Maminka o dceři říká, že kdyby měla jiné rodiče, skončila by ve speciální škole. „Ve všem je totiž na hraně. Nejblíže má k diagnóze ADD, což je opak ADHD, takovým dětem se říká spící panenky,“ vypráví maminka. Dcera je navíc dyslektička. I proto byla zařazená do kategorie inkluzivní dítě a byla jí přidělena asistentka.

Na adresu štěnovické základky paní Pavla říká, že se tam Anička, která má ráda děti, cítí moc dobře. „Všechno je tam super, navíc pro introvertní dítě je lepší, když chodí do místní školy, kde má kamarády,“ líčí maminka. Jedna věc je však na škole limitující. Po roce usilovného snažení se Anička nedokázala naučit číst. „Co pro většinu lidí může být samozřejmostí, je pro ni bolestným bojem o každé písmeno,“ říká maminka.

Anička určitě není sama, protože dyslexie, což je porucha čtení, je také nejčastější formou specifické vývojové poruchy učení.

Dívka má bohatou slovní zásobu, číst se však nenaučila

Když tedy maminka zjistila, že se čtením sama nepohne, rozhodla se jednat a začaly se dít věci. Na paní Pavle je totiž na první pohled vidět, že když má nějakou vizi, jde za ní s kreativitou a zarputilostí. To ovšem v jejím případě neznamená metodu buldozer, ale spíš metodu empatie s dávkou diplomacie a velkého osobního nasazení.

„Musela jsem něco udělat, protože pokud si Anička nemůže přečíst zadání, úkol, knihu, je to velký malér,“ vypráví maminka Pavla, která prý měla se čtením ve škole také potíže, ale v té době se to tolik neřešilo.

„Proto mám obtíže se čtením dodnes, kvůli tomu jsem si také vybrala technickou vysokou školu,“ vysvětluje s tím, že dcera po ní obtíže se čtením nejspíš zdědila. Nechtěla prý, aby dcera dopadla jako maminka, proto začala čtení řešit včas.

Podle Krňoulové by bylo škoda, kdyby se dcera, která má, jak říká maminka, někde přidáno a někde ubráno, nenaučila číst. „Dcera totiž krásně artikuluje, mluví od 1,5 roku věku. Protože má dobrou paměť, má i bohatou slovní zásobu, proto také nikdo nechápal, jak je možné, že se nenaučila číst,“ popsala.

Metoda pokus omyl

Přesto první třídu obě prošly metodou pokus, omyl. „Zkoušela jsem různé věci, jak dceru doučovat, které jsem hledala na internetu, ale nešlo to,“ popisuje matka tří dětí.

Nakonec narazila na metodu učení čtení s názvem Sfumato, kterou vytvořila operetní pěvkyně Mária Navrátilová žijící v Praze. „Tato metoda je sice vedle analyticko-syntetické a genetické metody pro české školství certifikovaná, ale nikdo mi o ní neřekl, štěnovická škola ji zatím při učení nepoužívá,“ vypráví Pavla Krňoulová.

Navrátilová říká, že Anička není výjimkou. Každá škola, každá třída má podle ní své děti, které bojují s podobnými problémy. Jsou to děti, kterým klasické metody čtení nevyhovují, děti, které se snaží, a přesto zažívají každodenní frustraci.

„Pokud ministerstvo školství a instituce jako Národní pedagogický institut prosazují rovný přístup ke vzdělávání, měly by ho zajistit právě v tom nejdůležitějším pilíři – v možnosti naučit se správně číst. Je načase naplnit toto úžasné předsevzetí skutečnými činy,“ vyzvala.

Jisté je jedno, Anička má s metodou dobrou zkušenost. Po půlroce domácího trénování a také dojíždění do Prahy za výukou metodou Sfumato už Aniččino čtení začíná nabírat na obrátkách.

Při čtení je třeba správně dýchat

„Ale kolik dalších Aniček sedí v našich školách, zoufale čekajících na změnu?“ ptá se její maminka. „Jak je možné, že škola s 300 dětmi nemá speciálního pedagoga, který by učitelům mohl poradit? Proč se investují miliony do technologií, tabletů a interaktivních tabulí, ale systematicky se opomíjí vzdělávání učitelů v metodách, které skutečně pomáhají?“ reaguje Navrátilová.

A co je vlastně Sfumato? „Při čtení je třeba správně dýchat. Slovo musí dítě přečíst na jeden nádech, takže ne má-ma, ale máma na jeden nádech, do mozku pak přijde jiná informace, než když slovo rozdělím na dvě části,“ vypráví maminka. „Když dítě na jeden nádech přečte máma mele maso, hlava to vnímá jinak, než když rozdělujeme slova na slabiky a věty na slova. Zdá se to jako primitivní informace, ale co to udělá s dětským mozečkem, je neskutečné,“ říká maminka.

U metody Sfumato se začíná učením zvuků, stejně jako při zpěvu. Třeba písmeno ‚s‘ se Anička začala učit syčením. „Dalo by se říci, že díky zvuku dojde k pochopení písmene, protože vjem doteče do hlavy, ale musí se to dlouze trénovat. Začíná se se zvuky písmen, pak následují zvuky jednotlivých slabik, je v tom i trocha logopedie,“ vypráví maminka Pavla a předvádí zvuky jednotlivých písmen a slabik. Nakonec jednotlivá slova zpívá a předvádí, jak se s dcerou společně učí s pomocí jakési zpěvočetby.

Metoda je účinná, přesto ji většina škol nepoužívá

Navrátilová připomněla, že metoda Sfumato není žádnou novinkou. Již více než 30 let je totiž součástí našeho vzdělávacího systému a její účinnost potvrdily výzkumy nejen v Česku, ale i v zahraničí. Přesto ji většina škol stále nepoužívá.

„Metoda Sfumato je nám nabízena na zlatém podnose – připravená, ověřená a dostupná. Nemáme co ztratit, právě naopak. Máme možnost konečně umožnit všem dětem, aby se naučily číst. Je to naléhavá výzva pro nás všechny – učitele, rodiče, školství i celou společnost. Každý den zbytečného trápení, každý den nepochopených slov je dnem ztracených šancí. Dopřejme všem dětem radost z učení, dopřejme jim skutečnou rovnost v přístupu ke vzdělávání,“ zdůraznila Navrátilová.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) ví, že žáci mají různé potřeby a že některým nemusí běžné metody výuky čtení vyhovovat.

„Metodu Sfumato, stejně jako další ověřené přístupy, chápeme jako možnou součást širší palety nástrojů, které mohou učitelé využívat k podpoře všech žáků – včetně těch, pro něž je cesta ke čtení náročnější. V tomto směru považujeme za důležité, aby školy měly přístup k relevantním informacím, možnostem vzdělávání a inspiraci, která jim umožní reagovat na konkrétní situaci ve třídě co nejefektivněji,“ vyjádřila se k problematice mluvčí MŠMT Veronika Lucká Loosová.

Podporu učitelům v tomto ohledu poskytuje nejen ministerstvo, ale i další instituce. „Vážíme si práce paní Navrátilové i všech dalších odborníků, kteří se podílejí na rozvoji metod zaměřených na zlepšení čtenářských dovedností. Sdílení příběhů z praxe a odborných zkušeností považujeme za důležitý impulz pro další debatu o podpoře dětí, které to mají na své vzdělávací cestě těžší,“ uzavřela mluvčí.