Je 11 hodin a ve stanici Muzeum vystupuje trojice mladých uniformovaných mužů. Dohodnou se, že změní směr a redaktorka jim jde nepozorovaně v patách. Jakmile nastoupí do soupravy, už svými odznaky vybízejí všechny kolem k prokázání se jízdním dokladem. Než souprava dorazí na příští stanici, všichni tři revizoři jsou úspěšní, odhalili černé pasažéry. S těmi na Můstku vystupují.

Jeden vyjde s Češkou, která si nechává vypsat pokutový bloček pro pozdější úhradu, druhý s Číňankou, která platí kartou, a třetí s černoškou, která hradí tisíc korun hotově. Obě cizinky lístky sice mají, ale nesprávné, zřejmě jen zlevněné, nikoli plnocenné.

Když jsou pokuty vybrány, parta mladých mužů má radost. „Máme hned tři! “ chválí si práci jeden. „Já už sedm,“ podotkne druhý. Třetí si odchází ven zakouřit, a tak kolegy opouští.

„Pojď, projdem to tu zatím, třeba tady ještě něco je,“ tuší kontrolor, zatímco cestující jsou všude kolem. Revizoři ovšem mezi nimi hledají hlavně turisty. Procházejí stanicí a zamíří ke dvěma ženám exotického původu. Obě jízdenky mají a zklamaní muži jdou hledat dál.

Dělba práce i poloviční pokuty

Redaktorka se přesouvá na Staroměstskou. Tady pro změnu úřaduje trojice starších revizorů. Postávají pod eskalátory ve stanici a procházejících si nevšímají. Těm je to mnohdy až divné a sami se ke kontrole nabízejí. Revizoři ale jen kývají hlavami a gesty jim naznačují, že mohou pokračovat v cestě.

Jak se ale objeví skupinka lidí s kufry, je hned všechno jinak. Muži v uniformách se k turistům vrhají a za okamžik už lámanou angličtinou vysvětlují, že mají špatný lístek a je potřeba zaplatit pokutu.

Jelikož jde o dvě rodiny, a kontroloři jsou tři, práci si rozdělí. „Kolego, tady ti nechám tohohle, udělej si ho,“ přizve k pokutování jeden druhého, na kterého se nedostalo.

Třetí se zatím věnuje dvěma ženám, které vůbec netuší, co je s jejich jízdenkou špatně. Jelikož jim to muž neumí vysvětlit, obrátí se bezradně na kolegy. „To nás nezajímá, ať zaplatěj! “ rozhodne jeden z nich, „Anebo jim dej jednu dohromady.“

Řeč je o pokutě. Ženy uhradí kartou tisíc korun a revizor jim předá účtenku z terminálu. O něco později uděluje znovu další dvě pokuty dohromady třem cizinkám s neuznanými lístky.

Dopraváci a bezdomovci

To, jak revizoři „loví“ oběti, je mezi Pražany známo, stačí se podívat na sociální sítě, kde si lidé vyměňují tipy, jak se kontrole vyhnout. Stačí prý nosit „dopravácký“ pulovr a předstírat kolegu nebo „nasadit“ vzezření bezdomovce.

To, že revizoři skutečně tyto lidi kontrolám nepodrobují, potvrdila redaktorce například flétnistka v přestupním terminálu stanice Můstek. „Vždycky mě nechají projít, ignorují mě, přitom je jasné, že lístek nemám,“ říká žena. Podle jejího názoru ji přehlížejí proto, že by je zdržovala při práci. „Museli by volat strážníky a řešit mě, tak dělají, že mě nevidí,“ uzavírá.

Přivolat strážníky a nepřehlížet takové lidi skutečně kontroloři v popisu práce mají. Stejně jako zaměřovat se na všechny potenciální černé pasažéry bez rozdílu, jak uvedla mluvčí Dopravního podniku Aneta Řehková. Podle jejího vyjádření tak ale kontroloři činí.

Dalším tipem cestujících, jak se vyhnout kontrole, by mohlo být kontrolu si přát. Černí pasažéři mají totiž opačný projev. „Prozradí je například mimika, gesta, vyhýbavý pohled, úhybné manévry, sklopení očí do telefonu,“ přibližuje Řehková běžné reakce cestujících bez jízdenky.

Za vším hledej peníze

Přepravní kontroloři s tarifním platem 23 350 až 31 410 korun a s 33 procentní měsíční výkonnostní odměnou, mají kolektivní smlouvou zaručeno ještě 200 korun odměny za každou pokutu uhrazenou buď na místě, anebo do třiceti dnů. Za neuhrazenou vypsanou pokutu jim pak náleží 8 korun.