Věž byla postavena v 80. letech 19. století, na začátku 70. let minulého století přestala sloužit svému účelu. V roce 1974 ji poznamenal výbuch areálu nedalekých Chemických závodů v Záluží, stopy jsou viditelné dodnes.

„Část věže je od výbuchu prohnutá. Bylo pár názorů, že bychom to takto měli nechat, ale my chceme, aby opět fungovala. Je to dominanta a symbol šachty. Splní se mi tím velký sen, který mám od prvních dnů, kdy jsem tady, o tom, aby těžní věž fungovala a její kola se roztočila,“ popisuje ředitel muzea Zbyněk Jakš.

21 fotografií

Objekt i jeho technické vybavení jsou značně zchátralé. Kvůli poškozené střeše se na budově podepisují drsné povětrnostní vlivy. Dřevěné podlahy a další konstrukce jsou ztrouchnivělé, železné části jsou pokryté rzí. Poškozené je i další vybavení a stroje, které se tady nacházejí. Ze zdí trčí zbytky elektroinstalace, rozbitými okny profukuje vítr.

Vozík, kterým se uhlí z útrob hlubin přepravovalo, stejně tak klece jsou potlučené a zrezivělé. „Možná to tak nevypadá, ale je to památka. Jsou tu unikátní Thomsonovy zdvojené pomocné výtahy, které byly udělané na zakázku v roce 1910. Žádná jiná šachta je neměla,“ upozorňuje Jakš.

Projekt za 75 milionů korun má dominantní stavbě vdechnout nový život. Na rekonstrukci získala obecně prospěšná společnost dotaci z Operačního programu Spravedlivá transformace. S financováním pomůže také Most a Ústecký kraj.

„Vznikne tu nová expozice, která završí prohlídkový okruh muzea. Návštěvníci uvidí, jakým způsobem se fáralo dolů, a sami to zažijí. V patře nastoupí do výtahu a kousek sjedou dolů. Zážitek umocní audiovizuální projekce, půjde o autentické záběry z reálného fárání,“ nastiňuje Jakš.

Projekt zahrnuje nejenom samotnou rekonstrukci objektu a technického vybavení, ale právě i vybudování nové expozice, která bude historii památky popisovat.

Podkrušnohorské technické muzeum vzniklo v roce 2003 v areálu bývalého hlubinného dolu Julius III u zaniklé obce Kopisty. Ale ještě nějakou dobu trvalo, než přivítalo první návštěvníky. „První sezonu jsme začali na podzim v roce 2007. Muselo se to tu dát nejdřív do pořádku, celý areál byl zanedbaný, téměř nic tu nebylo. Hodně vybavení jsme museli přivézt,“ vzpomíná jeho šéf.

Návštěvníkům expozice přibližují historii dobývání a zpracování uhlí v centrální části severočeské hnědouhelné pánve. Uvidí zde mnoho autentických historických exponátů. Jednak jde o původní technické vybavení dolu Julius III, jednak o zařízení, které sem bylo dopraveno z jiných šachet. Většinu strojů si mohou návštěvníci osahat a uvidí, jak pracovaly. Stroje se snaží muzeum udržet funkční, což je podle Jakše zvlášť u nejstarších exponátů velmi náročné, protože lidí, kteří to umějí, ubývá.

„Nejsem příznivec muzejních expozic, kde se na nic nesmí sahat. My chceme, aby si to návštěvníci prožili. Mohou to tak vnímat všemi smysly, včetně sluchu, kdy jim pouštíme různé zvukové efekty. Proto trvá prohlídka více než dvě hodiny, aby si to každý mohl vyzkoušet,“ přibližuje ředitel Jakš, jak to v muzeu chodí.

Svezte se jako horníci. Muzeum u Mostu nabídne světový unikát

Návštěvníci nahlížejí do běžného pracovního dne horníků, nechybějí šatny s tradičními věšáky, koupelna či několik set metrů dlouhá ukázková hlubinná štola, která je vybudovaná na povrchu v někdejší dílenské budově.

Štolu v roce 2021 rozšířili o další část, na povrchu vypadá jako černý tunel, v němž se nachází závěsná důlní drážka. Ta se využívala jak k přepravě horníků, tak materiálu. Svezení v ní je zážitek. Při jízdě se vagonky naklánějí, celá souprava se třese. Na vlastní kůži tak návštěvník pozná, jak se horníci pod zemí cítili.

Každý rok se muzeum snaží expozici doplňovat, každý exponát má svůj příběh. „Naposledy jsme získali do povrchové expozice úžasný přístroj na zpracování letecké fotogrammetrie, který byl využíván ke zpracování fotografií pořízených při válce v Perském zálivu,“ dodává Jakš.

Důl Julius III, který ležel asi kilometr od zaniklé obce Kopisty (obec byla zbořena v letech 1974–1979 kvůli těžbě hnědého uhlí, pozn. red.), byl otevřen na počátku 80. let 19. století a těžba v něm probíhala nepřetržitě téměř 120 let. Součástí provozu byl parní těžní stroj o síle 158 kW, kotelna se šesti kotli včetně 45 metrů vysokého komína, dále tesárna, sklad, vodní nádrž, budova strojovny, šachetní budova, nástupní místnost, dva obytné domky se čtyřmi byty, vlečka, posuvna vagonů a další objekty nutné pro provoz dolu.

Důl byl uzavřen v první polovině 90. let minulého století, protože byl takzvaně vyuhlen, a přestal tak sloužit svému účelu. Část dolu byla prohlášena za kulturní památku, neboť tvoří ucelený soubor industriální architektury a technického zařízení.