Milan Zaleš už ve 13 letech s kamarády na Kladensku zachránil život třem mláďatům poštolek, která spadla při bouřce i s hnízdem ze stromu.
„Jsme jediní v České republice, kteří lidem ukazují, jak orel mořský loví v bazénu s vodou,“ říká Milan Zaleš, když impozantní samice orla mořského nalétá nad vodu, do které jí jen chvíli před tím sokolník hodil kousek masa. Orlice Mařenka vzápětí i s kořistí sedá na okraj pódia amfiteátru a úlovek záhy pozře. Po chvíli vzlétá a usedá na rukavici, kterou si navlékl Zalešův parťák Martin Metelka.
„Mařence je 25 let a tři měsíce, já ji mám čtvrt století. Je v optimální letecké kondici, váží 4,5 kilogramu a rozpětí křídel má asi 2,5 metru. Od malička byla odchovávaná člověkem, takže i výcvik byl relativně snadný. V prvním roce života vás mládě bere jako svého rodiče. Naučit přílety na ruku trvalo tři čtyři dny. Orli se mohou dožít 30, 40 nebo 50 let, záleží na zdraví i štěstí. Je to jako u lidí. Někdo zemře ve 30, někdo v 60 letech, někdo se dožije ještě vyššího věku,“ popsal sokolník Milan Zaleš.
S cvičenými dravci poslední dva roky působil v Německu, před tím především na hradě Rabí, zkušenosti má i s vystupováním v Rakousku. Do amfiteátru v Plzni se mohou přijít podívat návštěvníci zoologické zahrady na vystoupení s cvičenými dravými ptáky kromě pondělí každý den před obědem a podruhé odpoledne. Stopku může vystavit počasí, ve vedrech nad 30 stupňů nebo v dešti a bouřce kvůli ochraně zdraví zvířat ukázky nejsou.
Trpělivost společně s láskou ke zvířatům a spousta času, který jim věnujete, je základem k tomu, abyste si získali jejich důvěru. Přitom projevy přízně od samice Marušky sedící na rukavici na sokolníkově ruce mohou bolet. „Oždibuje zobákem, hraje si s vlasy, když je máte. Štípance, škrábance, to máte každou chvíli, s tím musíte počítat. Je to takové hrubé mazlení, ale i na něj musí mít Mařka náladu,“ popsal Zaleš.
Když se blíží k jejich voliéře, ptáci prý poznají Zalešovo auto, jeho poznají podle chůze, vycítí i jeho náladu. Člověk prý k ptákům musí jít ve vyrovnané náladě. Poznají, když jste člověk naštvaný.
„Mořské orly odchovávám od roku 2013 pomocí umělé inseminace vajíček a také poznám jejich nálady. V přírodě samice sedí na vajíčkách a samec ji střídá, když se jde prolétnout. To všechno funguje i při umělém odchovu, můžu tam přijít kdykoli. Mařka se z vajec zvedne, jde se napít, nabaštit, já zatím zkontroluju a zvážím vajíčka. Jakmile se ale vylíhne mládě, vše je jinak. To i v zoologických zahradách samice zabije samce, když na hnízdo přiletí nevhod. Když jdu do voliéry a cítím, že je naježená a vydává zvuky, cítím, že nejsem vítaný. I když mě bere jako partnera, kolikrát mě už vyprovodila z voliéry tak rychle, že jsem nestačil vůbec nic. Stačí počkat třeba pět minut, pak je Mařka v pohodě. V přírodě za takové situace hází samec potravu do hnízda z výšky a letí pryč, samice z toho, co jim hodí, krmí mláďata,“ přidal sokolník další ze zajímavostí.
Zoo prezentuje sokolnictví od jara do října
Do Plzně přivezl Milan Zaleš mladého orla kamčatského, což je druh největšího orla na světě, nad diváky přelétá také káně lesní Zuzka a v Plzni to z dřívějška už zná samička raroha loveckého Betty. Doplňuje je řada nováčků z rodů kání, poštolka nebo raroh.
Podle mluvčího plzeňské zoologické a botanické zahrady Martina Vobruby jsou jedinou zahradou v České republice, ve které mohou návštěvníci zhlédnout ukázky sokolnictví od jara až do října.
I když jen někteří z dravců už v minulosti létali v plzeňském amfiteátru, podle sokolníka změna prostředí pro ně není problémem. Stačí prý dva tři přelety nad prostorem, aby si ho zapamatovali, a pak už pro ně není problém ukázat se divákům.
Perfektně to předvedla Mařenka. Po vypuštění nejprve zamířila na první sloup osvětlení areálu. Pak přeletěla na druhý a poté přistála na rukavici Martina Metelky. Chvíli na ní pobyla, poté na chvíli odletěla na sedátko mezi lavicemi pro diváky. Následoval odlet na sloup s reproduktory. Když viděla, jak sokolník vhodil kousek masa do bazénku, orlice se vzápětí snesla a pařáty prořízla klidnou hladinu.
Přistála na okraji pódia, podívala se na sokolníka a vydala několik zvuků. Znovu se vznesla, pařáty znovu prořízly vodu a usedla na okraj bazénku, kde něco rychle zhltla. „Napoprvé kořist neulovila, tak se pro ni vrátila. Je to jako v přírodě, tam také všechno nevyjde hned napoprvé,“ komentoval situaci Milan Zaleš.
Tím, že samice jsou u orlů větší než samci, mají také větší sílu a dokážou ulovit i větší kořist. „Také to od ní mnohem víc bolí než od samce, když vás drapne,“ dodal sokolník.
Zaleš připustil, že jej za partnera považuje víc samic dravých ptáků, které má s sebou v Plzni. I ptáci podle něj dokážou žárlit. „Orel skalní určitě. Je to dané způsobem života. Orel skalní je stále v páru nebo žije samotářsky. Orel mořský, kamčatský nebo bělohlavý se v zimních měsících shlukuje do velkých počtů, tam je samozřejmě neustálý boj a rivalita. Orel mořský něco uloví, vy mu to jednou dvakrát seberete, to si nechá. Ale pak se začne bránit. A to jsou takové rány křídlem a štípance zobákem, jako když dostanete pěstí,“ vysvětlil sokolník Milan Zaleš.
