„Koupila jsem si kafe a jogurty. To víte, že jsem ráda, že tu obchod zase máme. Předtím jsem musela jezdit autobusem jinam, nebo mě zásobovaly děti. Teď si nakoupím, kdykoliv potřebuji, a nejsem na nikom závislá,“ prozradila čtyřiaosmdesátiletá Zdeňka Šupolíková.
Nakoupit si přišla už po osmé hodině ráno, kdy je v prodejně prodavačka. Ta je za pultem do 11 hodin. Zákazník, který si chce nakoupit později či v neděli, potřebuje chytrý mobilní telefon s aplikací určenou pro bezobslužné obchody. V ní si vygeneruje QR kód, který mu otevře dveře. Ty otevře i speciální čipová karta, kterou majitelé vystaví tomu, kdo chytrý telefon nemá. Po nákupu zákazník zamíří k bezobslužnému terminálu, který mívají ve velkých supermarketech. Na něm zboží načte přes čárový kód a bezhotovostně zaplatí.
Kartu má i paní Šupolíková. Může si na ni nabít i určitý finanční obnos, z něhož jí bude částka za nákup odečtena. „Vysvětlili mi, jak ji používat, je to snadné. Půjde mi to dobře,“ odpověděla s úsměvem na otázku, zda si bude s moderní technologií rozumět.
Bezobslužný obchod v obci se zhruba 350 obyvateli otevřeli manželé Jiřina a Otto Urmovi. Vsadili nejen na moderní technologie, ale i svěží design v interiéru, který navrhly designérka a architektka. „Chtěli jsme, aby vše ladilo a zákazníci se tady cítili příjemně,“ zmínila Jiřina.
Sortiment zahrnuje zboží od čerstvého pečiva přes uzeniny, sýry a mléčné výrobky, ovoce a zeleninu až po různé trvanlivé zboží a také drogerii. Obchod nabízí i produkty od lokálních výrobců. „Chceme podporovat místní producenty. Máme třeba mošty z Loun či mléčné výrobky z farmy v Plasech a lokální sortiment chceme dál rozšiřovat,“ doplnil Otto.
Prodejna je v domě, kde obchod fungoval už za první republiky. „Tohle je Otto, po kterém mám jméno, a Karla Kurkovi,“ ukazuje Otto Urma na své praprarodiče na jedné z velkoformátových černobílých fotografií u vstupu do prodejny.
V 50. letech obchod znárodnili komunisté, v 90. letech celý dům získala v restituci rodina zpět. Po rekonstrukci tu byl obchod dál. Poslední roky byl pronajatý.
Loni dlouholetá nájemkyně odešla do důchodu. „Hledali jsme nového nájemce, ale nikdo pořádný o to neměl zájem. Rozhodli jsme se, že obchod budeme provozovat sami, ale platit zaměstnance by se nevyplatilo, obchod by se neuživil,“ vysvětlil Otto důvod, proč s manželkou investovali do moderní technologie, která se stává trendem a jednou z cest, jak obchody se smíšeným zbožím na vesnicích udržet.
Peníze pro malé prodejny
Vesnické obchody v tuzemsku mizejí. Jak vyplývá z analýzy společnosti GaREP a statistiky Asociace českého tradičního obchodu, za poslední čtyři roky skončilo v Česku téměř čtyři sta takových krámků.
V Ústeckém kraji mohou provozovatelé malých prodejen získat finanční podporu ve výši 20 až 100 tisíc korun. V letošním roce na to má kraj připraveno 3,8 milionu korun. „Očekáváme, že podpoříme zhruba čtyřicet až padesát žadatelů,“ uvedla tisková mluvčí krajského úřadu Magdaléna Fraňková s tím, že peníze je možné získat i na provoz samoobslužné prodejny.
Příspěvek v minulých letech využil třeba František Tichý, který provozuje obchůdek ve Stradonicích na Lounsku, obci se zhruba dvěma stovkami obyvatel. Malá prodejní místnost je napěchovaná zbožím, prodává se tu jen přes pult. „Je to boj na život a na smrt,“ odpověděl na otázku, jak jdou obchody.
V Česku mizí vesnické obchody. Změní trend chytré prodejny bez prodavaček? |
Mezi jeho zákazníky patří především senioři, kteří nemají možnost se dostat do města, nebo k němu zajdou „zapomětlivky“. „Přijdou třeba pro jednu věc, kterou zapomněli koupit ve městě,“ vysvětlil Tichý.
Je pro něj těžké konkurovat řetězcům ve městech, které nabízejí různé slevové akce. „Jsem tu už 28 let a mám to jen pár let do důchodu, tak to chci nějak dorazit,“ podotkl. Jestli ho pak nahradí nějaký jiný prodejce, neví.
Do důchodu půjdou i jeho dvě stařičké obchodní váhy. „To už je taková rarita, ale mají certifikaci, fungují dobře,“ pousmál se. Za moderní digitální váhu by je nevyměnil. Retro atmosféru podtrhuje skutečnost, že tady nelze platit bezhotovostně.
