„Práce s ocelí je pro mě přirozená. Pracuji s procesem, věci se tvoří intuitivně, průběžně. Vzhledem k mohutnosti děl musím často vymyslet novou technologii,“ říká autor, který neustále hledá možnosti, jak svou tvorbu technologicky posunout, a přitom se nebrání tvůrčím výzvám a experimentům.

Jednatřicetiletý Dostál sochy konstruuje z abstrahovaných organických tvarů, které deformuje a rozvíjí ve spletité struktury. Dociluje toho kroucením kovových plátů a trubek, turbulencí hmoty i její záměrnou absencí. „Někdy sochy deformuji neurčitě, třeba pádem z výšky desítek metrů, jindy kov kontrolovaně stáčím,“ podotýká umělec, jehož díla i přes velkou hmotnost působí až překvapivě lehce.

Výchozím materiálem Dostálovy tvorby je kov, v současné době především ocel. Jeho rozměrná sochařská díla, která se čím dál častěji stávají součástí veřejného prostoru, získala i mezinárodní uznání. Mimo jiné na sebe výrazně upozornil plastikou Mrak pro světovou výstavu EXPO 2020 v Dubaji.

Litoměřickou expozicí Jan Dostál navazuje na svého učitele Michala Gabriela, jehož výstava nazvaná Mise Mauglí zdobila litoměřické parkány celé loňské léto. Podobně jako Gabriel se i Dostál s výjimečnou precizností inspiruje přírodou. Znázorňuje hybridní, divoká zvířata i alternativní formy života.

České středohoří mě fascinovalo už ve škole, říká světově uznávaný malíř Hábl

„Povrchová senzibilita Dostálových soch rozehrává hru světla a stínu, bořící vizuální hranice mezi efektním, nerezovým povrchem struktur a jejich vnitřní hloubkou, skrytostí a naléhavou tajemností. Socha v prostoru tak komunikuje nejen s prostorem samým, s podmínkami danými svým exteriérovým umístěním, ale také s divákem coby hledačem jemných interpretačních rovin díla,“ dodává k vystaveným dílům kurátorka výstavy Jana Milota Foltýnová.