„Uvědomuji si, že jsem vzal lidský život. Je mi to strašně líto. Nezemřel jeden člověk, ale dva. Od té doby zažívám vězení na svobodě, můj život ztratil význam,“ řekl v úterý u soudu šestačtyřicetiletý Jan Navrátil.
Podle státní zástupkyně Věry Brázdové chtěl obžalovaný Navrátil loni 22. července kolem 22. hodiny po oslavě na střelnici v Přešticích odjet na koloběžce do Příchovic. Na křižovatce ale došlo mezi ním a třiačtyřicetiletým motorkářem k hádce, kdy mu motorkář vyčítal, že není osvětlený.
„Navzájem si vulgárně nadávali, poté obžalovaný pokračoval dál v jízdě na koloběžce. Motorkář ho ale dostihl a zezadu ho uhodil do zátylku. Obžalovaný po úderu spadl do příkopu, pak opět jel dál,“ popsala událost žalobkyně, která pro Navrátila navrhuje nepodmíněný trest v rozmezí 8,5 až 9 let.
Opakovaně ho dohnal
Stejný scénář se opakoval ještě jednou. Obžalovaný pak strčil silou motorkáře do prsou a ten spadl z motorky. „Když se motorkáři podařilo postavit se na nohy, obžalovaný jej chytil a přetočil ho, načež se poškozenému dostal za záda, oba spadli na zem, předloktí mu obtočil kolem krku a kravatou poškozeného rdousil,“ pokračovala ve sledu událostí Brázdová.
Motorkáři se tím uzavřely dýchací cesty, což mělo za následek otok mozku a plic. „V důsledku udušení zardoušením motorkář zemřel. Tedy jinému úmyslně způsobil těžké ublížení na zdraví s následkem smrti,“ četla Brázdová obvinění Navrátila. Za to je ohrožen až šestnáctiletým nepodmíněným trestem. Pozůstalí požadují jako odškodné přes 4,3 milionu korun.
„Ten den jsem na střelnici prožil hezký den s přáteli a dcerou. Těšil jsem se, až zase přijedu domů. Když jsem ale vjel na odrážecí koloběžce na silnici, na křižovatce ke mně přijel motorkář a začal mi psychopaticky nadávat, že nejsem osvětlenej. Byl to výlev člověka, který byl plný nenávisti,“ vyprávěl plačky u soudu obžalovaný.
Sprostá slova mu podle vlastního vyjádření oplatil a myslel si, že tím je spor vyřešený. „On mě ale dojel a udeřil do zátylku. Pak na mě čekal dál na cestě. Věděl jsem, že jediná možnost, jak se mu ubránit, je ujet. Projel jsem mu pod rukou, on mě ale zase dojel a ještě větší ránou mě znova srazil. Už jsem nevěděl, co mám dělat. Zase tam na mě čekal. Tak jsem si řekl, že ho musím srazit z motorky. Nakonec se mi to podařilo a chytil jsem ho do kravaty. Celou dobu jsem mu opakoval, ať to nechá být. Ve chvíli, kdy mi neodpovídal, jsem ho pustil,“ vzpomínal obžalovaný.
Tvrdí, že si ani na chvíli neuvědomil, že by motorkáře rdousil. Měl strach, že ho sok může zabít, až se dostane z deliria.
Na místě rvačky se objevila i dvě mladá děvčata, kterým koloběžkář líčil, jak se muž na motorce chová agresivně. Když ho po rvačce upozornily, že z motorky teče benzín, hodil ji do příkopu.
„S holkami jsem se bavil, jestli mají zavolat policajty. Říkal jsem jim, že ano, ať tam počkají, ale že já jsem měl dvě piva a nechtěl jsem mít problémy s policií, tak jsem jel domů. Když jsem toho chlápka pouštěl, chrápal. Měl jsem za to, že spí, že je v takovém navátém stavu, že ho to uspalo,“ domníval se koloběžkář. Tvrdí, že vůbec netušil, že by mu mohlo jít o život.