Jak uvádí dramaturgyně Barbora Jandová, Goethova veršovaná tragédie patří ke kanonickým dílům světové literatury.
„Se svými dvěma díly a dvanácti tisíci verši dost možná také mezi klasická díla, která takzvaně každý zná, ale málokdo je četl. Faust sám pak patří k těm velkým postavám, jakými jsou Shakespearův Hamlet či Cervantesův Don Quijote,“ připomíná Jandová.
Faustovský mýtus podle ní fascinuje čtenáře, filozofy, teoretiky i divadelníky hned od doby jeho vzniku. Jeho podstatou je touha po poznání a smlouva-sázka s ďáblem a myšlenka, jakou cenu jsme ochotni za ni zaplatit.
„Neexistuje žádný jednotný, ucelený výklad Fausta,“ říká dramaturgyně Jandová. „Tak jako existuje spousta literárních zpracování lidové legendy, existuje i spousta vykladačů Goethova díla. Germanista Viktor Lange říká, že se žádný jiný text v historii světové literatury nevzpírá tak moc interpretaci jako právě Faust. Faust je interpretační výzva,“ dodává.
Pomyslnou hozenou rukavici sebral ze země hostující režisér Jakub Čermák, za nímž stojí v Horáckém divadle například úspěšná divadelní adaptace Bergmannových Šepotů a výkřiků, která sklízela úspěch na divadelních festivalech, u diváků i odborné kritiky a herečky Lenka Schreiberová a Barbora Bezáková byly za své role nominovány na Ceny Thálie.
„Od počátku jsem věděl, že chci dělat Fausta pouze v případě, že budu mít možnost režírovat oba dva díly. Chtěl jsem zkrátka zdolat tuto velehoru. Hnacím motorem byla snaha nějak uchopit druhý díl, který se zřídka uvádí. Najít v něm - svůj - smysl. Dořešit, co bylo s Faustem dál. Kým se stal a kde skončí. A také, jak se vyvíjí jeho vztah s Mefistem,“ vysvětluje Jakub Čermák.
Odehrává se téměř beze slov
V inscenaci se podle Barbory Jandové razantně propíše Čermákův režijní rukopis spočívající v působivé obrazivosti a emocionálně silné interpretaci. Goethovo drama převádí do 21. století.
„Vědec a intelektuál Faust nebádá nad smyslem svého života a poznání v alchymistické laboratoři 16. století, ani ve studovně Goethova 18. století, ale v surovosti a osamocenosti naší doby se na konci svého života ocitá v novodobém předpeklí - na LDN… Každý z nás bude, stejně jako Faust, jednou na konci své životní dráhy bilancovat a ptát se, čeho dosáhl a čeho lituje... “ přibližuje výtvarnou koncepci Jandová.
Ingmar Bergman v Horáckém divadle. Šepoty a výkřiky dají divákům zabrat![]() |
Diváci se mohou těšit na zajímavé ztvárnění druhého dílu knižní předlohy. Ta se odehraje téměř beze slov. „Hrajeme opravdu Fausta mimořádně proškrtaného, zkráceného, vysušeného na kostru. V našem Faustovi je méně slov, než bývá zvykem,“ říká k celkovému pojetí inscenace režisér Čermák.
Adaptace druhého dílu mají diváci vnímat jako činohru beze slov. „Nejde o tanec ani o pantomimu, pouze o čistý pohyb. Musíme držet myšlenku textu - i když ho neříkáme, ale vyjadřujeme pohybem. Od herce to vyžaduje velkou soustředěnost a přesnost, žádnou přibližnost či obecnost. I od diváků tento způsob jednání možná vyžaduje jiný způsob vnímání,“ připomíná režisér.
Zdvojení hlavních postav
Diváci také na jevišti uvidí zdvojení obou hlavních postav. Starého doktora Fausta si zahraje Jakub Škrdla, jeho mladou podobu ztvární Matěj Polák. Mefistofeles, Faustův souputník, služebný duch, provokatér i parťák má v ženském obsazení též dvě verze, a to v podání Lenky Schreiberové a Stanislavy Hajdukové.
„Mám pocit, že zdvojení hlavních protagonistů funguje skvěle a že se nám daří propojovat postavy, třebaže mají různé představitele. Toto řešení nám dává také možnost bohatěji pracovat s proměnami nejen osob, ale i stavů, ve kterých se nacházejí. Také nám tento vývoj nebo stárnutí přináší na jeviště nový pohled, nová témata nebo nové prožívání,“ líčí Jakub Čermák.
Mimořádně důležité pro něj bylo soustředit se i na spojení Fausta a Mefistofela. „Jejich vztah prochází výraznou dynamikou. Stráví spolu prakticky jedno století. Já mám občas problémy strávit s někým cestu autobusem do Prahy. V tom všem mi myslím herecká čtyřhra Škrdla - Polák a Schreiberová - Hajduková hodně pomohla,“ dodává.
Na inscenaci pracoval osvědčený Čermákův tým. Scénu a kostýmy vytvořily Pavlína Chroňáková a Martina Zwyrtek. Hudební složku má na k starosti Petra Horváthová. Na pohybové spolupráci a choreografii se podílel Tomáš Rychetský. Asistentkou režie a dramaturgie je Helena Gricová, light-designéry jsou Petr Baštýř a Adam Hruška.
V náročné inscenaci účinkuje celý soubor HDJ včetně hostujících bardů souboru či externích členů taneční školy Nart Dance a jihlavského Sokola.