Theodor Gebre Selassie během světového šampionátu v Praze sledoval zápasy českého týmu přímo v Prague Areně. „Po Pavlově příletu na šampionát to byl pro zbytek rodiny velké téma,“ usmívá se Theo Gebre Selassie. „Byli jsme osobně na každém zápase, včetně dětí.“
Jak se vám líbila atmosféra zlatého šampionátu?
Atmosféra - to jste asi sám viděl, potažmo v televizi - byla neuvěřitelná. Těch pár týdnů celé Česko opravdu žilo hokejem.
Krátce před mistrovstvím se přitom objevovaly hlasy, že tým není dobrý, že nezvládne ani postoupit ze skupiny, že to bude ostuda. Nakonec je z toho mistrovský titul.
To na tom bylo krásné.
Skoro by se dalo říct, taková česká klasika...
Je to takové typické. Ale o to je cennější a hezčí. I když byly prognózy skeptické, podceňovaný tým se v průběhu šampionátu dobře doplnil. A výsledek se nakonec udělal.
Který ze zápasů českého týmu se vám osobně líbil nejvíce?
Finále bylo pochopitelně úžasné. Ale asi největší zážitek mám ze čtvrtfinále proti Americe, kdy ta bojovnost, to semknutí týmu, byly markantní. Kluci skákali do střel, bylo to nervy drásající až do poslední vteřiny. To byl za mě asi ten největší zápas.
Rulík všemocný: Četl jsem o blamáži a vypnul internet. Gratuluju hráčům |
Drama nabídlo i zmiňované finále. Ale bylo to jiné, jako by se čekalo na jeden okamžik, na vítězný gól.
Přesně tak. Všichni jsme doufali, že my gól nedostaneme. Že prostě spadne na správné straně.
Na finálový zápas českých hokejistů proti Švýcarům přišli Pavla Zachu, útočníka Boston Bruins, podpořit rodiče i sestra s manželem - fotbalistou Theem Gebre Selassiem - a jejich dětmi.
Tak trochu to připomínalo příběh zlatého finále na olympiádě v Naganu, kdy jsme všichni věděli, že Hašek gól nepustí. Tentokrát byl za bezchybného hrdinu Lukáš Dostál.
Chytal fantasticky. (usmívá se) A tak to opravdu bylo o tom jednom gólu. Vyšlo to tak ideálně, že Pasta si našel svůj prostor, trefil to ideálně. Tak, jak to trefuje v NHL.
Byl během šampionátu čas se se švagrem Pavlem pobavit? Nebo měl program příliš nabitý?
Ne, po každém zápase se nám podařilo s ním nějakou chvíli strávit. Jinak byl ale pochopitelně celkem unavený, po té dlouhé sezoně. Furt jsem mu říkal: Ještě jeden zápas, ještě jeden zápas... A pak bude dost času si odpočinout. (usmívá se) Měli jsme dost prostoru si popovídat. Věřím, že v budoucnu bude ještě více času, probrat všechny úspěchy a neúspěchy.
Teď asi Pavel opět hodně v zápřahu, čekají ho mistrovské oslavy. Chystáte i něco soukromého, jen s rodinou?
My doma to určitě společně oslavíme. Nicméně, se obávám, že Pavel si po oslavách s týmem bude chtít asi spíš odpočinout, s manželkou někde v klidu. Takže to na nějaké velké oslavy takhle narychlo moc nevidím.
