„Sakra, dneska nějak narváno,“ uleví si postarší paní přicházející na mši do kostela svatého Salvátora u Karlova mostu v Praze. Těsně před sedmou hodinou večerní davy zaplňují nejen všechny lavice tohoto sídla pražských jezuitů, ale i prostor postranních lodí.
Právě jejich oltáře až do letošních Velikonoc budou zdobit díla čtyřiašedesátiletého fotografa Ivana Pinkavy. Nic, co by se podobalo svatým výjevům, v nich návštěvníci kupodivu neuvidí.
„V historických rámech se ocitly na první pohled podivné skrumáže odložených předmětů, které leckterému kostelníkovi připomenou situace, které zná z nepřístupných prostorů za odvrácenou stranou oltáře,“ popisuje kurátor Schmidt.
Při mši, která doprovází uvedení děl, se slova ujímá teolog a místní farář Tomáš Halík. Kritizuje vzestup fašismu, který se podle něj v poslední době koná ve světě, a odkazuje například na AI video amerického prezidenta Donalda Trumpa, které budoucnost pásma Gazy zobrazilo jako luxusní turistické letovisko.
Halík: Liberální demokracie je v krizi, potřebuje doplnit morální vizí |
„V době půstu (která pro katolíky trvá od popeleční středy až do Velikonoc – pozn. red.), nemusíte jen hubnout. Snažte se najít kreativní cesty, jak předejít zlu, které se ve světě šíří a které představuje ústup demokracie,“ vybízí posluchače.
Po závěru mše v sakristii farnosti veřejnosti představuje svá díla sám fotograf. Stejně jako farář promlouvá o turbulentní světové situaci a o tom, že i jeho překvapivé zákroky na barokní výzdobě kostela ze 17. století symbolizují příležitost v průběhu doby před Velikonocemi přemýšlet nad světem alternativním způsobem.
„Odjakživa mou zvědavost přitahovala ideologická zášť k jezuitům a jejich odlišnost od ostatních,“ vysvětluje fotograf v souvislosti s tím, proč se mu podařilo ojedinělým způsobem vystavit svou práci ve spolupráci zrovna s tímto řádem.
Poprvé za svou kariéru se rozhodl zaměřit na výjevy, ve kterých nejsou lidé. Tvrdí, že ale odmlada toužil ilustrovat Bibli, což je pro uměleckého fotografa velmi obtížnou výzvou. Teď si ji splnil.
„Během večerů jsem soustředěně v ateliéru pracoval s fotografovanými objekty, světlem a jejich významem. Díla pak vznikla díky nekonečnému množství šťastných náhod,“ vysvětluje.
Přetvořené oltáře si se zájmem prohlíží i pravidelní návštěvníci kostela. „Ozvláštnění ve výzdobě se mi líbí vždy. Navíc nepůsobí jako nějaký výkřik, má to svůj duchovní smysl,“ míní šestapadesátiletý Lukáš Zaoral, který do kostela na mše chodí přibližně jednou měsíčně.
„Vypadá to divně. Kdyby mi nikdo neřekl, že je to výstava, myslela bych si, že je oltář v rekonstrukci,“ popisuje zase čtyřiatřicetiletá Anna Helena Lima z Brazílie, která je v kostele poprvé a přišla si hlavně poslechnout hudbu při mši.
„Příležitost ke spolupráci s fotografem se otevřela loni na podzim, kdy výzkumníci odvezli obraz z jednoho z oltářů. Do hry jsme se pak ještě rozhodli přidat štukový rám na druhé straně kostela,“ přibližuje kurátor.
Po Velikonocích se pak podle něj původní zobrazení svatých vrátí na své místo.
