Co bylo podle vás hlavním nedostatkem dosavadního metropolitního systému péče o duševní zdraví?
Hlavním nedostatkem bylo to, že v podstatě žádný takový systém v praxi neexistoval. To se teď ale mění. Doposud byl systém péče o duševní zdraví v Praze roztříštěný a nekoordinovaný, ale abych byla spravedlivá, tak je to v podstatě v rámci celé republiky a hlavní město je na tom ve srovnání s ostatními kraji ještě relativně dobře. Síť péče o duševní zdraví, kterou začínáme v metropoli budovat, bude ale v rámci krajů opravdu unikátní a jedinečná.
Co přesně si Pražané mohou od jeho sjednocení slibovat?
Tak především efektivnější a dostupnější péči, to je mým cílem. Chci vytvořit jak nová centra duševního zdraví, která budou poskytovat komplexní služby nejen pro děti a mladé dospělé, ale také pro dospělé, celé rodiny a seniory. Stejně tak chci zajistit, aby se každý, kdo to potřebuje, dostal k odborné pomoci včas, jednoduše a bez zbytečných komplikací. Nemohu se smířit s tím, že na péči se zkrátka čeká všude a lidé často ani nevědí na koho a jak se mohou obrátit.
Máte už představu, jak to bude vypadat v praxi?
Jedním z výstupů, na kterém budeme pracovat, bude i uživatelsky přátelské webové rozhraní, kde se lidé snadno dostanou k informacím o možnostech pomoci. Pokud vše dopadne, jak plánuji, tak součástí bude i callcentrum, kde vám odborníci poradí, jaký druh péče a kde by byl pro vás nejvhodnější. Zkrátka jde o to, aby v dohledné době každý mohl získat rychlou a efektivní pomoc.
Nový systém má klást zvýšený důraz zejména na péči o psychické zdraví dětí a teenagerů. Jak prozatím probíhá spolupráce s jednotlivými školskými zařízeními?
Aktuálně spolu s pedagogy a školními psychology pracujeme na identifikaci problémů u dětí a poskytování včasné intervence. Školíme je například i v oblasti krizových situací ve školách. Tato poptávka vznikla zejména po tragické události, která se stala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Usilujeme o to, aby se téma bolavé duše destigmatizovalo a aby se o něm lidé nestyděli otevřeně mluvit a říct si o pomoc, stejně tak jako to dělají, když si například zlomí nohu. Bolavá duše není ostuda a čím dřív se o ní ví, tím je větší naděje na její uzdravení nebo stabilizaci. Takže samozřejmě dalším aspektem naší práce je i prevence.
Máte už nějaké reakce přímo od zástupců škol?
Reakce od zástupců škol i dalších odborníků jsou opravdu pozitivní. Jsme ale stále na začátku dlouhé cesty. Byla jsem opravdu překvapena, jaký zájem ze strany škol jsme zaznamenali po prvním jarním semináři, který jsme uspořádali. Vedle těchto seminářů realizujeme také meziresortní kulaté stoly s odborníky, kde hledáme nejen společnou řeč, ale hlavně cestu k řešení společných problémů, které jsou na pomezí zdravotnictví, sociální práce i školství.
Co je podle vás klíčovou oblastí, kterou je v tomto směru nutné podchytit - opíráte se přitom o nějaká statistická data, která naznačují, že Pražané takové specializované centrum opravdu potřebují?
Klíčovou oblastí je včasná a dostupná pomoc. Statistiky ukazují, že počet dětí a mladistvých s psychickými problémy v Praze vzrostl za posledních 10 let o 75 procent. Každé třetí dítě, které v naší zemi zemře ve věku od 15 do 19 let, zemře příčinou sebevraždy. Máme k dispozici mnoho dat, ale i kdybychom měli jen tato, tak je jasné, jak je stávající situace alarmující a že s ní musíme rychle něco udělat. Rozhodli jsme se tedy nespoléhat na stát a vzít v Praze věci do vlastních rukou. Tak nám držte palce.
Pomoc pro nejmenší pacienty. Novorozence transportuje do nemocnic speciální sanitka |
V Praze má také vzniknout nové centrum určené pro těhotné a ženy po porodu, které bude prvním zařízením tohoto typu v republice. Jak se tento nápad vůbec zrodil?
S tímto nápadem přišla naše paní ředitelka Školoudová, která je také dlouholetou ředitelkou neziskové organizace Dům tří přání (tato organizace v tuto chvíli prochází transformací a bude nově příspěvkovou organizací hlavního města Prahy, pozn. red.). V naší republice totiž neexistuje žádné podobné zařízení, které by poskytovalo tuto specifickou péči těhotným ženám a ženám po porodu, které čelí psychickým problémům. A vlastně nejen jim, ale také jejich partnerům.
Co si od tohoto projektu slibujete?
Analýzy ukazují, že právě tato skupina je v oblasti duševního zdraví přehlížena. Sama jako matka přitom vím, jak je pro ženu období těhotenství, ale i první týdny a měsíce po porodu složité. Centrum na Poliklinice Zelený pruh bude prvním svého druhu v ČR a nabídne komplexní služby včetně hlídání novorozenců během terapie. Někdo by to mohl označit za gamechanger v této oblasti. A já bych s tím souhlasila.
Jak přesně bude toto nové centrum fungovat?
Centrum bude fungovat jako multidisciplinární zařízení, kde budou pracovat psychiatři, psychologové a další odborníci na duševní zdraví. Nabídneme nejen individuální a skupinové terapie, ale také podpůrné programy pro celé rodiny.
Můžete se s námi již podělit o nějaká jména expertů?
Klíčovou osobou bude docent Antonín Šebela z Národního ústavu duševního zdraví, kterého osobně považuji za jednoho z největších profesionálů v tomto oboru a člověka na svém místě. Právě on je klíčovou postavou tohoto příběhu a bude supervizorem kvality poskytované péče v tomto jedinečném zařízení. O dalších konkrétních jménech expertů budeme informovat v září. Myslím, že by bylo vhodné, kdyby se tým představil veřejnosti sám. Na to bude prostor už po prázdninách, kdy budeme centrum otevírat.
Další nové centrum by mělo vzniknout pro potřeby dětí s poruchou autistického spektra a další, které trpí ADHD nebo úzkostmi. Jak chcete zajistit, že bude jednotlivým diagnózám přikládána patřičná pozornost?
Chápu, že se může zdát, že je to široký záběr, ale tohle máme opravdu dobře naplánováno. Každá diagnóza vyžaduje specifický přístup a centrum bude mít specializované týmy pro jednotlivé oblasti, včetně předních odborníků z oblasti dětské psychiatrie, pediatrie a psychologie. Vedle ambulancí plánujeme i dětský stacionář. Věřím, že příští rok tak otevřeme dveře dalším dětem a rodinám, které potřebují pomoct.
Myslíte si, že přibývající počet dětských pacientů s úzkostnými poruchami je vyloženě novým trendem, nebo se o něm jen dříve tolik nemluvilo?
Nárůst počtu dětských pacientů s úzkostnými poruchami je částečně novým trendem, ale také důsledkem toho, že se o těchto problémech více mluví a jsou lépe diagnostikovány. Podle dat Národního ústavu duševního zdraví každé třetí dítě v naší zemi projevuje znaky středně těžké až těžké úzkosti. A teď si představte, že v naší republice je jen přibližně 180 pedopsychiatrů a 90 dětských klinických psychologů. I proto klademe tak velký důraz na prevenci.
Čím je v Praze způsoben nedostatek specialistů i praktických lékařů?
Nedostatek specialistů je způsoben několika faktory, včetně stárnutí lékařů a nedostatečným počtem absolventů lékařských fakult v oboru psychiatrie. Nechci na nikoho házet vinu. Ale je to systémové selhání. Lidé z oboru na tuto situaci upozorňují dlouhodobě, ale nikdo je neposlouchal. Bohužel.
Chceme spravedlivý model financování sociálních služeb, píše Udženija v dopisu vládě |
V jakých specializacích je situace nejvíc vyhrocená?
Nejvíce vyhrocená je situace u praktických lékařů, pediatrů a psychiatrů. Průměrný věk praktického lékaře v Praze je 54 let a u pediatrů 56 let, což znamená, že řada z nich v blízké budoucnosti odejde do důchodu. Bohužel ten problém stále ještě stojí před námi. Proto jsem také veřejně nabídla, že jsme jako hlavní město připraveni se účastnit debaty, co s tím. Můžeme být iniciátory a otevírat tuto diskuzi, ale upřímně – na tento stav má hlavní město pramalý vliv. To se musí snažit někdo jiný.
Proč se tímto problémem nezabývaly již předchozí pražské koalice?
Jak jsem už řekla, problém stárnutí lékařů a nedostatek specialistů není nový. Ale byl dlouhodobě podceňován. Předchozí koalice se tomuto problému nevěnovaly dostatečně systematicky. Vlastně bych řekla, že se tomu zřejmě nevěnovaly takřka vůbec. Současná situace je výsledkem let neřešených problémů, které se nyní projeví naplno. Proto je i cílem mým a mého týmu jednat rychle a efektivně.
Jak chcete lékaře motivovat k tomu, aby v Praze přijímali pacienty?
Motivace lékařů je pro nás prioritou. Nabízíme například byty pro lékaře v klíčových oborech a upravujeme granty určené pro zdravotnictví v Praze, aby šly právě na tyto obory. Chceme také investovat do vybavení ordinací a zlepšení pracovních podmínek lékařů i dalšího zdravotnického personálu.
Nejde spíš jen o určitou záplatu – problém se prozatímně vyřeší, ale po čase se znovu projeví?
Jsme přesvědčeni, že tato opatření budou účinná, pokud budou implementována systematicky a dlouhodobě. Nejde jen o krátkodobé řešení, ale o strategii, která zajistí stabilní a kvalitní péči pro Pražany. Ale asi není potřeba skrývat, že pokud zkrátka bude na trhu málo lékařů, tak když někde vezmeme, logicky někde ubereme. Musí se to řešit systémově, a to už opět není otázka bohužel na mě.