„Chcete ho nastartovat?“ ptá se Jiří Štěpánek z děčínského dopravního podniku. Ještě než zazní odpověď, vyskakuje do kabiny a mačká startovací knoflík. Velký šestiválcový motor zaburácí a naskočí do pravidelné taktu. „To je zvuk, co?“ usmívá se Štěpánek.
 |
Zajímavostí je, že motor je původní, originál z 60. let. Jde o typ AEC AV590. To už se moc nevidí. V roce 2020 se porouchal. Podnikoví mechanici se ho pokoušeli opravit, bylo to však nad jejich síly. Kompletně rozebraný motor tak putoval do rukou mechanika a nástrojaře Jana Müllera z liberecké firmy Living 4 the Past. „Dát to dohromady byla hotová alchymie,“ říká mechanik a zmiňuje, že neměl k dispozici žádný dílenský manuál.
Přesto se mu to podařilo a na zkušební jízdu s opraveným motorem londýnská ikona vyjela loni. Letos prokoukl i interiér. „Nechali jsme zrenovovat sedačky. Odvezli jsme je do firmy v Polsku, kde nám dokázali sehnat stejný vzor látky odpovídající originálu. Za měsíc jsme je měli zpátky,“ popsal dopravně-technický náměstek dopravního podniku Jiří Kasl.
Tento doubledecker Leyland Atlantean AN68/1R vyjel do londýnských ulic v roce 1969. Pojme 64 cestujících, má délku 8,4 metru, výšku přes čtyři. Průměrná spotřeba je 20–25 litrů nafty na 100 kilometrů.
U nás na okružní jízdy vyjíždí jen několikrát do roka. Nejbližší letní jízda je 24. srpna. Nastupuje se na děčínském autobusovém nádraží, začátek jízd je v 9.45 a celkem na trasu vyjede sedmkrát. Poslední jízda je v 16.45. „Rezervaci místenek neděláme. Největší zájem bývá o dopolední jízdy,“ upozornil Kasl.
Pozor na viadukty
Zájem cestujících je podle něho velký. Jezdí jak místní, tak turisté. Nejvíc nastupujících chce samozřejmě na horní podlaží, odkud je nejlepší výhled.
Několikakilometrová trasa vede po nábřeží kolem Labe a přes Masarykovo náměstí. Doubledecker se pak otáčí u Východního nádraží a po stejné trase se vrací zpět na start. Nastoupit je možné jen na začátku, tedy na autobusovém nádraží. Na stejném místě se po okružní jízdě vystupuje. Jinde autobus cestující nebere z bezpečnostních důvodů, do vozu se totiž nastupuje a vystupuje přes zadní otevřenou plochu v levé části autobusu. Ve Spojeném království, kde se jezdí vlevo, to nevadí, ale u nás cestující vystupují do vozovky.
Konstrukční rychlost veterána je přes 70 kilometrů v hodině. V děčínských ulicích samozřejmě jezdí podle dopravních předpisů pomaleji.
Řidič za velkým volantem příliš komfortu nemá. Nejen že se musí do kabiny vyhoupnout pomocí vysoko umístěného schůdku, uvnitř není ani moc místa. O klimatizaci si může nechat zdát. Chybí i posilovač řízení. „Po celodenních jízdách z toho bolí ruce,“ konstatuje Štěpánek, který se za volantem střídá s dalšími kolegy.
Britské dvoupatráky nikdo nechce. Výrobce se dostal do insolvence |
I přes určitý diskomfort je řízení plechového staříka pro řidiče velký zážitek. „Budíte všude pozornost, lidé na ulici na vás mávají,“ zmiňuje Štěpánek. Současně však musí dávat velký pozor, kudy projíždí. S výškou přes čtyři metry se ne pod každý viadukt, kterých je v Děčíně několik, vejde.
Dopravní podnik doubledecker získal už v roce 2008 ve veřejné dražbě. Předchozím vlastníkem byl nadšenec, který ho dopravil z Anglie do České republiky a tady jej zapůjčoval na různé akce. V Děčíně byl třeba při oslavách 55 let dopravního podniku v roce 2005. Podle ředitele společnosti Bohumila Bárty byl vůz už tehdy v obležení cestujících.
Po koupi historický autobus zaměstnanci podniku během tří měsíců zrenovovali. Na červeném krasavci nechali zachovány původní názvy londýnských zastávek.
