„Odborníci téma přiblíží při komentovaných vycházkách, na které je možné se registrovat na našich webových stránkách nebo při čtyřech speciálních jednodenních akcích, kdy budeme význam tlejícího dřeva vysvětlovat přímo v místech, kde se nachází,“ řekl mluvčí správy parku Šumava Jan Dvořák.

Správa Národního parku (NP) Šumava rokem tlejícího dřeva připomíná, že dřevo, které se rozkládá, vytváří podmínky pro život mnoha organismů a je klíčové pro biodiverzitu. Odumřelé nebo odumírající dřevo je možné vidět především v bezzásahových zónách parku, kde se dbá na maximální respektování přírodních procesů.

Ředitel správy parku Pavel Hubený tvrdí, že dřevo ponechané k zetlení vyvolávalo kontroverze nejen mezi laiky, ale i odborníky po celou dobu více než třicetileté existence NP Šumava.

Stále probíhají výzkumy

Podle Hubeného bylo proto důležité nejdříve vysvětlovat cíle mezinárodně uznávaných národních parků, na jejichž území probíhají přirozené přírodní procesy. Vysvětlovat nezbytnost tlejícího dřeva v lesích. „Ale také neustále zkoumat vlastnosti tohoto fenoménu a následně se získanými daty seznamovat veřejnost,“ vysvětluje vyhlášení roku 2024 na Šumavě jako roku tlejícího dřeva.

Ředitel je přesvědčený, že dnes už není třeba lidi utvrzovat v tom, že tlející dřevo je pro les prospěšné, že má řadu funkcí a že je nezbytnou součástí přirozených procesů v šumavských lesích. „Ale pořád probíhají výzkumy, jejichž výsledky i nás překvapují. Chceme tedy veřejnosti předávat nejaktuálnější informace od entomologů, mykologů a dalších odborníků tak, aby byly srozumitelné a snadno dostupné,“ uvedl.

Tlející dřevo v lesích má mnoho pozitivních funkcí, mimo jiné po určitou dobu zásadně zvyšuje druhovou rozmanitost v místech, kde se vyskytuje. Je domovem až 50 procent všech organizmů žijících v lese. Tlející kmeny stromů se totiž dají považovat za specifický biotop, který obývají tisíce druhů organizmů – bakterií, řas, hub, mechů, játrovek, lišejníků, kapraďorostů nebo hmyzu a dalších.

Bez odumírajícího nebo odumřelého dřeva by na Šumavě nedokázaly žít ani některé druhy ptáků. Jsou to například strakapoudi, datli nebo datlíci. „Ale také brhlík lesní, všechny druhy našich sýkor zejména pak sýkora lužní, babka a parukářka, lejsci – bělokrký či pro Šumavu typický, byť vzácný, lejsek malý. A pochopitelně i některé druhy sov. Pokud by nezůstávaly v lesích zlomy nebo doupné stromy, jen těžko bychom se na Šumavě mohli těšit z přítomnosti puštíka bělavého,“ říká ornitolog správy parku Aleš Vondrka.

Ponechávání tlejícího dřeva v bezzásahových porostech, které se v současnosti rozprostírají na více než 44 procentech území národního parku, podle správců udělalo toto chráněné území jedinečným v rámci Evropy. Vyskytují se tu totiž velmi vzácní brouci včetně kornatce velkého nebo trnoštítce horského v početných populacích

„Poslední historické záznamy o kornatci velkém máme z roku 1907. V roce 2017, po více než 100 letech, jsme ho na Šumavě zaznamenali znovu a v současnosti jej nacházíme na mnoha místech od jihu po západ Šumavy,“ poukazuje zoolog správy parku Šumava Vladimír Dvořák. Upozorňuje, že loňské sledování trnoštítce horského jej potvrdilo na čtrnácti lokalitách napříč Šumavou, která je ve střední a západní Evropě pravděpodobně územím s největší hustotou výskytu tohoto druhu.

Nová generace lesa

Tlející dřevo je také zázemím pro novou generaci lesa. Zejména v nejvyšších polohách národního parku mnoho nových stromků vyrůstá přímo z rozkládajících se pahýlů, nebo ležících kmenů. Tlející dřevo funguje jako zásobník velkého množství živin. Stromy je během svého života čerpají z půdy a ukládají do svých těl. Po odumření je po dobu desítek let, kdy se rozkládají, vrací zpět. Tlející dřevo také zadržuje velké množství vody a ležící kmeny tvoří přirozené přehrádky a zadržují povrchovou vodu.

„Tlející stromy v různém stádiu rozkladu také působí na naše emoce. Velmi brzy po opadání jehlic nebo listů začnou kmeny ožívat houbami, mechy a lišejníky, dřevo v tomto stádiu se stává klíčovou součástí pocitu divočiny. A i kvůli tomuto pocitu mnozí Šumavu navštěvují. Každého, kdo si tohoto pocitu chce užívat, musím ale upozornit, že odumřelé stromy nejsou jen malebné, ale jsou i nebezpečné,“ připomíná Pavel Hubený. Doporučuje, aby návštěvníci vstupovali do šumavských lesů s respektem, opatrně a s vědomím rizik, která s tlejícími stromy mohou souviset.

Aktuální programy, videa a články k letošnímu Roku tlejícího dřeva jsou zveřejňovány na oficiálních internetových stránkách Správy Národního parku Šumava.