Prezident na školním dvoře prvňáky přivítal, slavnostně je ošerpoval a na památku se s každým z nich vyfotografoval. Ještě předtím se ale živě zajímal o to, kde děti byly o prázdninách.
„Chodit do školy není jen práce, ale i poznávaní něčeho nového. Někteří z vás byli u moře, jiní na horách a další třeba ve starém hradu. V hradu je spousta dveří, za kterými se skrývají různé poklady. A škola je něco podobného. I v ní je mnoho dveří, za kterými jsou poklady v podobě poznávaní něčeho nového,“ prohlásil Petr Pavel.
Na dětská léta vzpomínal i při svých předchozích návštěvách největšího středočeského města. Třeba letos v březnu: „Bydlel jsem dva roky na sídlišti ve čtvrti Kročehlavech, myslím že to tehdy byla Leningradská ulice. Chodil jsem do staré kročehlavské školy. Pak jsem přešel do školy na Amálce, protože jsme se s rodiči přestěhovali na nedalekou Sítnou. Tam jsme bydleli až do mé osmé třídy.“
„Přešel jsem do školy na Amálce, chodil jsem hrát hokej na zimní stadion, tehdy ještě za SONP Kladno, běhat a cvičit na lehkoatletický stadion Sletiště a v Kladně jsem tak páchal všechny svoje lumpárny. Okrajové části sídliště na Sítné tenkrát byly staveništěm a my, kluci, jsme vítali každou příležitost na stavbu proniknout. Lezli jsme po lešení rozestavěného hotelu a přecházením vysoké zdi z cihel za ním jsme skládali bobříky odvahy,“ zavzpomínal Pavel.
Je někdo, kdo se netěšil? Pavlová zahájila školní rok prvňákům v Hanušovicích |
Při setkání se čtenáři v kladenské Středočeské knihovně nad svou knihou V první linii, šel v roce 2019, tehdy ještě jako generál ve výslužbě, ve svých vzpomínkách ještě dál: „Chodil jsem na základní školu, kde byla polovina spolužáků jiné barvy pleti. Tak jsme se s nimi dost rvali… Ale já jsem za to rád, zocelilo mě to.“
Letos si stejné okamžiky opět vybavil, ale dodal: „Nebyly v tom žádné rasistické předsudky, jako děti jsme se praly všichni dohromady.“
Začal nový školní rok. Není čeho se bát, řekl prezident prvňáčkům v Kladně |
Setkání s dětmi v první školní den je už od první republiky tradiční součásti programu hlavy státu. Květiny od krojovaných školáků dostával už Tomáš Garrigue Masaryk. Edvard Beneš s manželkou Hanou navštěvoval děti nejen doma v Československu, ale při svém exilu za druhé světové války také ve Velké Británii. Pokračovali v tom Emil Hácha, komunističtí a po nich po roce 1989 výrazně civilnější formou Václavové Havel a Klaus, Miloš Zeman i Petr Pavel.
