Vzájemnou komunikaci obou žen získal soud s jejich souhlasem. Letos v květnu si ji při hlavním líčení nafotil přímo z mobilního telefonu svědkyně Jany Víchové, dětské psycholožky z motolské nemocnice. Po prostudování zpráv si předsedkyně senátu Silvie Slepičková svědkyni znovu předvolala a smsky s ní řešila.
„Paní Víchová, mám strašný strach, že půjdu do vězení. Zatím tomu všechno nasvědčuje. Nechci přijít o Olivera (jméno chlapce jsme kvůli jeho ochraně změnili, pozn. red.). Je všechno, co na světě mám... Mám ještě nějakou naději? Já už to prostě nedávám... prosím pomoc,“ citovala soudkyně ze zpráv zaslaných psycholožce krátce před její květnovou výpovědí.
Víchové připomněla, co tehdy ženě odepsala: „Vím, jak moc Vás to trápí, ale všichni děláme všechno pro to, aby to dopadlo dobře. Jen nám pomozte. Trvejte na tom, že jste Oliverovi nikdy ublížit nechtěla. Bude to dobré, vydržte.“
Den před hlavním líčením psycholožka obžalované ženě na další bázlivou zprávu odpověděla: „Budu tam s Vámi, seberte odvahu, musíme zabojovat. Strach nám nepomůže. Zkuste se na zítřek vyspat, na shledanou.“
„Snažila jsem se jí vysvětlit, že chápu její situaci a velmi ráda bych svým svědectvím podpořila to, že vím, že v mnoha věcech prokázala, že není matka, která by chtěla ublížit svému dítěti. Vážně mi na tom záleželo,“ vysvětlovala psycholožka.
„Víte o tom, že to je působení na dosud nevyslechnuté svědky a může to zakládat důvod vazby pro paní obžalovanou?“ tázala se předsedkyně senátu. Svědkyně podle ní měla komunikaci ihned ukončit s tím, že ji čeká výslech u soudu.
„Omlouvám se, tohle jsem nezohlednila,“ odvětila Víchová. Ženě prý jen pomáhala „odlehčit strach“ a podporovala ji v tom, aby neměnila svou výpověď. Dodala, že ji zprávy neovlivnily a před soudem vypověděla pravdu.
V jednací síni byla přítomna také obžalovaná žena, která má podle posudků mírně podprůměrný intelekt a jednoduchou osobnost. S ní ani její obhájkyní soudkyně zprávy zasílané svědkyni neprojednávala.
Smska ohledně „ukončení“ života
Trestní senát hledá od letošního jara mimo jiné odpověď na otázku, zda matka chtěla osmiletého syna, který prodělával kvůli nádoru mozku chemoterapii, v nemocnici usmrtit a pak spáchat sebevraždu, nebo jestli jí šlo o to, aby si s chlapcem pobyt na klinice prodloužili, protože měla obavu, co s nimi po propuštění z Motola bude.
V té době byla bez práce a neměla zajištěné bydlení. Na péči o syna zůstala sama. Otec dítěte se o Olivera nezajímal, bez pomoci ji nechala i její vlastní rodina. Žena se dlouhodobě potýkala s depresemi.
U soudu se probírala ještě jedna zpráva, kterou psycholožce poslala. Víchová ji dostala loni v červenci, tedy zhruba rok po činu, a nikomu – ani policistům, kteří případ vyšetřovali – o ní neřekla.
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla |
„Dobrý den, paní Víchová, mám strašný strach. Přišel mi dopis od policie, je tam těžké ublížení na zdraví. Já jsem jen chtěla, aby všeho byl konec. Nechtěla jsem Olivera nechat na tom světě samotného. Chtěla jsem ukončit svůj i Oliverův život. Už dál nemůžu. Je mi to strašně moc líto. Kdybych mohla vše vrátit, ale to nejde. Paní Víchová, prosím pomoc. Zklamala jsem všechny i Vás. Nezlobte se, všechno jsem zkazila. Olivera mám strašně moc ráda, je to vše, co na tom světě mám. A já jsem mu ublížila. Jsem špatná maminka. Strašně mě to mrzí a bolí. Moc prosím o pomoc, jsem strašně zoufalá. Mám Vás strašně moc ráda, velice si Vás vážím. Moc se omlouvám, že Vás otravuji, ale nemám se na koho obrátit,“ napsala chlapcova matka.
„Zcela upřímně mě to vykolejilo,“ vzpomínala před soudem psycholožka. Zopakovala, že je nadále přesvědčena, že žena onkologicky nemocného syna vstříknutím vody do krve usmrtit nechtěla. Podle ní matku coby snadno manipulovatelného člověka k tomuto uvažování nasměroval až výslech na policii.
Podle Víchové se tam ženy ptali, zda si uvědomila, co se by se dělo s Oliverem, kdyby spáchala sebevraždu a dítě nechala na světě samotné. Protože prý nechtěla vypadat jako špatná máma, začala údajně tvrdit, že „by ho samozřejmě vzala s sebou“.
Podobně se stíhaná žena vyjádřila i před znalci, kteří zkoumali její duševní stav. „Prostě jsem chtěla, aby to všechno skončilo, aby byl klid. Nechtěla jsem ho tady nechat samotného. Když jsem dál nemohla, hledala jsem, jak to skončit. Já bych skočila pod auto. Nejdřív jsem to chtěla ukončit, pak už ne. Poprvé jsem aplikovala Oliverovi kohoutkovou vodu v březnu, bylo to dvakrát nebo třikrát. Udělala jsem to proto, že jsem nechtěla, aby tady na tom světě zůstal sám. Měl horečky. Po pár dnech jsem mu to dala dvakrát z důvodu prodloužení hospitalizace. Měla jsem strach, že skončíme na ulici,“ citovala její slova psychiatrička Monika Holečková.
„Podle mého názoru mohlo být její motivací vyřešení situace, která spočívala v nedořešené otázce bydlení a pocitu vlastní neschopnosti postarat se samostatně o nemocného syna,“ uvedla znalkyně.
Chlapcova matka je stíhaná za těžké ublížení na zdraví dítěte, za což jí hrozí až 12 let vězení. Soudkyně ji u prvního hlavního líčení upozornila na možnou překvalifikaci na závažnější zločin – pokus vraždy na dítěti se sazbou od 15 do 20 let. Uložit však lze i výjimečný trest v délce přes 20 roků.
Podle státní zástupkyně vstříkla žena synovi do krve přes katetr, který měl zavedený do žíly, stříkačkou kohoutkovou vodu celkem ve dvanácti dnech během měsíce a půl – konkrétně v období od 21. února do 4. dubna 2022.
U chlapce s oslabenou imunitou vyvolaly bakterie obsažené ve vodě septický stav, který se projevuje vysokou horečkou, zrychlením srdečního rytmu, třesavkou, pocením nebo bolestmi břicha.
Dítě opakovaně skončilo na jednotce intenzivní péče. „Minimálně třikrát jsme se obávali, že chlapcův stav nezvládneme,“ vypověděl už dříve vedoucí lékař JIP Karel Švojgr.
To jsme nikdy neviděli, říká šéfka kliniky
U soudu svědčila tento týden přednostka Lucie Šrámková z motolské kliniky dětské hematologie a onkologie, která v případu podala trestní oznámení.
S ostatními kolegy si lámala hlavu, jak je možné, že u chlapce dochází k tolika sepsím. „V této míře jsme to nikdy neviděli. Nevím, jestli můžu mluvit za dvacet let, co dělám tento obor. Tohle bylo mimořádně vybočující,“ prohlásila v jednací síni.
Další záhadu přinesly rozbory chlapcovy krve. U onkologicky nemocných dětí obvykle vyvolá septický stav jeden či dva druhy bakterií, které se jim dostanou do krve ze střev. U Olivera to bylo mnohem víc, pět i šest druhů, které navíc pocházely z netypických zdrojů – třeba z odpadních vod, rýže nebo půdy banánovníku. Mimochodem, soud nyní zjišťuje, zda se v areálu nemocnice nějaký banánovník nachází.
V krvi měl bakterie z odpadních vod, řekla znalkyně v kauze otravy chlapce |
„Postupně se v nás objevila pochyba, zda tam nedochází k vnějšímu zavinění problémů, které ten chlapeček měl. Podezření se stupňovalo. Byla to kombinace velmi neobvyklých infekcí, patogenů. A to léčíme stovky takovýchto dětí,“ uvedla přednostka.
Potvrdila, že v té době už byla léčba Olivera u konce a jeho matce oznámili, že je oba během několika dnů z nemocnice propustí.
Lékaři nakonec dospěli k názoru, že by viníkem opakovaných otrav krve u Olivera mohla být právě matka, a obrátili se na policisty. Ti rezignovanou ženu odvezli do psychiatrické nemocnice. U chlapce se pak už žádné sepse neobjevily.
Dokazování se teď protáhne nejméně do začátku příštího roku. „Senát rozhodl, že bude vypracován znalecký posudek. Byly přibrány tři znalkyně z oborů infekční epidemiologie, anesteziologie-resuscitace a mikrobiologie. Termín vypracování je do prosince 2024,“ sdělila soudkyně. Hlavní líčení by mělo pokračovat v únoru.
Obžalovaná žena je po propuštění z psychiatrické nemocnice opět v kontaktu se synem. Vypadá to, že chlapec rakovinu porazil, zůstane ale handicapovaný. Mámě prý nikdy nezazlíval, co mu v nemocnici provedla.
Žena si našla bydlení i práci. Podle psycholožky Víchové jí však stále chybí někdo blízký, kdo by ji – přes její selhání – objal a řekl: neboj se, dopadne to dobře.