Měl po nich zůstat jen popel a zapomenutí. Trestanci v policejní věznici pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín mnoho naděje neměli. Ale přece existovaly věci, které jim ji dodávaly. Během krátkých chvil odpočinku vytvářeli vězni malá umělecká díla a různé předměty, díky nimž měli pocit, že žijí jako lidé. Tyto cenné maličkosti si lze nyní prohlédnout na výstavě Těžké dny střídaly chvíle naděje v terezínské pevnosti.

Jednou z těch, kteří zde taková díla vytvářeli, byla i odbojářka Jarmila Nejezchlebová. Narodila se 12. března 1903 v Praze a v roce 1923 se provdala za lékaře Františka Nejezchlebu. Do protinacistického odboje se zapojila hned v roce 1939.

„Přidala se ke skupině vedené Emilem Schneebergerem. Jejím úkolem bylo předávání zpráv špionážního charakteru, jež poté pověřená osoba dopravovala do Jugoslávie, odkud se dostávaly k vojenským a vládním představitelům československého exilu. V květnu 1940 však byli Emil Schneeberger a někteří jeho ilegální spolupracovníci zatčeni gestapem a po odsouzení Lidovým soudním dvorem popraveni,“ uvedl Michael Michner ze sbírkového oddělení Památníku Terezín.

Nejezchlebová však odhalena nebyla a pokračovala v odbojové činnosti ve spojení se skupinou Tří králů. Pro ně získávala různé informace, a od října 1940 prý dokonce půl roku ukrývala vysílačku.

Po dopadení druhého ze Tří králů si však pro Nejezchlebovou v květnu 1941 přišlo gestapo. Vězněna byla v Praze na Pankráci a pak i ve dvou německých věznicích. V únoru 1942 ji nakonec propustili kvůli zdravotním problémům.

Odsouzení za zemězradu a velezradu

„V říjnu 1942 byla zvláštním soudem v Praze odsouzena za zemězradu a velezradu k deseti měsícům vězení. Celý tento trest jí však následně odečetli z vyšetřovací vazby, což znamenalo její propuštění. Ale Jarmila Nejezchlebová nezůstala dlouho v ústraní a po krátké době znovu vstoupila do odboje. Pomáhala skrývat stíhané členy KSČ, obstarávala jim potraviny a podporovala je finančně,“ řekl historik.

Vedle této činnosti Nejezchlebová také zprostředkovávala styk mezi zatčeným odbojářem Jaroslavem Syrůčkem z Přípravného revolučního národního výboru a jeho spolupracovníky na svobodě. Dělo se tak i s pomocí dozorce pankrácké věznice Jana Höfra, po jehož odhalení byla 19. září 1944 Jarmila Nejezchlebová zadržena a převezena do policejní věznice v terezínské Malé pevnosti. Za několik dnů se zde ocitl i její manžel František, který byl také od samého počátku zapojen do odboje.

Dárky od spoluvězňů

„Manželé Nejezchlebovi se po celou dobu věznění snažili chovat optimisticky a všemožně pomáhali lidem kolem sebe. Na výstavě si návštěvníci mohou prohlédnout řadu předmětů, které František Nejezchleba dostal darem za lékařskou péči od svých spoluvězňů. Jsou to malé, ručně kreslené vykládací karty, hrací kostka vyrobená z chlebové hmoty, látkový psík a další,“ doplnil Michner.

Dále jsou na výstavě k vidění i díla samotné Nejezchlebové, například plátěný pytlík s výšivkou míst, kde byla vězněna, a jehelníček ve tvaru vajíčka.

Po osvobození Terezína zde oba manželé zůstali a pomáhali s ošetřováním nemocných. Za svou činnost pak byli vyznamenáni Československým válečným křížem 1939.

Výstavu je možné navštívit až do 10. června ve foyer kina Malé pevnosti Terezín.