Podle Švabinského návrhu umělecký sklenář Jiřička vyrobil okno ještě jako zaměstnanec firmy Jaroš. Pro novou zakázku si vybudoval se Švabinského podporou novou dílnu. V ní vzniklo jedno z nejfantastičtějších oken katedrály s motivem Posledního soudu. Okno o velikosti 160 metrů čtverečních je poskládáno z neuvěřitelný 250 tisíc kousků.
Hrad i Švabinský byli spokojeni. Další okno zadal dílně malíř František Kysela, jeho motivem byla Nejsvětější Trojice, tedy přesněji řečeno prostřední část velkého trojokna.
Původní vitráž pochází z let 1935 až 1936 a vytvořil ji Jiřička podle návrhu Kysely. V období protektorátu ale musela být demontována a na své místo se už nevrátila. Za války se rozebraná ztratila kdesi v depozitáři. Nového návrhu se tak ujal Švabinský a Jiřičkovo dílo visí nad hlavním oltářem katedrály dodnes.
FOTO: Tyto skvosty si ve svatovítské katedrále tak podrobně neprohlédnete![]() |
Kysela a Švabinský
V dílně uměleckého sklenářství mají nyní jedinečnou možnost obě jedinečná díla porovnat. Před časem je Správa Pražského hradu požádala o opravu objevené původní Kyselovy vitráže, která je součástí sbírek Pražského hradu, a nyní v rámci pravidelné údržby opravují Švabinského okno. „Čtyři části vitráže ve špatném stavu je potřeba zrekonstruovat,“ vysvětluje Coufal.
V dílně se dodnes dochoval původní materiál, ze kterého se vitráže svatovítské katedrály vyráběly. „Je to pro nás velká prestiž, dodnes pracovat pro katedrálu. Pracujeme stále stejnou technikou, se stejnými materiály,“ dodává Coufal. Práce se podle něj nezměnila od dob starého Říma, kdy se poprvé skládala barevná sklíčka a spojovala olovem.
VIDEO: Kdysi ho v práci dusili. Teď je to uznávaný expert na obnovu vitráží![]() |
Podpis na Božím čele
Teprve v dílně je vidět to, co při pohledu vzhůru bývá skryto. Třeba i vtipy či vzkazy dávných řemeslníků. Švabinský přidal do jednoho z oken portrét svého učitele z akademie Maxe Pirnera. Sklář Josef Vlasák se zase podepsal přímo na čelo Boha, vyobrazeného v rozetě katedrály. I tohle okno nedávno kontrolovali a opravovali.
Dílna přežila čtyřicet let komunismu, po revoluci se v restitucích vrátila potomkům Josefa Jiřičky. Nepracuje jen pro Hrad, ale i pro další zákazníky. „Opravujeme dvě vitráže pro kostel v Kladrubech, ale vytváříme i nové, teď třeba pro jednoho soukromého majitele, pro jeden zámek,“ popisuje Coufal.
Přípravy na instalaci varhan ve svatém Vítu začnou zjara, rozeznít se mají v létě![]() |
Zlatým věkem vitrážových oken byla gotika, věk katedrál. Původní okna z té doby se ale nedochovala, křehký materiál, počasí a války způsobily, že z nich většinou přežily jen fragmenty.
Doba barokní přála světlu, které do kostelů proudilo přes čiré sklo. V 19. století se však opět vrací gotika, katedrály se regotizují, a tak se vracejí i vitráže.
Soubor vitráží pro katedrálu svatého Víta vznikal postupně v období přibližně jednoho sta let (1865–1969). „Jejich realizaci umožnily velkorysé finanční dary pojišťoven, spořitelen či jiných institucí a celé řady jednotlivců. Našli se dokonce dárci, kteří nechtěli být uvedeni,“ popisuje Petr Chotěbor z památkového odboru Pražského hradu.