Za pavilonem G, kde tradičně vystavují místní chovatelé, jsou letos připravené speciální plastové dráhy pro šnečí dostihy. Jedná se o kulaté stoly, které mají uprostřed vyznačen asi třiceticentimetrový kruh.
„Hlemýždi se rozestaví po obvodu vnitřního kruhu a jejich úkolem je, aby se po hladké orosené dráze doplazili do vnějšího kruhu, který je vzdálen 33 centimetrů. Čas se měří od startu do tohoto cíle,“ popisuje pravidla závodu Pavel Jursík z Českého svazu chovatelů Litoměřice-Žitenice, který utkání pořádá.
„Jednotliví hlemýždi se rozlišují pomocí čísel nalepených na jejich ulitách. Po vložení šneků na startovací čáru se jich až do konce závodu nikdo nesmí nijak dotýkat, přemísťovat je ani je jakkoliv ovlivňovat, například lákáním na potravu,“ doplňuje Jursík.
 |
Závod samotný zde proběhne v sobotu od 14 hodin, do té doby je čas vyhrazen na tréninky. Zúčastnit se mohou jak majitelé šneků, tak i zájemci, kteří si hlemýždě najmou od pořádajících chovatelů.
Od středy tak probíhají tréninková zápolení, při kterých si zájemci mohou své favority vyzkoušet. Nejprve se pořádně navlhčí závodní plocha, poté se šneci umístí na startovní čáru a zazní speciální pokyn, který je od roku 1999 tradičním startovacím signálem: „Ready, Steady, Slow“ (Připravit, pozor, pomalu).
Pro utkání jsou připraveny dvě závodní dráhy, každá pro 12 až 15 hlemýžďů. Pořadatelé počítají s tím, že nejprve budou probíhat vyřazovací závody a nakonec finále.
„Rekord, který zde vítězný šnek dosáhne, bude zapsán do České knihy rekordů. Vše totiž bude zaznamenávat pelhřimovská Agentura Dobrý den, podle které jsme první v republice, kdo o takovýto rekord usiluje,“ podotýká Jursík.
Tenhle šnek se mi líbí, nekličkuje
Tréninkové závody přitahují značnou pozornost návštěvníků výstaviště. Někteří si je jen fotí, ale jiní si dokonce už vybírají své favority.
„Škoda, že tu v sobotu nebudeme,“ lituje paní Alice z Prahy s tím, že přijeli jen na dnešek. „Tenhle šnek se mi líbí,“ ukazuje na hlemýždě s velikými tykadly. „Toho bych si určitě najala. Plazí se rychle a nekličkuje,“ doplňuje s úsměvem.
„Hlemýždi se vždy rozplazí všemi směry, někteří se dokonce plazí jeden přes druhého. Škoda, že je nesmíme nijak motivovat. Jsou ale rychlejší, než jsem čekal,“ popisuje tréninkovou jízdu desetiletý Petr.
Na závody musí bedlivě dozírat také traťoví komisaři. Šneci se totiž na cílové pásce nezastaví, ale plazí se dále až k nebezpečnému okraji stolu. Komisaři je proto vrací do středu závodiště a pravidelně plochu zvlhčují.
Na Litoměřicku mají šneci tradici
„Pro závody používáme hlemýždě zahradní. Ti jsou zde nejen doma, ale k Litoměřicku patří, je jich tu hodně a mají zde tradici. Dříve se tu totiž pořádaly výkupy hlemýžďů na vývoz do ciziny. Poprvé jsme závody šneků na Litoměřicku uspořádali, když jsme v Píšťanech oslavovali 800 let obce. Mělo to obrovský úspěch nejen u dětí, ale i u mnoha návštěvníků,“ vypráví Jursík.
Další šnečí závody na sebe však nechaly čekat několik let. Nápad se zhmotnil až při přípravě na letošní Zahradu Čech. „Přemýšleli jsme, jak nalákat děti k zájmu o zvířata a přírodu. Hlemýždi nejsou tvorové, které by chovatel musel mít doma, ale na jaře vylezou a na zahrádce a v přírodě se s nimi může setkat každý. Proto jsme se rozhodli uspořádat takovouto akci, abychom upoutali pozornost na naše chovatelské výstavy,“ popisuje Jursík.
S hlemýždími závody je možní se setkat v řadě zemí světa, nejvíce ve Velké Británii. Od šedesátých let 20. století probíhá ve městečku Coungham v anglickém hrabství Norfolk každoroční světový šampionát ve šnečích závodech „World Snail Racing Championships“.
Světový rekord – 9,9 metru za hodinu
V roce 1995 se zde rekordmanem v hlemýždích závodech stal hlemýžď s názvem Archie, který nastavil světový rekord na hodnotu přesných dvou minut. Archieho rychlost byla 9,9 metru za hodinu. Jen pro srovnání, v roce 2000 vyhrál mistrovství světa Eddie Irvine, ale dokázal to za čtyři minuty a čtyři sekundy.
„Náš český rekord, který však není oficiálně zaznamenám, se pohyboval okolo tří a půl minuty. Předpokládáme, že letos bychom se mohli dostat na hranici tří minut. A příští rok bychom chtěli zde na Zahradě Čech závody nejen zopakovat, ale pokud možno i letošní rekord překonat,“ vyhlíží do budoucnosti Jursík.
Mimo řadu závodů ve Velké Británii se hlemýždí šampionáty pořádají například ve Francii ve vesnici Lagardere. Tam však prý hlemýždi bojují doslova o život. Všichni kromě vítěze jsou totiž po závodě servírováni jako delikatesa.
Takovéhoto konce se však litoměřičtí závodníci obávat nemusí. Na ně čeká spokojený život sportovních vítězů i poražených, protože místní chovatelé se na jejich konzumaci nechystají.
Vhodný i pro chovatele
Pro hlemýždí závody se nejčastěji používá druh známý pod názvem hlemýžď zahradní (Helix pomatia) patřící do třídy plžů. Tento druh je nejvíce zastoupen ve střední a západní Evropě, včetně České republiky, a vlivem lidské činnosti byl rozšířen do celého světa.
Hlemýžď zahradní je se svou velikostí 40 až 50 milimetrů jedním z našich největších ulitnatých plžů. Má žlutohnědou, tmavě hnědou nebo bílou schránku s tmavými pásky. V přírodě se dožívá přibližně šesti let, v zajetí dokonce deseti až dvanácti. Vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách. Zimu přečkává vytvořením vápenatého „víčka“. Pohybuje se maximální rychlostí zhruba šesti metrů za hodinu.
Hlemýžď zahradní se živí rostlinami a denně zkonzumuje tolik potravy, kolik sám váží. Ačkoliv je primárně býložravec, nepohrdne však ani jinou stravou, například mrtvými těly živočichů, často jiných plžů.
Hodí se i pro chovatele. Je nenáročný jak po finanční stránce, tak po materiální a časové. Navíc jsou hlemýždi vzhledem k chybějící srsti vhodní i pro alergiky. Sliz hlemýžďů napomáhá léčbě ekzému a využití nachází i při výrobě některé kosmetiky.
Podle chovatelů se hlemýždi díky těmto vlastnostem hodí k lidem, kteří nemají čas na chování jiných časově náročných zvířat, jako třeba psů a koček Hlemýžď totiž, pokud je mu předem dán dostatek potravy, vydrží bez pozornosti třeba i týden.
