Nový průzkum vyzněl možná až překvapivě dobře jak pro divočinu, tak pro správu parku. Dokládá určitou změnu ve vnímání u veřejnosti. Čemu ten posun přičítáte?
Myslím si, že důvodů je několik. Domnívám se, že ten hlavní souvisí s tím, že proti parku, správě parku a tomu, co dělá, je převážně starší generace lidí, kteří na Šumavu moc nechodí a nemají zájem si o ní a jejím vývoji sbírat informace. Podle mě proti tomu stojí lidé, kteří jsou převážně mladí až středního věku, Šumavu navštěvují a zajímají se o ni. A myslím si, že ta druhá skupina už převážila.
Nicméně asi nejvýraznějším odpůrcem správy parku nebo rozšiřování bezzásahových zón a divočiny byl například dnes už zesnulý bývalý dlouholetý starosta Modravy Antonín Schubert. Ten byl i předsedou Svazu šumavských obcí. V době jeho starostování například průvod lidí z Modravy nesl dřevorubcům koláče. To pokládáte za uzavřenou kapitolu? Tondovi by letos bylo 64 let. To znamená, že by patřil do skupiny respondentů průzkumu 62+, což jsou víc konzervativní lidé. Já si to vykládám tak, že jsou to lidé, kteří zažili Šumavu před vznikem národního parku nebo v jeho počátcích a jsou víc fixovaní na představu lesnicky obhospodařovaného lesa než mladší generace, která už tu divočinu chápe jinak.
Nicméně máte dodnes na Šumavě například starostku Strážného Jiřinu Kralikovou, nynější předsedkyni Svazu šumavských obcí, které se zřejmě poměry v parku a zvětšování prostoru pro divočinu nezamlouvají. Nepatří také do té mladší generace?
Je pravda, že paní starostka je mladší. Ale mám pocit, že do značné míry převzala od Tondy Schuberta jeho rétoriku, pokračuje v ní a je k nám kritická.
Právě ze strany zástupců obcí byly v minulosti výhrady na adresu správy parku časté. Od dalších starostů už dnes kritiku neslyšíte?
Dá se to tak říct. Jako důkaz bych mohl uvést výsledek několika hlasování v Radě Národního parku Šumava. Když se například hlasovalo o novém stanovení zón s různým stupněm ochrany přírody, bylo hodně starostů pro. Když se hlasovalo o zásadách péče v národním parku, bylo pro také hodně starostů. A když se hlasovalo o stanovení klidových území, byla pro většina starostů. Takže vidím, že většina zástupců obcí akceptuje to, co navrhujeme a jakoby jde s námi.
Průzkum agentury PPM Factum zaměřený na obyvatele obcí, které leží v NP Šumava a okolí, a jejich pohled na národní park a jeho správu vycházel z názorů 520 obyvatel 22 obcí.
|
V letech po orkánu Kyrill na začátku roku 2007 se správě parku vyčítalo, že nechává na Šumavě mrtvý les, že Šumava kvůli rozšíření kůrovce není zelená, ale hnědá. Mohlo se podle vás ve výsledcích průzkumu odrazit i to, že je vidět, že samovolná obnova lesa v nejpřísněji chráněných oblastech dobře funguje?
Určitě. To je podle mě druhý důvod posunu vnímání národního parku. A tento důvod je možná ještě silnější než ten generační. Vývoj na Šumavě působí především na lidi, kteří ji navštěvují. Les jim podle mě za patnáct let přesvědčivě dokázal, že ponechání většího území přírodním procesům je cesta k jinému lesu, který je, zdá se, veřejností akceptovatelný. Lidé tam zřejmě nakonec mají raději popadané stromy, kterými prorůstají nové, než kdyby tam byly pařezy a vykácené holiny.
Někteří lidé, kteří na Šumavu jezdí, si stěžují, že správa parku takzvaně utahuje šrouby a omezuje dostupnost například kvůli stanovení klidových zón.
To já ale nerozporuju. Klidové zóny jsou stanovené proto, aby kvůli ochraně přírody včetně živočichů omezily návštěvnost a tedy dostupnost. To je jejich smysl. Jde o to, jak velký podíl lidí to akceptuje. V posledním průzkumu nebyla přístupnost národního parku nijak hodnocena. Ale my máme průzkum z roku 2018, který se dělal v Česku i v Bavorsku současně, byl zaměřený na místní lidi a jejich pohled na případné omezení vstupu.
Výsledky ukazovaly, že lidí, kteří zásadně nesouhlasí s omezením, bylo pouze kolem deseti procent. To odpovídá i mé vlastní zkušenosti. Pro skalní odpůrce regulace je něco takového zelená totalita. Oni chtějí na území parku být a užívat si svobodu. A všechno, co by se toho dotklo, je pro ně špatně. To bude těch deset procent.
Národní park lépe vnímají mladí, ukázal průzkum mezi obyvateli šumavských obcí |
Podle výsledků aktuálního průzkumu nebyl pro vás nejlepší výsledek při hodnocení informování ze strany správy parku. Budete s tím něco dělat? On ten výsledek tak vypadá, protože spokojených bylo jenom 41 procent respondentů. Ale z průzkumu zároveň nevyplynul požadavek na větší množství informací. Výsledky ukázaly, že lidé, kteří si potřebné informace seženou nebo se k nim dostanou, spokojeni jsou a mají jich dostatek. Já aktuální výsledky šetření vztahuji k průzkumu z roku 2018, kde ta otázka byla taky. Tehdy bylo spokojených 34 procent respondentů. Takže jejich počet v podstatě narůstá o jedno procento ročně, a to je podle mě dobré.
Špatně v průzkumu dopadlo hodnocení veřejné dopravy, která se na území parku a jeho okolí nabízí. Může to správa parku nějak řešit? Například požadovat od krajů, aby situaci zlepšily?
Při našich jednáních se zástupci krajů je to dnes nejčastější téma. Náměstek hejtmana Plzeňského kraje Pavel Čížek usiluje už několik let o to, aby se vytvořil systém dopravy pro oblast spadající pod Plzeňský i Jihočeský kraj. Chce, aby vznikl systém, který bude co nejvíc efektivní a prospěšný. My se snažíme při tom pomoci. Ale chápu, že to není jednoduchá záležitost, protože je zapotřebí, aby vznikl systém, který bude přijatelný z ekonomického hlediska.
Zároveň si myslím, že pokud by se udělal průzkum zaměřený na veřejnou dopravu v celé zemi, dopadl by asi skoro všude podobně. Nabídka veřejné hromadné dopravy je snad mimo okolí Prahy všude ne úplně dobrá. Pokud já chci jet vlakem do práce, vyjde mi to dráž, než když jedu autem. Navíc jsem přitom vázaný na intervaly mezi spoji, a ty jsou leckdy dlouhé.