Nejdéle, téměř dvacet let, působila na 28. základní škole v Plzni. I po desetiletích strávených ve třídách tvrdí, že ji práce s žáky baví.
„Ale v posledních letech už učím jen keramiku. Věnuji se dětem, které to mají jako nepovinný předmět. Keramika je můj velký koníček, a tak už to pro mne ani není učení. Účastnili jsme se mnoha soutěží, ve kterých děti vyhrávaly, to bylo příjemné,“ vysvětlovala.
Za svou kariéru se dočkala více ocenění. Možná nejvíc si ale váží toho neformálního od svých někdejších žáků při náhodných setkáních s nimi. „Velmi hezké je, když potkám svého bývalého žáka, ani ho nepoznám, ale on si mě pamatuje a přihlásí se. To je pohlazení na srdci,“ říká.
Jana Tomanová připouští, že učitelská profese je náročná. „Ale to, že jste pořád s dětmi, je na tom krásné. S nimi jakoby ani nestárnete a nabíjí vás to,“ popisuje.
Oceněná učitelka připomíná, že kantorům leckdy komplikuje život velká administrativa. „Pak na děti nemáte tolik času mimo vyučovací hodiny. Děti by se s vámi přitom leckdy chtěly bavit a říct vám o svých problémech, protože s některými doma rodiče moc nekomunikují, což dětem chybí a hledají to ve škole,“ upozorňuje.
Jana Tomanová ví, že jí nyní škola a žáci budou chybět. „Bude se mi stýskat, ale už to musím předat mladým,“ říká.
Další ocenění za celoživotní přínos školství na plzeňské radnici převzala Helena Brunclíková, učitelka i ředitelka Bolevecké základní školy. V kategorii Pedagog roku mateřské školy byla oceněna Irena Petrášová.
V kategorii Provozní zaměstnanec uspěla Danuše Halíková, která pracovala 35 let jako tajemnice 26. základní školy v Plzni.
Zaměstnancům škol poděkovali primátor Roman Zarzycký a jeho náměstkyně Lucie Kantorová. Ta práci ve školství přirovnala ke kouzelnictví. „Naši učitelé dokážou zázračně proměnit chaos v pořádek, nevědomost ve znalost a nezájem v nadšení. Nesmíme však zapomenout na nepedagogické zaměstnance ve školství, kteří zaručují to, že vše běží jako na drátkách. Bez vás by učitelé byli jako rocková hvězda bez svého zvukaře,“ uvedla.
