Vojtěch Luža pocházel z Uherského Brodu, narodil se v březnu 1891 jako prvorozený syn Julie a Václava. Obě děti se rodičům vyvedly. Vojtěch se stal armádním generálem, jeho o dva roky mladší bratr Bohuslav to dotáhl na starostu Uherského Brodu.
Vojtěch Luža na vysoké škole technické v Brně stačil složit pouze první státní zkoušku, když začala první světová válka. Jako dobrovolník vstoupil do rakousko-uherské armády. Byl odvelen na frontu do Haliče. Brzy padl do ruského zajetí, čímž začala jeho legionářská anabáze.
Důstojníci, kteří se činně nezúčastní osvobozovacího boje, budou postaveni před vojenské soudy pro úmyslné nekonání svých povinností.
Vojtěch Boris Lužačeskoslovenský armádní generál a bojovník odboje
„V Rusku přijal pod vlivem pravoslavné církve druhé jméno Boris,“ zmínil už před časem Viktor Sliva z tiskového odboru ministerstva obrany. Po dvou letech však z církve vystoupil.
Kariéru v armádě si Luža začal budovat po svém návratu do nově vzniklého Československa. Vystudoval Válečnou školu v Praze a nastoupil do operačního oddělení hlavního štábu. Postupně se vypracoval a v roce 1929 byl jmenován brigádním generálem.
Odpůrce kapitulace se zapojil do odboje
„Na konci 30. let vykonával funkci zemského vojenského velitele pro Moravu a Slezsko, ve které byl až do zářijové mobilizace československé armády v roce 1938. V době mnichovské krize velel II. Armádě, která chránila severní Moravu. Patřil k zásadním odpůrcům kapitulace,“ popsal Sliva.
Generál Vojtěch Boris Luža na dobovém snímku ze třicátých let minulého století
Po německé okupaci odmítl odejít do zahraničí, místo toho se aktivně zapojil do odboje. S utužením německého protektorátu a nástupu Reinharda Heydricha odešel do ilegality. Ukrýval se střídavě na Vysočině a na Brněnsku.
Podařilo se mu vybudovat odbojové organizace, mimo jiné i ve spolupráci s bývalými armádními důstojníky. Známá byla zejména organizace Rada tří. Luža s ní připravoval celonárodní povstání. Navázal kontakt s exilovou vládou v Londýně a žádal o dodávku zbraní.
V létě 1944 se stále více začala projevovat jeho prudká povaha. Vydal výzvu československým důstojníkům, kteří se do odboje dosud nezapojili, aby tak učinili. „Ti z nich, kteří se činně nezúčastní osvobozovacího boje, budou postaveni před vojenské soudy pro úmyslné nekonání svých povinností,“ měl tehdy prohlásit. Zároveň měl vydat rozkaz, že se vojáci nesmějí nechat zatknout gestapem bez boje.
Nevzdali se, v hospodě tasili zbraně
V té době už byl Luža v nebezpečí, jeho skupině bylo gestapo na stopě. Společně s pobočníkem Josefem Korešem se proto vydal pěšky z Říčan u Prahy, kde pobýval, na Moravu. Dne 2. října 1944 se promoklí a unavení po 14. hodině zastavili v Hřištích u Přibyslavi. Pod falešnými jmény kontaktovali starostu Jaroslava Honzu. A to se jim stalo osudným.
Starosta ze strachu z provokace agentů gestapa informoval o příchodu neznámých mužů strážmistra četnictva Josefa Navrátila. Ten si zavolal do Přibyslavi o posily a rozhodl se oba muže ještě jednou v hostinci zkontrolovat. Tak popisuje události onoho dne hned několik knih věnujících se osudu generála Luži.
Hospoda v Hřištích, kde byl v říjnu 1944 zastřelen generál Vojtěch Luža. Dnes už nestojí. Na jejím místě roste novostavba.
Po 17. hodině tři četníci s tasenými zbraněmi vstoupili do hostince hlavním vchodem a vyzvali muže, aby dali ruce vzhůru. Luža s Korešem však na nic nečekali a zahájili palbu. Při přestřelce s protektorátními četníky byl Luža na místě zabit. Jeho těžce zraněný pobočník z hostince uprchl a na nedalekém poli spáchal sebevraždu.
„Z 24 československých generálů, kteří zahynuli za války, padl Luža jako jediný se zbraní v ruce,“ připomněl Viktor Sliva. Tyto informace se však různí, některé zdroje uvádějí, že se zbraní v ruce zemřeli ještě dva další generálové.
Na krvavé odvetě se podílel generálův syn
Pravou totožnost Luži a Koreše odhalilo až o několik dní později k vyšetřování přivolané gestapo. Oba byli zpopelněni v brněnském krematoriu a jejich popel rozprášen. „Po válce byl incident vyšetřován orgány vojenského Obranného zpravodajství, podle kterých jako příčinu události označili přílišnou horlivost četníků nad rámec povinností,“ uvedl v knize o generálu její autor Pavel Šrámek.
Zbylí Lužovi spolubojovníci o měsíc později, 26. října 1944, zorganizovali odvetnou akci. Na ní se podílel i Radomír Luža, syn zastřeleného generála. Skupina dvanácti partyzánů přepadla po dvacáté hodině večer policejní stanici v Přibyslavi. Ve sklepě popravili pět četníků, mezi nimi dva, kteří se osobně podíleli na zastřelení generála Luži.
Slavný lyžař ukrýval za války odbojáře. Komunisté ho málem popravili |
Hospoda, v níž k přestřelce v roce 1944 došlo, už v Hřištích, dnes přibyslavské místní části, nestojí. Byla zbourána, na jejím místě se staví novostavba. „Na ní bude umístěna původní pamětní deska, která na hostinci bývala a před demolicí byla sejmuta,“ prozradila ředitelka Kulturních zařízení města Zdeňka Valnerová. Stát by se tak mohlo v květnu u příležitosti 80 let od skončení druhé světové války.
Už tento víkend se ovšem na místě uskuteční neformální setkání lidí, kteří na generála Lužu zavzpomínají. Iniciativa vzešla z Lužova rodného Uherského Brodu, účast podle Valnerové potvrdili i historici a zástupci z Říčan u Prahy, odkud pocházel Josef Koreš. Setkání je naplánováno na nedělní odpoledne.