„Vyrůstali jsme s bráchou a rodiči ve Smrčku kousek od Bystřice nad Pernštejnem na samotě u lesa. Na statku, daleko od civilizace, kde jsme se museli každý den starat o ovce, krávy a koně. Ono se to o Liborovi málo ví, přitom si myslím, že měl možná ještě náročnější program než třeba právě Jarda Jágr,“ pouští se do vyprávění o svém úspěšném dvojčeti Kateřina Hájková.

Vzhledem k tomu, na jakém místě rodina žila, bylo vlastně skvělé, že oba sourozenci přišli na svět ve stejnou dobu.

22 fotografií

„Byli jsme spolu pořád, i o zvířata jsme se starali společně. Akorát brácha byl o tři minuty starší, takže mi to neustále předhazoval a já musela poslouchat, že je silnější, šikovnější… Prostě někdy to s ním nebylo úplně jednoduché,“ připomíná Kateřina Hájková dobu, kdy ji bratr Libor uměl pořádně pozlobit.

Dnes už však na takové chvíle vzpomíná výhradně se smíchem. „Jestli jsme se taky rvali? No jasně, skoro furt. To víte, na statku je tvrdý život. Naši rodiče byli sice strašně hodní, ale zároveň svým způsobem taky přísní, museli jsme dost pracovat a učili nás, že do všeho máme jít se ctižádostí,“ dodává.

Do Brna jezdili i dvakrát denně

Pojmy jako nuda, dlouhá chvíle nebo volný čas byly v rodině Hájkových naprosto neznámé.

„Rodiče vozili Libora do Brna na Úvoz někdy i dvakrát denně, když měl dvoufázové tréninky. A to máte nějakých padesát kilometrů, takže to není zrovna za rohem,“ připomíná Kateřina Hájková, jak náročné bylo pro rodiče logisticky skloubit program tak, aby se stihlo hospodářství i synova počínající hokejová kariéra. „Práce na statku patřila k Liborově každodenní rutině vedle tréninků a zápasů.“

Ona sama zpočátku zkoušela hrát hokej stejně jako její bratr, ale podobný opravdový zápal pro hru u ní nikdy naplno nepropukl. „Naši mě pak dali na krasobruslení, navíc jsem hrála basketbal a skončila jsem u parkuru na koních. A tomu se věnuji doteď,“ prozrazuje.

Ostatně ke koním měli oba sourozenci blízko od útlého dětství. „Taťka jich měl třicet a my se o ně starali rádi. S bráchou jsme na nich jezdili, tedy aspoň do doby, dokud mu to nezačali zakazovat v klubu, aby se náhodou nezranil,“ upozorňuje Kateřina Hájková na jeden z bodů ve smlouvě svého bratra.

Odmala stříhal ovce, odtud je síla v nohách

Přitom právě tvrdá práce a starost o zvířata hokejovému obránci po fyzické stránce hodně prospěly.

„Libor chodil odmala stříhat i ovce, proto má taky takovou sílu v nohách, jak je pokaždé držel. Mně každá utekla, zatímco on ji vždycky drapl a nepustil. Stříhání, kydání boxů, zametání dvora, krmení, to byl náš běžný program,“ pokračuje ve vzpomínání.

Poměrně záhy se však ukázalo, že ještě mnohem lépe než stříhání ovcí jde Liboru Hájkovi už zmiňovaný hokej, a tak se kolotoč výjezdů nejenom znásobil, ale čím dál častěji se dostával i za hranice.

Největším prozatímním úspěchem Libora Hájka je titul světového šampiona, který vybojoval s českou reprezentací na letošním mistrovství v Praze. Pohár pro vítěze přivezl ukázat i do Bystřice nad Pernštejnem.

„Zhruba od 13 let začal výrazně vynikat. Jezdil na různé reprezentační srazy, soustředění a já jezdila s ním. S rodiči jsme vyráželi koukat na Libora po celé Evropě a pak časem i do zámoří. Za to jsem mu taky vděčná, protože komu se poštěstí podívat se jen tak do Kanady nebo do Ameriky.“

Na druhou stranu to ovšem znamenalo, že když mladý talentovaný obránce zamířil do kanadského Saskatoonu a později i do New Yorku, kde hrál NHL za tamní Rangers, Kateřina zůstala doma sama bez svého parťáka. „Musím přiznat, že to byla dost drastická změna, ale úspěch jsem mu samozřejmě moc přála,“ ujišťuje.

Oba sourozenci si aspoň co nejvíc volali a psali. I když někdy vlastně ani nemuseli. „Často cítíme, že jeden na druhého myslíme. Tak, jak to u dvojčat obvykle bývá. A někdy prostě vycítím, že měl Libor špatný den, že se něco stalo. Kolikrát jsem se ráno probudila a běžela říct našim, ať Libčovi hned zavolají, protože to potřebuje,“ přiznává Kateřina Hájková.

Návrat rodina uvítala

Není proto divu, že celá rodina s nadšením uvítala, když se na sklonku loňského roku šestadvacetiletý český reprezentant rozhodl pro návrat do Česka. Konkrétně do extraligových Pardubic.

„Rodiče od té doby, co se vrátil, nevynechali jediný jeho zápas. Včetně mistrovství světa v Praze. Se mnou to bylo horší, mám pětiměsíčního syna, takže se chystám jezdit spíš až na tu další sezonu, právě i s malým,“ slibuje sestra pardubického beka.

Navíc se celá rodina těší, až spolu po letech všichni znovu usednou za stůl o vánočních svátcích. „Všichni jsme nadšení, že je brácha zase tady a že ho můžeme vídat častěji. Z Bystřice do Pardubic to není daleko,“ raduje se Kateřina Hájková. „I když on má Libor tolik tréninků a zápasů, a navíc se svojí ženou pochopitelně i spoustu soukromých plánů, že na farmu většinou dorazí jen na otočku. A hlavně už taky žije spíš městský život,“ dodává.

Šampion už by rád vybral nástupci brusle Svému synovci Benjaminovi šel Libor Hájek za kmotra a nejraději už by mu pořídil brusle. Zatím však jen testuje, jak silné má nohy a ruce. Hokejovou cestu kdysi před lety prošlápli čerstvému mistru světa Liboru Hájkovi už jeho předkové. „Hrával ho děda i táta. A děda vždycky říkával právě našemu tátovi: Hele, já jsem byl v hokeji dobrej, ty jsi byl potom o něco lepší než já, ale Libor, ten je z nás absolutně nejlepší,“ vzpomíná na pravidelné rodinné rozbory sestra českého reprezentanta Kateřina Hájková. Zatím posledním mužským členem rodiny, který by v budoucnu případně mohl pardubického beka překonat, je teprve pětiměsíční Benjamin. „Je to můj syn a brácha Libor mu šel samozřejmě za kmotra. Pořád mi píše, že už by mu nejraději koupil brusle,“ směje se Kateřina Hájková. „A když k nám přijede na návštěvu, hned malému zkouší skrčit nohy a ve chvíli, kdy malej zabere, tak s radostí říká: Dívej, má super odraz,“ dodává. Sama byla jednou z organizátorek, která připravila slavnostní setkání s hokejovým šampionem. Uskutečnilo se v pondělí v bystřickém Centru Eden. Libor Hájek přivezl ukázat zlatou medaili a pohár z letošního mistrovství světa v Praze. Ačkoliv v minulosti oblékal už coby dítě především dres Komety Brno a nyní nastupuje za extraligové Pardubice, se svojí rodinou vyrůstal na Vysočině – ve Smrčku, části obce Býšovec na Bystřicku.