Kousek od jihlavského autobusového nádraží, na rohu Jiráskovy a Fritzovy ulice, se nachází bývalá vila rodiny Neumannových. Dům s číslem popisným 34 skýtá silný příběh rodiny, jejíž tři členové zahynuli v koncentračních táborech. Přežila pouze Neumannova dcera Marianna. Pohnutou minulost svých bývalých obyvatel připomínají u vchodu čtyři kameny zmizelých.
Vila byla postavená v letech 1929 až 1930 pro rodinu Fritze Neumanna. Pocházel ze sklářského rodu. Měli brusírnu skla ve Srázné ulici, kde je dnes ubytovna.
„Dům projektoval plzeňský architekt Ervín Glaser ve stylu purismu. Na tehdejší dobu to bylo něco nového, bílá fasáda, čistý styl, malá okna. Fritz Neumann, jeho manželka s jejich synem a dcerou tam žili od roku 1930 do roku 1939. Kvůli židovskému původu však byli v roce 1939 deportováni do Terezína a pak jednotlivě jinam,“ odkrývá příběh Marek Skřivánek
Podklady pro své prohlídky čerpá z různých historických záznamů a tvoří si je sám. Často pátrá i po nejrůznějších detailech a může tak svým posluchačům nabídnout nevšední poznatky.
Dcera Marianna přežila pochod smrti
První byla podle Skřivánka deportovaná Neumannova dcera Marianna, a to do Osvětimi. „Měla velké štěstí, že byla poslána do pracovního tábora, a ne do plynové komory, kde bohužel ostatní členové této rodiny zahynuli.“ Marianna přežila.
„Vyprávěla, že přežila pochod smrti, i když dvakrát nastaly situace, kdy k ní měla blízko. Například, když se nemohla ráno vzbudit a nějaká žena ji naštěstí na poslední chvíli probudila. Ono totiž, kdo se ráno neprobral nebo nebyl schopen pohybu, tak ho zastřelili. Ona měla obrovskou vůli přežít a vrátit se domů,“ popisuje Skřivánek momenty ze života jihlavské rodačky.
Humpolec koupil slavnou Medovu vilu. Funkcionalistický dům otevře veřejnosti |
Marianna měla pohnutý život i poté, co byla zachráněná z tvrdých podmínek koncentračního tábora. Prodělala choleru, ze které se naštěstí uzdravila. Poté, když zjistila, že její nejbližší již nežijí, se odstěhovala za příbuznými do USA.
Vdala se za svou životní lásku Gersona Singera, který pracoval jako rozhlasový herec. S ním po revoluci projevila touhu vrátit se domů. V někdejším bydlišti Marianny a její rodiny pak po válce byla krátce ordinace doktora Rocha a od roku 1962 jesle.
Plány domu zřejmě architekt nevrátil
„Loni na jaře jsem měl na prohlídce starší paní, která mi říkala, že Mariannu velmi dobře znala. Pracovala totiž v restauraci Bohemia, kam Singrovi chodili. Říkala, že pro ni nebylo vůbec jednoduché vilu získat zpátky do vlastnictví a že tam Marianna žila do roku 2007, kdy prostřednictvím syna vilu prodala současnému majiteli. Zemřela v listopadu 2009 ve věku 85 let.“ uvádí Skřivánek.
Manželé byli pochováni na židovském hřbitově v Jihlavě. Osud rodiny, jež obývala tehdy honosnou vilu, si mohou lidé dnes připomenout pohledem na kameny zmizelých, které se nacházejí před prostorným objektem a obsahují poznámku, že Marianna přežila.
Kousek od jihlavského autobusového nádraží, na rohu Jiráskovy a Fritzovy ulice, se nachází bývalá vila rodiny Neumannových. Dům s číslem popisným 34 skýtá silný příběh rodiny, jejíž tři členové zahynuli v koncentračních táborech. Snímek Neumannovy vily pochází z 60. let minulého století.
Plány k vile se podle průvodce nezachovaly. „Ale víme asi, kde skončily, protože se v jihlavském archivu zachoval dopis adresovaný Bohuslavovi Fuchsovi, ať vrátí plány k domu, které si půjčil. Ovšem vzhledem k tomu, že nikde nejsou, tak je asi nevrátil,“ usuzuje Marek Skřivánek.
Fuchs byl známý brněnský architekt a představitel funkcionalismu, projektoval mimo jiné jihlavskou sokolovnu.
Marie Karas, jediná secesní vila v Jihlavě
Další dominantou, kterou si při Skřivánkových prohlídkách mohou zájemci prohlédnout, je vila Marie Karas. Ta byla postavena v letech 1901 až 1902. „Jde o jedinou secesní vilu v Jihlavě, která má nádherně zrekonstruované interiéry“ vyzdvihuje průvodce.
Projektantem byl tehdy Ladislav Novotný z Počátek u Humpolce. Dochovaly se dopisy, které dokazují, že pracoval na objednávku obchodníka Karla Schumpetera z Třeště, což byl bohatý soukenický rod. „On byl ženatý, ale měl milenku Marii Karas, s ní měl nemanželskou dceru Marii Annu a oběma nechal postavit tuto honosnou secesní vilu,“ poodkrývá historii Skřivánek.
Díky historikovi po letech ožijí drby a klepy o majitelích brodských vil |
Tehdejší majitelku dodnes připomínají zachované iniciály psané zdobným písmem MK v kovových držácích v podstřeší. Marie Karas později dům prodala. „Židovské rodině Hellmanových, která zahynula v koncentračním táboře,“ doplňuje Skřivánek.
„Vila byla po roce 1945 součástí střední zdravotní školy a v suterénu byla vybudována kuchyň. Dnešní majitelé, manželé Kličkovi, v letech 2015 až 2017 vile navrátili původní podobu. Obnovili i krásné secesní prvky v celé budově, ve které jsou dnes kancelářské prostory,“ dodal průvodce.
Zdi schodiště tak dodnes zdobí obrovské rozkvetlé stromy a zábradlí se vine směrem vzhůru jako liána.
Marie Karas honosný dům prodala v roce 1908 po smrti Schumpetera.
Z ruiny se stala perla funkcionalismu
Další zajímavou jihlavskou vilou je Palmovka ve Znojemské ulici. Sem se mohou návštěvníci podívat přibližně jednou za tři měsíce.
„Budova je sice přes sto let stará, ale krásně zrekonstruovaná. Majitel vytvořil před jedenácti lety z ruiny budovu s netradičními, téměř funkcionalistickými prvky,“ říká Marek Skřivánek.
Ten při plánování prohlídky pro návštěvníky objevil i úplnou novinku. „Nikde jsem to ještě neuváděl a mám to jako novou informaci. V dosavadní literatuře se chybně uvádělo, že vilu postavenou v letech 1912 až 1913 podle plánů architekta Arthura Corazzy vlastnil od roku 1919 brusič skla Berthold Palme. Nicméně s kolegyní Hanou Žáčkovou jsme v jihlavském archívu objevili dokumenty dokazující, že Palme vilu převzal až 25. října 1945, kdy byl ustanoven národním správcem, po odsunutém říšském Němci Františku Nägelem.“
Vila Palmovka původně bývala vlastně továrnou na vlasové síťky. Ještě nedávno to byla ruina. Majitel ji před jedenácti lety kompletně zrekonstruoval. Dnes je vila perlou s řadou funkcionalistických prvků.
Původně šlo o halu na výrobu vlasových sítěk, kde se zpracovávaly vlasy. Berthold Palme ji adaptoval na brusírnu skla v letech 1946 až 1947. Národním správcem byl až do 12. prosince 1951. Od druhé poloviny padesátých let zde byl závod Jihlavanu. V budově jsou v současnosti kancelářské prostory firmy současného majitele.
V domě jsou k vidění staré lampy z Jihlavanu a nechybějí ani retro prvky. „Ty prostory opravdu stojí za to vidět, prohlídku interiéru tady plánuji 27. prosince v 15 hodin,“ zve zájemce badatel s tím, že více informací je možné nalézt na stránkách dojihlavy.cz.
Vilu si Corazza neužil, musel narukovat
Marek Skřivánek provádí také po venkovních prostorách další netradiční dominanty, jež se nachází naproti jihlavskému autobusovému nádraží, a sice vily Arthura Corazzy, jejíž terasu ozvláštňují andělíčci.
Corazza se dostal do Jihlavy na počátku 20. století a je autorem celé řady významných jihlavských staveb například budovy dnešní České spořitelny na Masarykově náměstí. V roce 1912 si postavil na rohu ulic Jiráskova a 17. listopadu monumentální vilu.
„Jenže, když v roce 1914 vypukla první světová válka, musel narukovat a vila skončila nakonec v exekuci. Byla prodána továrníkovi Wilhelmu Budischowskému, od něj ji pak v roce 1933 koupili manželé Kalouskovi. Proto se jí mezi pamětníky dodnes říká Kalouskova vila,“ vysvětluje Skřivánek.
Vzhledem k náročnosti financování velikého objektu se nakonec z bydlení pro jednu rodinu stalo bydlení pro rodin několik, a tak zde vznikly bytové jednotky. Historii připomíná kamenný plot, dva boční vchody ve tvaru zvonců se segmentovými vikýři nahoře, balustrádové schodiště a dva andělíčci, kteří nesou na zádech svázané stvoly, květiny a ovoce.
