Jezero Most
Přímo na hladině jezera Most nechalo město vybudovat takzvaný fotopoint. Na místě si udělala selfie i redaktorka MF DNES.
Už jste někdy byli u jezera Most? Rozlehlá vodní plocha u stejnojmenného severočeského města se v posledních letech proměnila ve velmi vyhledávanou rekreační oblast. Voda tady zaplavila bývalý hnědouhelný lom, před kterým tu stávalo město – starý Most.
Historii ale nechme stranou. Lokalita, k níž se lze dostat na kole, autem i MHD, aktuálně denně vítá tisíce návštěvníků, protože se stala dějištěm Olympijského festivalu. I kvůli tomu nechala radnice během července originálně přímo na hladině vybudovat takzvaný fotopoint.
Obří plovoucí nápis nacházející se nedaleko hlavní pláže, začal okamžitě lákat k pořizování selfie. „Jsme místní, takže k jezeru chodíme velmi často. Je tu nejlepší koupání. A ten nápis Most je fakt super,“ culila se žena, která byla na místě se svou dcerou a neteří. Ty si právě selfie zrovna dělaly. Nejlepší místo, odkud si ho pořídit, je buď z pláže, nebo z plovoucího mola.
Tři kříže a Porta Bohemica (Litoměřicko)
Udělat si hezký snímek a ještě si při tom dát trochu do těla? To nabízí Porta Bohemica, Brána Čech. Hluboký kaňon, kterým protéká řeka Labe, se nachází mezi Velkými Žernoseky a Litochovicemi nad Labem na Litoměřicku a na jeho strmých svazích je hned několik míst, kde si lze udělat dechberoucí fotku.
Jedním z nich je například vrchol Kalvárie a vyhlídka Tři kříže, které lákají na výhled na Velké Žernoseky a zdejší vinice se siluetou Radobýlu v pozadí. Právě v těchto místech Labe opouští nížinu a noří se do dramatické krajiny Českého středohoří.
Dostat se na Tři kříže však není jen tak – nevede sem totiž silnice a každý, kdo si tu chce udělat selfie, si pro něj musí přijít po svých. Dostat se sem lze po žluté turistické značce z nedaleké vsi Libochovany, ze zdejšího nádraží to jsou necelé tři kilometry. O něco kratší je pak trasa z Velkých Žernosek, po zelené značce je to z návsi na vyhlídku necelé dva kilometry. A „po zelené“ se sem dostanete také z vísky Kamýk. Tato trasa je dlouhá tři kilometry.
A proč jsou vůbec vysoko nad řekou vztyčeny tři kříže? K místu se váže legenda o třech pannách, které milovaly stejného muže. Než aby se za něj mohla provdat jen jedna, skočily raději všechny tři dívky společně ze skály. Když se to onen muž dozvěděl, nechal nad labským kaňonem vztyčit kříže na jejich památku.
Jezeří a lom ČSA (Mostecko)
Vyjdete kousek nad zámek Jezeří, který je nádherně posazený na úpatí Krušných hor nedaleko Litvínova a k němuž se bez problémů dostanete autem, a naskytne se vám opravdu neobyčejný pohled. Scénu můžete označit za bizarní, divnou, ale rozhodně vám bude připadat i zajímavá. Na místě totiž spatříte jak samotný zámek, tak pod ním se rozkládající obrovský hnědouhelný lom ČSA.
Tady si uděláme selfie! Parta z Orlických hor si na památku odveze snímek s jedinečnou scénou - zámkem Jezeří, pod nímž se rozkládá obří hnědouhelný lom ČSA.
Každou chvíli je možné tu potkat někoho s fotoaparátem či mobilem, jak si výjev zvěčňuje. Na partičku turistů tu narazil i fotograf iDNES.cz, když chtěl v průběhu července na místě pořídit aktuální snímky. „Jsme z Orlických hor. Chtěli jsme to tady vidět, poznat,“ líčila mu skupinka mladých lidí.
Jezeří, kde kdysi podle historických pramenů koncertoval například i Ludwig van Beethoven, bylo kvůli těžbě uhlí málem zničeno. Nakonec ale přežilo a postupně se opravuje. V lomu ČSA naproti tomu dolování pomalu končí a krajina se v příštích letech začne proměňovat.
Hrad Střekov a Ústí nad Labem
Odkud že je nejhezčí pohled na Ústí nad Labem? Přece z výletního zámečku Větruše. Na jedné straně se otevírá pohled na ústecké mosty, tedy Mariánský, Beněšův i železniční, na straně druhé pak pohled na hrad Střekov a řeku Labe rozdělující krajské město na dvě části. Na magistrátu jsou si atraktivitou místa vědomi, proto sem umístili fotopoint v podobě srdce.
Odkud že je nejhezčí pohled na Ústí nad Labem? Přece z výletního zámečku Větruše. Na magistrátu jsou si atraktivitou místa vědomi, proto sem umístili fotopoint v podobě srdce.
Podle historických pramenů stál na místě dnešní Větruše hrad. Vystavěl ho roku 826 jistý Labohoř a pojmenoval ho na počet své manželky Wittrusch (Vitruš). Hrad o mnoho let později vyhořel a jeho zbytky zůstaly skryty až do 19. století.
O stavbu výletní restaurace se zasadil Spolek pro České středohoří. Restaurace měla sloužit jako zázemí spolku a také turistům. Rozhodnutí o výstavbě padlo 13. července 1896, o měsíc později byly hotové stavební plány. V polovině října pak byl položen základní kámen a rok nato začala Větruše sloužit veřejnosti.
V pozdějších letech objekt často měnil majitele, v létě roku 2000 požár zachvátil střechu vyhlídkové věže. O rok později Větruši koupilo město Ústí nad Labem za dnes neuvěřitelné dva miliony korun. Zrekonstruovaný zámeček se veřejnosti otevřel v prosinci 2005. Od roku 2010 se návštěvníci dostanou na Větruši také lanovkou, a to od obchodního centra Forum.
Biskupství z parkánů (Litoměřice)
Litoměřice, historické město na soutoku Labe a Ohře, skrývají mnoho míst, kde si udělat pěknou fotku. Za zmínku určitě stojí zdejší parkány, které nabízejí kouzelný výhled na nedalekou katedrálu sv. Štěpána a přilehlou vyhlídkovou věž.
Dostat se sem je snadné, parkány se nacházejí doslova jen pár kroků od centra města – stačí projít z Mírového náměstí uličkou Máchovy schody k soše Karla Hynka Máchy. Odtud už se otevírá výhled na majestátní katedrálu a také vstup na parkány. Nyní už zůstává na fotografovi, kam až se po nich vydá a odkud „cvakne“ perfektní snímek.
Parkány byly součástí městského opevnění a pocházejí ze začátku 16. století. To katedrála sv. Štěpána je o trochu mladší. Byla postavena v letech 1664-1668 v místech, kde dříve stával románský kostel. Jméno jejího stavitele dosud není známé. Stavby se účastnil také přední architekt Domenico Orsi a pravděpodobně i stavitel Giulio Broggio.
Stavba věže vedle katedrály pak začala v roce 1716 na popud 3. biskupa litoměřické diecéze, hraběte Huga Františka z Königsegg-Rottenfelsu. Na jedenáctimetrových kamenných základech, které nechal vybudovat, však stála dlouhá roky pouze dřevěná zvonice. Teprve na sklonku 19. století byla věž dostavěna do té podoby, jak ji známe dnes.
