„Naše obec má pět místních částí a rozloha obce je jedenáct kilometrů čtverečních, což je opravdu hodně. Během tří let, kdy jsme o titul usilovali, jsme hodnotitelům ukázali všech pět místních částí. První rok jsme komisi provezli výletním vláčkem, druhý rok historickými vojenskými vozidly a letos jsme se po obci přesouvali povozem taženým traktorem. Na valník jsme dali balíky se slámou, neboť jsme si jako téma dali: Letní dovolená v Křešicích. Komisi se to líbilo a její členové měli měkké a pohodlné posezení,“ vypráví starosta Michal Mančal (nezávislý).
Obec leží na pravém břehu Labe při ústí Blatenského potoka. Právě blízkost řeky místní obyvatele už mnohokrát potrápila. Na druhé straně je však také posílila ve vzájemné soudržnosti a ochotě něco společně udělat.
„Naše obec má co nabídnout. Hodně jsme toho zažili, co se týká povodní, ale obec se dala dohromady. Povodeň lidi opravdu spojila. Když o něco jde, a když je jako starosta požádám o součinnost, vím, že je na ně je spoleh. Jsem na naše občany opravdu pyšný, protože umíme reagovat v krizových situacích a jsem přesvědčen, že zvládneme jakoukoli situaci, která by se v naší obci stala,“ usmívá se starosta.
V Křešicích, které zahrnují také vesnice Nučnice, Sedlec, Třeboutice a Zahořany mají kvalitní občanské vybavení, které by jim mohly jiné obce závidět. V prvé řadě je tu první stupeň základní školy s kapacitou 110 žáků. Škola je plná a je o ní takový zájem, že přijíždějí i děti z Úštěku, Lovosic nebo Roudnicka. Křešičtí by do budoucna chtěli také druhý stupeň, a proto už nakoupili pozemek, kde by se mohla postavit budova školy, jídelna a sportovní zázemí. Samozřejmostí je i školka s kapacitou 50 dětí, která je také úplně plná.
Obec bude zase víc držet pohromadě, říká starosta vítězné Vesnice roku |
„V obci máme pět obchodů, dva v Zahořanech a tři v Křešicích. V Křešicích máme restauraci, v Nučnicích je motorest a v Třebouticích je pivnice. V Nučnicích je zmrzlinový domek, do kterého přijíždějí zákazníci nejen z našeho, ale i ze Středočeského kraje. Někdy se divíme, že lidé jedou desítky kilometrů, ale těší nás to. U zmrzlinového domku je také přívoz do Nučniček,“ vypočítává Mančal.
Už před lety si v Křešicích zařídili v přízemí obecního úřadu Poštu Partner, se kterou jsou místní velice spokojeni, za měsíc sem zavítá okolo 900 lidí. Poštovní služby jsou k dispozici i v Zahořanech.
Křešickou raritou je ostrovní letiště v Třebouticích, které je jediné v republice. Mohou na něm přistávat malá sportovní letadla a vrtulníky.
Druhým rokem má obec v majetku také vzácný barokní zahořanský kostel, o který se stará spolek Pro Zahořany. Konají se tu svatby, koncerty a kulturní programy.
„Nyní rekonstruujeme budovu uprostřed obce, kde připravujeme dům služeb. Bude tam kadeřnictví, manikúra a pedikúra a jeden obecní byt, který by jednou mohl sloužit například pro obecního lékaře. V současné době máme lékařku, která má ordinaci v textilce Schoeller, kde je zároveň závodní lékařkou. A v obci máme i šikovného stomatologa,“ popisuje starosta Mančal.
Těší se na vybudování domova pro seniory, který by mohl vzniknout z bývalé zemědělské usedlosti. V plánu je tu také vývařovna, protože z 1 500 obyvatel je 400 seniorů, kterým by chtěli rozvážet obědy z místní produkce.
Obec se snaží budovat zejména to, co pomůže všem. „Náš obecní úřad sice zvenku nevypadá moc hezky, ale lidi mají raději upravené chodníky a silnice. Tady v budově ale chceme vybudovat bezbariérový přístup, aby se sem lépe dostali i hůře pohybliví senioři,“ plánuje starosta.
Místní si život v obci většinou pochvalují. „Líbí se mi tady vcelku všechno a jsem tu velice spokojená. Bydlíme tu 15 let a nemá to chybu,“ líčí paní Hana venčící psa.
Také paní Dana se do Křešic přistěhovala a říká, že lidi tu má ráda, protože spolu mají hezké vztahy.
Mladé mamince Haně zase vyhovuje, že je v Křešicích pěkné dětské hřiště.
Pouze paní, která si nepřeje jmenovat, se nelíbí dlouho nedokončené parkoviště u hlavní silnice, jinak je tu spokojená.
Kvůli kamionům se třesou domy
Křešice mají sedm obecních bytů a potřebují další. Tady však narážejí na řadu těžkostí. V záplavové zóně se stavět nedá a výš v kopci se plánuje vysokorychlostní trať. „Řeka je někdy nepřítel. Například v roce 2013 jsme museli evakuovat 1 020 občanů z celkových patnácti set. Stavět by se mohlo ve vyšší části obce, ale tam do toho nyní zasahuje plánovaný koridor vysokorychlostní trati. Chtěli jsme tam postavit pět domů, ale kvůli trati půjdou postavit maximálně dva. Na rovinu řeknu, že vysokorychlostní trať je pro nás neštěstí. Samozřejmě, že to nikdy nelze udělat tak, aby to nikoho nezasáhlo. Jsem však přesvědčen, že u nás by trať šla o pár desítek metrů posunout a velké části obce by se to vyhnulo a nezasahovalo do zástavby 15 rodinných domů. Navíc o hodně úrodné půdy přijdou i naši zemědělci,“ zlobí se starosta.
Dalším problémem je frekventovaná silnice druhé třídy, které prochází Třebouticemi, Křešicemi a Nučnicemi. Nyní má sice nový asfalt, ale místní trápí rychlost projíždějících vozidel. Obec proto už léta usiluje o úsekové měření rychlosti.
„Týdně nám tu projede 23 tisíc vozidel, u kterých autorizovaná firma naměřila 16 tisíc přestupků, z čehož bylo sedm tisíc překročení rychlosti nad 90 kilometrů za hodinu. Nejhorší jsou kamiony, které večer, když je menší provoz, proletí obcí osmdesátkou a lidem se třesou domy. Jsme totiž na pískovém podloží, kde se přes kanalizaci otřesy silně přenášejí,“ popisuje starosta.
Souběžně s řekou obcí vede frekventovaná mezinárodní cyklostezka. Jezdí po ní však tolik cyklistů, že se jí místní zejména o víkendech raději vyhýbají. „Cyklisté na elektrokolech to valí tak rychle, že se tam s dětmi vůbec necítíme bezpečně,“ přibližuje Mančal.
Cyklostezka už vede téměř celou obcí, v současnosti se dostavuje poslední úsek mezi přívozem a mostkem přes Úštěcký potok, který by měl být hotový do konce srpna.