Co to po mně teče? Některé děti neznaly pot, ukázal projekt na podporu pohybu

  4:30
Žákům prvních tříd všech teplických základních škol se tento školní rok v rámci hodin tělocviku věnovali profesionální trenéři. Teplice se jako první v Ústeckém kraji zapojily do projektu Trenéři ve škole, při kterém odborníci představují dětem sporty a zajímavou formou je vedou k lásce k pohybu. A mnohé skutečně nadchli.
Pavla Macáková z teplické taneční skupiny Viva Jump v rámci projektu Trenéři ve...
Zvětšit fotografii

Pavla Macáková z teplické taneční skupiny Viva Jump v rámci projektu Trenéři ve škole docházela na Základní školu Na Stínadlech. Děti se s ní v hodinách tělocviku rozhýbaly a pak mimo jiné tančily. Další se zase věnovaly fotbalu nebo tenisu. | foto: archiv MF DNES

„Začaly sportovat i děti, které do té doby v podstatě nevěděly, co je sport. Během projektu se nám staly i docela humorné příhody, kdy některé děti poprvé v životě zažily, co je to pot. Opravdu se tomu divily, protože do té doby pot vůbec neznaly,“ říká náměstkyně teplického primátora Monika Peterková (ODS).

Velký přínos projektu vidí Peterková v oblasti spolupráce mezi dětmi a vyučujícími. Jen co trenéři přijdou do školy, děti za nimi hned běží. Prý dokonce i děti, které zpočátku měly tendenci se vymlouvat.

„Sportovat chtějí i děti, jejichž rodiče je omlouvali, že z různých důvodů sportovat nemohou. Spolupráce s trenéry v dětech vzbudila opravdu velký zájem. Byla jsem se na některé hodiny podívat a viděla jsem, že děti, které byly po nemoci a nemohly cvičit, jsou smutné, že se nemohou sportování účastnit. Jakmile to ale jde, ihned sportovat jdou,“ popisuje náměstkyně primátora.

Projekt Trenéři ve škole, do kterého se v Teplicích zapojilo 565 dětí, platí ze svého rozpočtu město. Roční náklady na jednu třídu včetně odměn trenérů vycházejí na 25 tisíc korun. Letos se projektu zúčastnily všechny první třídy a od příštího školního roku s k nim přidají nové první třídy. Stejně to bude pokračovat i další rok, až se vytvoří tříletý cyklus, který se dále bude opakovat.

V rámci projektu trenéři děti učí fotbal, judo, gymnastiku, tenis nebo tanec. „Seznámí se s různými druhy sportů a až dospějí do věku třetí čtvrté třídy, tak by si samy mohly vybrat, který sport jim vyhovoval a kterému by se chtěly věnovat více,“ podotýká Martina Houdková, vedoucí teplického odboru školství.

Projekt Trenéři ve škole je zaměřen na vybudování vztahu k pohybu a vytváření pozitivní vazby dětí k aktivitám, které ovlivňují jejich fyzické i mentální zdraví. Program je zcela neselektivní, a proto je zacílen do řádných hodin tělesné výchovy, aby zasáhl sto procent dětí.

„Trenéři ve školách nesmí dělat nábory, to je z podstaty projektu zakázáno. Děti se však do sportovních kroužků hlásí samy. Hlavně třeba chlapci do juda nebo holčičky do tance. Víme, že se ptají nejenom děti, ale i rodiče,“ doplňuje Peterková.

Neházejí. Švihadlo? Co to je?

V rámci projektu Trenéři ve škole se teplickým prvňákům tento rok věnovala také tenistka Markéta Kovaříková.

V rámci projektu Trenéři ve škole se teplickým prvňákům tento rok věnovala také tenistka Markéta Kovaříková. Novátorský způsob výuky tělocviku, který je založen na zapojení proškolených sportovních trenérů do hodin tělesné výchovy na prvním stupni základních škol, ji oslovil a dětem se snaží předat lásku ke sportu. Není to však vždy jednoduché. „Děti jsou na tom dnes relativně špatně. Zjišťujeme například, že teprve v první třídě se setkají se švihadlem, neumějí hodit balonek a nevědí ani, kterou rukou se to dělá. Žákům se proto snažíme představit různé sporty, aby si každé dítko našlo, co se mu líbí a v čem by třeba chtělo pokračovat,“ usmívá se Kovaříková.

Jak přesně probíhá sportovní výuka pod vedením trenérů?
V pětitýdenních cyklech, které má každý trenér předem připravené. Vždy jednu hodinu tělocviku v týdnu vede trenér a druhá je vyhrazena učebnímu plánu učitelek. Na každou lekci má trenér připravené určité téma a hodina začíná rozcvičením, ve kterém trenéři představují svůj sport. Hlavní náplní hodiny je specializace konkrétního sportu a je naplánována tak, aby se děti většinu hodiny hýbaly a na různých stanovištích si vyzkoušely práci s náčiním nebo specifika daného sportu. Protože při hodině se děti hodně zadýchají, je na konci zařazeno zklidnění, aby se v následující hodině mohly soustředit.

Jak děti reagují?
Děti to milují. Prvňáci jsou ještě nepopsanými listy a je to pro ně vlastně první kontakt se sportem. Vytíženost rodičů v dnešní době totiž nenahrává sportování dětí. To je také důvod, proč projekt Trenéři ve škole vznikl. Každému sportu se děti věnují jen pět týdnů, aby nasbíraly více zkušeností, různou škálu pohybů, koordinačních cvičení a her. Malé děti jsou velice upřímné, takže okamžitě řeknou, když se jim něco líbí, nebo nelíbí. V hodinách vidím, že děti rády sportují a všechno si chtějí vyzkoušet.

Věnujete se jenom sportování, nebo si také s dětmi povídáte?
Dětem chceme nejenom dát míč a nějakou hru, ale například já osobně se jim snažím o sportu něco říci. Bavíme se o principech sportu, o fair play, o tom, jak funguje tým. Zejména při závěrečných hodinách si sedneme a povídáme si, jak probíhá týmová spolupráce, co dělá lídr, aby tým přivedl k vítězství. Paní učitelky velice oceňují, že dětem ukazujeme i to, jak se ve sportu komunikuje.

Ukazujete tenis, ale to je sport pro dva, nebo čtyři. Co dělají ostatní děti, když dvojice hraje?
Výborná otázka! Pro mne jako pro trenérku tenisu to byl trošku oříšek. Musela jsem se zamyslet, jak vést hodinu s třiceti dětmi. Pomáhají mi v tom různá stanoviště, do kterých zapojím i paní učitelky a asistentky. Na jednotlivých stanovištích máme po osmi dětech a všechny děti hrají. Děláme různá tenisová cvičení, například minule jsem s dětmi zkoušela nadhazování balonků a odpalování, další skupinka nosila balonek na raketě, další měla slalom a překonávání překážek.

Jak vnímáte sportovní schopnosti dětí?
Zlepšují se, nebo se v poslední době zhoršují? Bohužel, musím být kritická a rozhodně mi dá za pravdu i řada trenérů a sportovců, že děti jsou na tom dnes relativně špatně. I při své trenérské praxi vidím, že děti jsou v poslední době nešikovnější než dříve a je s nimi více práce.

Lze říci, že některé děti se na sport vůbec nehodí?
Takto bych to neřekla, protože jsem velký optimista, ale každé dítě má jiné fyzické předpoklady a zdravotní komplikace. Už u malých dětí se dnes setkáváme s lékařskými omezeními. V hodinách tělocviku se však snažíme zapojit všechny děti a udělat hodinu tak, aby se mohly aktivně zapojit jak ty sportovně lepší, tak i ty hůře pohyblivé. Setkala jsem se také s tím, že děti, které bojují s obezitou a třeba fotbal není jejich parketa, naopak zase vynikají například v judu. Posbíraly svou sílu a úplně se jim rozzářily oči, když při hodnocení trenérem byly vyhodnoceny jako nejlepší bojovníci. Proto se snažíme zapojit různé sporty, aby si každé dítko našlo, co se mu líbí a v čem by chtělo pokračovat. Pro holky proto máme tanec, pro kluky fotbal, pro všechny judo nebo tenis.

Autor:
Vstoupit do diskuse