iDNES.cz

Kostel od odsunu Němců chátral, na půdě leželo srdce zvonu z doby Rudolfa II.

  9:16
Od odsunu Němců po 2. světové válce kostel sv. Kateřiny v Medvědicích na Litoměřicku chátral. Po osmdesáti letech postupného rozpadu se ale našla skupinka nadšenců, kteří se pustili do oživení památky, jejíž historie sahá až do 14. století. Nyní kostelík povstává z popela zapomnění a jeho staleté zdi opět ožívají hudbou.

„Litoměřické biskupství už kostel nepotřebovalo a obrátilo se na město Třebenice, pod které Medvědice jako jeho část spadají, zda by památku mohlo převést na ně. Zastupitelstvo s tím však nesouhlasilo, a tak jsme si založili spolek a biskupství kostel koncem roku 2021 převedlo na nás,“ říká Mario Böhme ze Spolku za oživení medvědického kostela.

Kostel sv. Kateřiny v Medvědicích je jednou z nejstarších památek v regionu, od roku 1958 je kulturní památkou. Klenba a vnějšek presbytáře a některé další zachovalé artefakty mají gotický základ a pamatují dobu Karla IV. V průběhu staletí chrám prošel napřed renesanční a pak i barokní úpravou.

„Na konci 60. let minulého století v kostele proběhla hodně zpackaná rekonstrukce, při které například zmizela kazatelna a ztratilo se i mnoho dalších věcí z mobiliáře. Ani po opravě však kostel nebyl moc používán a časem přestal sloužit úplně. Bydlíme tu 20 let a řekli jsme si, že je to škoda a že by kostel měl ožít. Proto jsme si slovo oživení dali i do názvu spolku,“ pokračuje Böhme.

Hned od převzetí kostela v něm členové spolku začali pořádat pravidelné akce jako například rozsvěcení adventního stromečku, Noc kostelů a kulturní a umělecké benefiční akce. Nedílnou součástí nového života kostela jsou koncerty, při kterých interiér historického chrámu ožívá hudbou pěveckých sborů.

„Chceme, aby kostel sloužil nejen jako památka či sakrální objekt, ale jako něco, co žije v centru obce. Kostel je ústřední stavba naší obce. Pro Medvědice to je vlastně jediná stavba občanské vybavenosti. Obchod ani hospoda tu není, jen fotbalové hřiště,“ popisuje Böhme.

Cílem spolku je kostel nejen oživit, ale věnovat mu také provozní a stavební péči. Na jižní sakristii se už podařilo obnovit střechu, kterou zničil mráz a déšť. V současné době spolek připravuje rekonstrukci střechy nad presbytářem a obnovu sanktusníkové věžičky.

„Finanční zdroje sháníme různými způsoby. Jedním z nich jsou třeba akce, při kterých si lidé zakoupí nějaký propagační předmět nebo dávají dary do pokladničky. Musím říci, že veřejnost je opravdu štědrá. Dále máme své kmenové sponzory z řad regionálních firem a podporovatele, jako je město Třebenice. Díky těmto donátorům se nám podařilo získat peníze na spolufinancování, abychom konečně mohli požádat o podporu z havarijního fondu ministerstva, z kraje a dalších grantů,“ vypráví Böhme.

Chystá se workshop pro řezbáře

Po opravě východní části střechy a krovů nad severní sakristií čeká rekonstrukce i zbytek střechy kostela. Dále bude potřeba ve spolupráci s památkáři odkrýt malby v presbytáři a zjistit, zda se nejedná o nešetrnou přemalbu něčeho původního vzácného.

„Předběžně se domlouváme i na průzkumu podlahy v presbytáři, protože je možné, že tam dříve byla krypta. Vede nás k tomu myšlenka, že náhrobky Kaplířů (rodu, který ves Medvědice v 16. století připojil ke svému Milešovskému panství – pozn. red.), které jsou nyní instalované ve zdi presbytáře, mohly dříve sloužit jako zakrytí hrobek pod chrámovou podlahou,“ nastiňuje Böhme.

Práce na obnově kostela ale už nyní přinášejí řadu zajímavých objevů. Na půdě našli členové spolku závěs a srdce zvonu ze 16. století z doby císaře Rudolfa II. a v severní sakristii je překvapila nenápadně skrytá barokní křtitelnice z poloviny 18. století. U každé z takovýchto věcí nadšenci pátrají po jejich původu a osudech a artefakty představují veřejnosti.

Monumentální kostel v Konojedech zachránili nadšenci a Norské fondy

Na kůru kostela stojí varhany, které v roce 1880 postavil varhanář Stefan Müller z Nového Boru. Mají osm rejstříků v manuálu a dva v pedálu. Léta chátrání se podepsala i na nich, naposledy se používaly ještě před zavedením elektrického proudu. „Varhany stejně jako všechen ostatní mobiliář kostela patří biskupství. Časem bychom je však rádi opravili, protože zvuk varhan do kostela patří,“ uvažuje Böhme.

Spolek má však i další plány do budoucna. „Výhledově chceme uspořádat umělecký workshop pro řezbáře, kteří by zde vyrobili plastiky s motivy Českého středohoří. Ty bychom pak v kostele chtěli vystavovat,“ uzavírá Mario Böhme.

zpět na článek