC programování Siemens SINUMERIK CUP, kterou český Siemens pořádá pro studenty středních odborných škol a učilišť. Loni v ní zvítězil tým právě z domažlické školy ve složení Knopf, Förster, Ondřej Chmelík a Tomáš Durdík pod vedením Filipa Rojta.
Jisté však podle Förstera je, že bez pomoci otce by v soutěžích nebodoval. Otec, který pracuje v klatovské pobočce švýcarské firmy Serto jako vedoucí výroby, prý synovi řekl, že si může vybrat jakýkoli obor. „Ale když jsem zjistil, co otec dělá, co obor obnáší, když jsem viděl kolem sebe ty zajímavé stroje, bylo rozhodnuto,“ vzpomíná absolvent, který po vyučování rád často mířil k otci do práce, kde se zdokonaloval.
„Vyhledával jsem různé součástky, které jsem doma zkoušel programovat. Dá se říci, že vedle školy jsem si přidělával práci, ale mě to tak baví, že to vlastně není práce, ale zábava,“ vypráví.
To, že si vybral obor, který je pro něj koníčkem, považuje absolvent, kterého nejvíc baví seřizování a programování strojů, za zázrak. „Doporučil bych ho i dalším lidem, kteří se rozhodují,“ popisuje Förster.
Po prázdninách zamíří na ZČU
Když se zamýšlel nad tím, proč o strojírenství není zájem, vychází mu fakt, že všichni mladí dnes chtějí jít na IT obor a pracovat s počítačem. „Ale to se ve strojírenství nevylučuje, protože se dá spojit seřizování i programování strojů. Zkrátka když chcete udělat program pro nějaký stroj, bez počítače to stejně nejde, počítač už je nezbytná součást strojírenství,“ popsal Förster, který po prázdninách zamíří na Fakultu strojní Západočeské univerzity v Plzni.
A to i přesto, že firma Serto, která vyrábí od malých součástek do kávovaru po větší součástky do raket, mu nabídla nástup hned po škole. Když se nakonec rozhodl pro pokračování studia, ráda prý však počká, až školu dokončí. „Uvažuji i o tom, že vedle studia budu i pracovat, což ve firmě není nic neobvyklého,“ sdělil.
Na otázku, co když ho budou lákat třeba v Plzni jiné firmy, odpověděl, že vždycky budou mít přednost Klatovy, protože tam se všechno naučil. „Vůči firmě totiž cítím závazek, který bych jí rád splatil. Navíc je to podnik, kde panuje rodinné prostředí, což mi vyhovuje, mám to tam rád,“ svěřil se mladík, který by se rád vrátil i kvůli tomu, že je klatovský patriot.
Jasno už má i v tom, že v soutěžích by chtěl pokračovat i na vysoké škole. Láká ho soutěž Skills Czech Republic. „Ta je nejtěžší, uvidíme, jestli se to povede,“ plánuje Förster, který si prázdniny užívá tak, že ve firmě Serto brigádničí.