Ve čtvrtek bude jednat Zastupitelstvo hlavního města Prahy, kde jedním z hlavních bodů má být i digitalizace stavebního řízení. Slyšel jsem, že pan primátor pozval k tomuto tématu dokonce i starosty a tajemníky městských částí. Můžu se zeptat proč?
Hlavní město se na celkovém stavebním obratu České republiky podílí zhruba jednou třetinou. Jinak řečeno, když se to zadrhne v Praze, zadrhne se to v celém státě. To není pragocentrismus. To je třicet procent celého trhu. Takže, když to nefunguje zde, jde to pak multiplikačně do celé ekonomiky. Praha má tedy v tomto smyslu hodně silný hlas, který musí být slyšet. I proto jsem moc rád za iniciativu našeho primátora Svobody, který se rozhodl ten hlas Prahy nechat zaznít – a to prostřednictvím starostů a tajemníků městských částí, kteří o tom ví přece jenom nejvíce.
Takže se chystáte postavit proti svému koaličnímu partnerovi? Autor digitalizace Ivan Bartoš je kromě předsedy i určitým symbolem Pirátské strany, se kterou v Praze sedíte v koalici – ostatně stejně tak i na vládě.
Myslím, že ta otázka stojí úplně jinak. My se nechceme stavět proti někomu. My se stavíme za někoho – v tomto případě za úředníky, občany a všechny, co chtějí stavět a kolaudovat. Těm všem totiž digitalizace značně zkomplikovala život. Jsou vystaveni právní nejistotě a je potřeba jim pomoci, protože oni za současné problémy opravdu nemohou. A z informací, co mám z pražských stavebních úřadů, jsou tamní zaměstnanci natolik frustrovaní z nefunkčnosti nového systému, že zvažují stávku, či přemýšlí nad odchodem. To samé platí napříč republikou a napříč ostatními stavebními úřady. Takže ne, tohle není o nějakém grilování Pirátů, o nich ať rozhodnou voliči, tohle je o vyjádření podpory lidem, za kterými stojíme.
„Provizorní a lajdácké.“ Jak úředníci bojují s digitalizací stavebního řízení |
V čem tedy spatřujete největší problém spojený s digitalizací stavebního řízení? A kromě kritiky máte i jeho řešení?
Když pominu ekonomické dopady, které jsou samozřejmě velké, někde jsem dokonce četl, že jen to zpomalení procesů na úřadech bude stát tuto republiku 770 milionů korun denně, tak je to také v tom zabrzdění řízení velkých infrastrukturních staveb a staveb většího rozsahu, například škol, školek, bytových domů a tak dále. To jsou za mě hlavní důsledky onoho problému. Pokud se ptáte na příčiny, tak na ty jsme jako Praha upozorňovali už na našem únorovém zastupitelstvu. Státní správa neměla dostatek relevantních informací k implementaci nového stavebního zákona, potažmo digitalizace, nový systém nebyl otestován a úředníci nebyli proškoleni. Běžně se u takto složitých softwarů provádí betatestování a až po vyladění chyb se systém vypouští ven. Tady se to ale všechno děje za pochodu, a ještě k tomu pomalu.
Můžete být konkrétní?
Tak například v současné chvíli musí úředníci stále používat starý systém, protože nový jednoduše nefunguje. To se v praxi projevuje tak, že celý úkon zprocesují ve starém systému, a pak to překlápí do toho nového. Kromě toho, že to danou věc značně prodlužuje, tak to vytváří i značné riziko pro úředníky a pro samotné stavební řízení, kdy hrozí, že jakákoliv procesní chyba může vést ke zpochybnění celého řízení. Ostatně, kvůli těmto problémům mnoho developerů odložilo zahájení stavebního řízení, nebo se narychlo přihlásili v červnu do toho starého, protože se obávají, že jejich projekty budou kvůli chybám v novém systému napadeny. A stejně tak je i velký problém s kolaudacemi hotových staveb a jejich předáním a fakturováním.
Znova se ptám tedy na to řešení. Jak z toho ven?
Za nás je v prvé řadě potřeba novelizovat stavební zákon, aby bylo možné používat starý systém pro řízení podle nového zákona, aniž by docházelo k porušování právních předpisů. A za druhé je potřeba co nejrychleji opravit nový systém, aby byly úřady vzájemně propojeny, existovaly centrální statistiky, šablony a tak dále. Zkrátka, aby žadatelům a úředníkům tu práci opravdu ulehčoval a ne komplikoval. I proto chce náš předseda Výboru pro Územní rozvoj Tomáš Pek společně s IPRem v říjnu uspořádat konferenci, která se bude zabývat problémy DSŘ (digitalizace stavebního řízení, pozn. red.) v Praze a jejich řešením, a na kterou budou pozváni všichni důležití aktéři.
Nový dodavatel dostane za digitální stavební řízení maximálně 23,9 milionu korun |
Pojďme od digitalizace ještě na chvíli k celkové výstavbě a rozvoji Prahy a jak ho docílit. Jedna věc je totiž říkat, co by se mělo, druhá je to skutečně udělat. Vy jste nyní u vlády, takže máte tu možnost.
Souhlasím s vámi. Mrzí mě̌, že pár posledních generací politiků vlastně neřeklo, kam se má město rozvíjet. Jaká má být hustota zalidnění? Opravdu se má každý metr zeleně bezhlavě chránit na úkor jiných věcí? To je ta cesta, kterou chceme jít? Protože když si porovnáte Prahu se zahraničními městy, zjistíte, že hustota u nás je jedna z nejmenších. A za mě není nízká hustota špatně̌, ale přináší to větší náklady na údržbu a obsluhu města, se kterou je potřeba počítat.
Koalice SPOLU je u vlády, máte primátora i náměstkyni zodpovědnou za bydlení. Co s tím budete dělat?
Zaprvé je potřeba, aby Praha neselhávala v legislativní́ iniciativě̌: Dnes, když̌ se staví́, investor odvede daně státu, a to dané místo nedostane nic. Což̌ znamená́, že obce musí́ stavět parky či školy z peněz na obyvatele, které́ ovšem nekorespondují s velikostí rozvoje daného místa. Myslím, že stát by měl nechat velkou část daní vybranou od investorů na území, kde přidaná́ hodnota vzniká́. A za druhé je potřeba nastavit určité normativy, podle kterých se pojede. Jedna věc je, když například uspořádáme na školu mezinárodní architektonickou soutěž a na Facebooku se jako politici pochlubíme, že to máme hezké, ta druhá je ale ekonomická realita, která se pak značně prodražuje. A nakonec pak máme tu školu na obrázku, ale fakticky není. A v tomhle si myslím, že máme ten trh sledovat, máme se z něj učit a ten trh nás má v jistém smyslu šikanovat za drahé výdaje a má nás nutit k efektivnosti.
Efektivní stavební řízení, není to v rámci toho všeho, co jsme si dnes řekli, oxymóron?
Já myslím, že s trochou odvahy to půjde. Musíme ale jednou pro vždy vyřešit paradox, spočívající v tom, že tady máme veřejný zájem stavět rychle, ale na druhé straně říkáme, že relativně hodně subjektů má právo do té stavby zasahovat. Což se pak projevuje v tom, že například školy plánujeme deset let a dva a půl roku je stavíme. Myslím, že bychom měli mnohem více liberalizovat a využívat transparentnost, aby do toho každý viděl. Protože pokud bude stavební proces čitelný pro mnoho autorů, nebude potřeba, aby do něj přímo zasahovali. A to celou věc značně urychlí.