Kryt pro dispečink pod Smíchovem zbourají, měl udržovat chod nádraží - regiony.impuls.cz

Kryt pro vlakový dispečink pod Smíchovem brzy zbourají. Prošli jsme jeho útroby

  12:00,  aktualizováno  12:00
Smíchovské nádraží prochází rozsáhlou přestavbou. V rámci ní se má zbourat kryt, ze kterého by se v případě války či jiného nebezpečí měl udržovat provoz nádraží. Řídicí středisko zůstávalo provozuschopné až do ničivých povodní v roce 2002. Podle mluvčího Správy železnic Davida Kabeleho však takové zařízení není potřeba hlavně z důvodu, že se vlaky již řídí na dálku z centrálního dispečerského pracoviště na Balabence.

Kryt vznikl spolu se stávající budovou smíchovského nádraží v 50. letech 20. století. Od povodní v roce 2002 už zde jen rezne staré vybavení, například zařízení vzduchotechniky. Stejně starý je přístroj, kterým se ještě stále ovládá provoz na nádraží, a to pomocí spínačů. (21. března 2025) | foto: Anna Boháčová, MAFRA

Válka nepříjemně blízko našim hranicím, největší spojenec za oceánem nepředvídatelný jako počasí a úvahy o jaderném zbrojení na denním pořádku. Není divu, že v této době v každém z nás s různou intenzitou občas zahlodá obava z toho, že se jednou rozezní sirény a nepůjde jako vždy o první středu v měsíci, případně požár.

V podobném duchu se neslo i období studené války, i když se tehdejší režim bál jiných mocností než Ruska. Na hrozbu války pamatovali i stavitelé budovy smíchovského nádraží.

Pod objektem z 50. let minulého století, který nahradil původní odbavovací halu, totiž vybudovali kryt, odkud by v případě války bylo možné udržovat provoz na nádraží. Na rozdíl třeba od Folimanky se jedná o jeden z těch méně známých úkrytů na území hlavního města.

Brzy se navíc tento relikt studené války stane minulostí, zanikne totiž při přestavbě nádraží na nový terminál. Redakce iDNES.cz se do něj proto ještě před tím vydala.

Provozuschopný až do povodní 2002

Dveře a schodiště zhruba uprostřed nádražní budovy vytváří dojem, že člověk sestupuje do obyčejného sklepa. Vstup do krytu už ale tvoří typické tlakové dveře.

V prvních dvou místnostech dokonce ještě funguje světlo, ve zbytku komplexu jsou už ale potřeba baterky. Občas k nám doléhá zvuk jedoucího vlaku, ale jen těžko lze říct, zda je to metro, se kterým kryt sousedí, nebo železnice nad našimi hlavami. Naši znalí průvodci to vzhledem k rytmu odhadují spíše na druhou možnost.

Plíseň tu za dvě dekády nejen pokryla úplně všechno, ale dokonce na zdech vytvořila spletité struktury, které připomínají žilky. „Kryt byl provozuschopný až do povodní v roce 2002, které ho kompletně zatopily,“ říká jeden z našich průvodců, kterým je Milan Přenosil, vedoucí oblastní jednotky správy pozemních staveb Správy železnic (SŽ).

Většina místností zeje prázdnotou, vyjma řady ztrouchnivělých židlí a dalšího haraburdí. Místností s větším množstvím pozůstatků někdejšího vybavení je strojovna, kde kdysi bývala vzduchotechnika. Na jedné z polic se zde dokonce ještě povalují dvě netknuté konzervy.

Vlaky už se řídí na dálku

Zhruba uprostřed sítě chodeb a místností je na stěně poslední důkaz, že kryt neměl sloužit jen jako útočiště. Visí zde vybledlá schematická mapa smíchovského nádraží. Jen kousek od tohoto záložního řídícího střediska míjíme akumulátorovnu. V řadě vedle sebe jsou zde vyskládané veliké baterie, které připomínají autobaterie z nákladního auta.

Ve zbytku prostorů už narážíme jen na hromadu starých bot, postel a také samozřejmě další spousty plísně. Zpátky se vracíme stejným východem, přestože kryt má celkem tři. Při zpáteční cestě procházíme mimo jiné i kolem zazděného únikového východu.

„Podobný kryt existuje také pod libeňským nádražím. Je plně funkční, jeho kapacita je 120 lidí,“ vysvětluje mluvčí Správy železnic David Kabele, který nás rovněž doprovází.

V případě velkých nádraží, jako je to hlavní nebo Masarykovo, podobné zařízení podle něj není potřeba. „Doprava se řídí čím dál víc na dálku z centrálního dispečerského pracoviště na Balabence, které je samo o sobě chráněné pro případ nouze,“ dodává.

Nový terminál nahradí nádraží

Kryt není jediným přežitkem, který nádraží má. V dopravní kanceláři, kam míří naše kroky z podzemí, se nachází poslední přístroj svého druhu v Česku. Na něm obsluha ještě výhybky a další zařízení na nádraží řídí manuálně pomocí spínačů.

„Jedná se o systém Westinghouse, který Američané zkonstruovali ve 30. letech minulého století. Ten pak Rusové zkopírovali a upravili pro konkrétní použití. Tenhle náš je jeden z prvních, co v Československu fungoval,“ vysvětluje zdejší mistr sdělovací a zabezpečovací techniky Milan Cabálek s tím, že zařízení je stejně staré jako stávající drážní budova.

Sovětský přístroj zmizí, stejně jako kryt, při kompletní přestavbě budovy. Začít by měla příští rok a z nádraží by se po ní měl stát terminál, který v sobě snoubí hned několik typů dopravy, konkrétně vlaky, autobusy, metro i auta.

Autor: