„Protože nám nabídli pomoc také lidé, kteří sami víno nepijí ale fandí nám a chtěli nás podpořit finančně, avšak ne nákupem, protože by to nevypili, vymysleli jsme virtuální produkt. Zřídili jsme ho po domluvě s účetní, aby to nebyl dar, neboť v případě daru bychom museli s každým uzavřít darovací smlouvu. Z tohoto virtuálního produktu se normálně odvádí daň, ale nesníží nám skladové zásoby. Je to vlastně fiktivní láhev. Na Facebooku máme QR kód, který zájemce nasměruje na účet, kde už jen zadá částku. Takto už nám lidé naposílali padesát tisíc korun. To nám pomůže snížit výši úvěru, který si budeme muset vzít, abychom přežili následující dva roky,“ uvádí Jakub Mikulášek.
Doplňuje, že zásoby „skutečných“ lahví z minulých let pak nemá příliš velké. „Minulý rok jsme následkem suchých jar měli jen padesátiprocentní sklizeň a předloni o třicet procent nižší,“ líčí vinař.
Letošní dubnové mrazy spálily drtivou většinu severočeských vinic, někteří vinaři přišli úplně o všechno. Po suchých jarech minulých let, které výrazně poškodily výnosy, bude letošní neúroda pro některé vinaře velmi těžká. Jarní mrazy totiž uhodily s nevídanou silou, proti které se nebylo možné bránit.
„Existují zimní mrazy a jarní mrazíky. Zimní mrazy révě většinou neuškodí ani když je mínus patnáct stupňů. Řada odrůd dokonce vydrží i mínus osmnáct po dobu jednoho týdne. Jarní mrazíky jsou však daleko nebezpečnější a tím, jak se mění klima, nás asi budou trápit častěji. Naše rodinné vinařství má osm hektarů a letos přišli jsme o dva a půl milionu korun,“ říká Dalibor Mikulenka z Rodinného vinařství Mikulenkovi ve Velkých Žernosekách na Litoměřicku.
Mráz spálil révu netypicky. Škody ve vinicích přesahují dvě miliardy |
Někteří vinaři s mrazem zkoušeli bojovat pomocí parafínových svící. Aby pomohly musí jich na jeden hektar umístit alespoň 500. „Jedna stojí 312 korun bez daně. My máme osm hektarů, což by znamenalo investici jeden a čtvrt milionu korun. Protože svíce vydrží deset hodin a mrazy byly po dvě noci, vyšlo by nás to na dva a půl milionu korun, což je pro náš rozpočet nemyslitelné,“ popisuje Jakub Mikulášek.
Svíce jsou ekonomicky nezvládnutelné i pro Aleše Svatoše z Vinařství Porta Bohemica ve Velkých Žernosekách. S mrazy na vinicích ale bojovali pálením slámy a zakuřováním. První den mrazů, kdy bylo do mínus tří stupňů, také ještě jezdili po vinicích a profukovali je větrákem.
„Druhý den, kdy se mrazy pohybovaly mezi mínus pěti až osmi stupni, to však už bylo zbytečné, protože vrstva mrazivého vzduchu byla příliš vysoká. To už profukování nepomůže,“ podotýká Svatoš.
Následky mrazů byly katastrofální. „Naše vinařství mrazy postihly ze sta procent. Všech osm hektarů, které máme, bylo totálně spálených. Nenašel jsem ani lístek. Kolegové vinaři mi říkají, abych do vinohradu alespoň měsíc nechodil, protože budu jen brečet. S nějakými ztrátami samozřejmě počítáme každý rok, ale tohle bylo příliš,“ líčí Mikulášek.
Mikulenkům mrazy zničily až 98 procent úrody a Vinařství Porta Bohemica hlásí 90 procent ztrát. „Místo deseti tisíc lahví uděláme maximálně tisíc, ještě však záleží, jestli nepřijdou kroupy, vichřice nebo sucho,“ podotýká Svatoš.
Vinaři se obávají nejen ztráty úrody, ale také zničených mladých vinic. „U starších vinohradů doufáme, že obrazí a vzchopí se, ale u nových si vůbec nejsem jistý, zda to dají. U nich hrozí, že přijdeme o celou vinici. Celkově ale bude trvat dva až tři roky, než všechny vinice dáme do kupy a vrátí se do původní podoby,“ popisuje Mikulášek s tím, že tento rok bude výnos nulový, příští rok malý a normální stoprocentní sklizeň očekává až třetím rokem.
Chce to další byznys
Do té doby však musí vinaři nějak přežít, někteří dokonce uvažují o hledání jiných zdrojů obživy. „Letos ještě máme co prodávat, ale příští rok to už bude horší. Uvažujeme proto o jiných zdrojích, které by mám pomohly. Budeme muset vymyslet nějaký další byznys, abychom se uživili,“ uvažuje Svatoš.
Mikulenkovi mají nějaké zásoby z minulých let, ale také toho není mnoho. „Jeden rok vyrobíme, druhý rok prodáme,“ říká vinař. „Máme také penzion a vaříme, tak to nějak musíme zvládnout.“
O kompenzacích od státu si oslovení vinaři moc nadějí nedělají. „Od státu zatím nic nepožadujeme, protože si nejsem jistý, zda vinaři vůbec někdy něco dostali. Pokud by ale nějaká podpora státu byla, určitě se bránit nebudeme,“ říká Jakub Mikulášek. Dalibor Mikulenka mu přizvukuje: „Stát mě tak štve, že bych nejraději zůstal bez kompenzace.“
Aleš Svatoš prý počká, jak se to vyvine: „Nikdy jsem od státu nic nechtěl a snažil jsem se dělat sám. Uvidíme, co bude.“