V roudnické galerii pracujete osm let, za tu dobu jste už dobře poznala její silné i slabé stránky, chystáte nějaké změny?
Vždycky se předpokládá, že když přijde nový ředitel, musí nastat změny. Já ale zastávám názor, že změny by měly být postupné. Sice jsem zde osm let pracovala jako kurátorka sbírek a vedoucí odborného oddělení, avšak do managementu jsem úplně neviděla. Vklouzávám do toho postupně, takže na závěr, jaké změny nastanou, je ještě brzy.
Kam bude pod vaším vedením galerie směřovat?
Nechtěla bych příliš měnit to, jaké linie tu vytyčila paní ředitelka Alena Potůčková, která galerii vedla ještě před Miroslavem Divinou. Vždycky jsem totiž byla členem tvůrčí základny, která výstavní koncepci připravovala. Byla bych tedy sama proti sobě, kdybych něco měnila. Stojím si za tím, co jsem tu jako kurátorka připravovala, a myslím si, že jsem tu představila řadu zajímavých autorů jak z dalekého, tak i z nejbližšího okolí. Například výstavu litoměřické výtvarnice Alžběty Kumstátové, která je nejen výbornou sochařkou, ale také malířkou.
Petra Mazáčová Narodila se 1985 ve Strážnici na jižní Moravě. Vystudovala teorii a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Dříve než nastoupila do roudnické galerie, pracovala v Galerii Klatovy / Klenová. Je umělecky založená a baví ji malovat a kreslit. Protože na střední umělecké škole studovala obor textilní výtvarník, ráda šije, předělává nábytek a čalouní. Má ráda výstavy, hudbu, divadlo, ráda sportuje. |
Minulý rok galerie začala s novou koncepcí expozice, budete v ní pokračovat, nebo ji nějak modifikujete?
Nová koncepce stálé expozice je zajímavá, nicméně se s ní úplně neztotožňuji a ráda bych koncepci více zaměřila na příběh naší galerie. Mám za to, že tato instituce je zajímavá svou historií a tím, co prožila, a právě na příběhu vývoje galerie návštěvníci nejvíce pochopí, kam se posunula. Ve svých výstavách se vždy velmi ráda orientuji na příběhovost a tu bych také ráda aplikovala do koncepce nové stálé expozice. První náznaky návštěvníci uvidí v říjnu po ukončení letní výstavy Planet ID: vzpomínky na Zemi, která naplní celý prostor galerie.
V čem budete jiná než Miroslav Divina
V tom, že jsem žena. (smích) Chtěla bych být více otevřená spolupracím jak v rámci regionu Podřipska, tak i v rámci celého Ústeckého kraje. Chtěla bych navázat více propojení s dalšími kulturními institucemi, a aby naše galerie více pronikla do místního komunitního života. Chápu to tak, že regionální galerie nemá být náhražkou galerií pražských, ale má využívat to, co se nalézá v jejím regionu. Samozřejmě to musí využívat tak, aby se nepodbízela, ale dobře využívala svou odbornou úroveň.
Na jaké návštěvníky se chcete zaměřit?
Snažíme se pojmout co nejširší spektrum od dětí a až po seniory. Máme zajímavé edukační programy pro děti ze základních i mateřských škol. Zároveň nezapomínáme ani na starší návštěvníky, které zveme na různé koncerty. V přednáškách se zase snažíme dotýkat i regionálních témat. V galerii je vítaný každý člověk, který se chce něco dozvědět a chce pochopit, co umění může člověku přinést nejen vizuálně, ale také myšlenkově.
Co je podle vás kritériem úspěšnosti galerie?
Většinou se říká že návštěvnost. Já si ale myslím, že spíše to jsou ohlasy návštěvníků. Když si mnoho lidí jen tak výstavu projde a nic si neodnese, to význam nemá. Když ale přijde jeden návštěvník a řekne: Něčím mě to obohatilo a něco mi to přineslo, pro mne osobně je to daleko víc.
Roudnická galerie svým významem značně přesahuje město Roudnici nad Labem, chcete se více zaměřit na místní, nebo na návštěvníky ze širšího okolí?
Lidé mimo roudnický perimetr nás dost dobře znají, jsou to lidé, kteří se o umění zajímají a sledují nás. Samozřejmě bych ráda, aby přicházelo i více místních. Máme i skalní fanoušky z řad místních obyvatel, ale určitě jsou zde ještě rezervy.